Hřivna
Hřivna (příbuzné s hříva) je název kovových (zejména železných a bronzových) archeologických nálezů, nejčastěji ozdob krku (náhrdelník), případně sekerovité hřivny a další tvary. Používaly se v raném středověku v obchodu jako platidlo převážně slovanských kmenů.
Později se jako hřivna či marka označuje váhová jednotka (přibližně čtvrt kilogramu), kterou se vážily drahé kovy. Z jedné hřivny stříbra se razila kopa (šedesát) grošů.
Etymologie
- Staroslověnsky „grivъna“ = nášijník (z drahého kovu), náhrdelník
- praslovansky „grivьna“, odpovídá pojmu „griva“ = srst na krku zvířat,
- staroindicky „grīvā“ = krk, šíje.
Hřivna v archeologii
Opakovanými archeologickými nálezy byly:
- hřivny měděné a bronzové — datované již do začátku a průběhu doby bronzové,
- železné hřivny dvojhroté a žebra — doba laténská (železné i ve starší době bronzové),[1]
- železné pruty a šíny — středověk.
Slovanské sekerovité hřivny
Na území bývalého Československa byly od prvních dekád 20. století registrovány četné nálezy železných prutů stylizovaných do podoby dlouhých sekyr. V archeologii se pro ně ustálilo pojmenování sekerovité hřivny.
Skandinávské hřivny
Švédsko a zejména Norsko je na nálezy hřiven velmi bohaté — cca 60 nalezišť s 3 200 kusů ve velkých depotech. Neumíme je přesněji datovat. Jde asi o 9. století — dobu vikinskou.
Tvarově jde o stejné sekerovité hřivny (odlišné od slovanských jen v podrobnostech), ale nalézají se i kosy, radlice a rýče, i rozťaté železné lupy. Tato tvarová souvislost je udivující, neboť velkomoravská a severská naleziště jsou od sebe dosti vzdálená a jsou oddělena rozsáhlou oblastí, kde nejsou nálezy prakticky žádné — jižní Švédsko, Dánsko i celé oblasti Německa a Polsko.
Hřivny jako nemincovní platidla
Evropa užívala až po časný středověk různá nemincovní platidla:
- Staré Řecko:
- Keltský svět, doba protohistorická:
- železné tyče či pruty, podobné čepeli meče, s určitou váhou (taleae ferreae).
- Anglie:
- rovněž tyto železné tyče či pruty (currency bars nebo sward money).
- Velká Morava:
- řekněme úvodem, že nebyla nalezena žádná velkomoravská mince — zřejmě neexistovala.
- Zato se používaly v polovině 10. století plátěné síťované šátečky (odtud plátno — platit). Zdůrazněme, že neměly žádnou užitkovou hodnotu. Svědectví o nich nalézáme ve zprávě Ibrahíma ibn Jákúba, člena španělského poselstva do německých a slovanských zemí v letech 965–966. Z tohoto zdroje se dovídáme i tehdejší hodnotu šátečku:
- Hodnotnější věci (např. pozemky) se kupovaly za hřivny. Vzhledem ke kulturním stykům s Byzancí lze u slovanské sekerovité hřivny soudit na souvislost s byzantskou librou, jejíž hodnota činila 327 g železa. Našlo se dobové závaží s osmi vyraženými kolečky o hmotnosti 41 g, tj. 1/8 byzantské libry. Navlečením hřiven bylo možno vytvořit váhový celek. Např. ve zmíněném Hrádku tvořilo celek 20 hřiven = 1526 g = 5 byzantských liber. Ve Starém Městě nalezené 3 velké hřivny odpovídaly rovněž 5 byzantským librám. Naopak byly nalézány i znatelně menší hřivny. Nelze vyloučit, že jejich hmotnost nebyla náhodná, ale řídila se určitými metrologickými cíli vzhledem k vyšší váhové jednotce (byzantské libře) či cizím mincím, ale i hodnotou různých obvykle směňovaných životních potřeb či zemědělských produktů.Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebudeme jistě souhlasit s tvrzením Ilustrovaného encykloped. slovníku z roku 1980 (uvedený zdroj č.6), kde se říká mj., že hřivna je v archeologii „kovový polotovar jednotného tvaru o shodné velikosti a hmotnosti…“.
Hřivna jako váhové množství a mincovní jednotka
S rozvojem obchodu a mincovnictví označoval pojem hřivna nejen popsaný předmět, ale začal se užívat pro množství kovu. Například pražská hřivna.
Z jedné pražské hřivny stříbra cca 253 gramů se razilo
- 240 denárů (Břetislav I., 1034–1055),
- 240 brakteátů (Přemysl Otakar I., 1197–1230).
Za vlády Václava II. byla provedena okolo roku 1300 měnová reforma — byly zavedeny groše. Rozeznávala se
- hřivna pražská čili těžká o hmotnosti 253,14 g, z ní se razily 64 groše,
- hřivna královská čili lehká, 56 grošů,
- posudná neboli hornická, 48 grošů,
- hřivna kopová, 60 grošů.
Pražský groš vážil asi 4 gramy. Dělil se na 12 až 14 parvů.
Hřivna v dalších významech
- přeneseně – hodnota vůbec (například přispěl svou hřivnou = radou, návrhem),
- obrazně – nadání, dar ducha, a to většinou s jeho nevyužitím (například zakopaná hřivna) ,
- biblicky a zastarale – majetek, svěřený do správy; například Nový zákon, Matouš kap. 25, a Lukáš kap. 19 2x podobenství o správě svěřeného majetku: ten, kdo svěřený majetek (hřivny) zmnožil, dostal ještě navíc přidáno, zatím co tomu, který jej pouze uschoval, aby jej ochránil, byly hřivny odňaty.
- Zde poznamenejme, že podle tohoto podobenství si počínají rodiče směrem k dětem v některých výchovných systémech (např. v amerických) ve věci dědictví či podpoře při vzdělání, kdy místo rovnosti dětí zohledňují jejich schopnost postoupené prostředky zmnožit.
Na závěr řekněme, že za obohacující v klasické české literatuře můžeme považovat použití pojmu hřivna ve starodávném smyslu slova jakožto náhrdelníku vůbec. Např. z neřezaných smaragdů (J. Zeyer) či z perliček (Alois Jirásek).
Odkazy
Reference
- ↑ https://sciencemag.cz/nejstarsi-evropske-penize-pochazeji-uz-ze-starsi-doby-bronzove/ - Nejstarší evropské „peníze“ pocházejí už ze starší doby bronzové
Literatura
- R. Pleiner: Slovanské sekerovité hřivny, Slovenská archeológia IX, 1961, str 405n
- Jaroslav Pošvář: Velkomoravské hřivny jako platidlo, Numismatické listy XVIII, 1963, str 134n
- Bedřich Spáčil: Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Orbis Praha, 1974
- Čs. Etymologický slovník, Leda, 2001
- Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960
- Ilustrovaný encyklopedický slovník, ČSAV, encykl. Institut, Academia 1980
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo hřivna ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Autor: Kozuch, Licence: CC BY-SA 3.0
Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska, Národní muzeum v Praze.
Zpracování bronzu - metalurgie, kovolitectví, kovotepectví
- 10. Kamenný kadlub na výrobu bronzových srpů (Praha-Hloubětín; doba bronzová)
- 11. Bronzový srp (Rýdeč; mladší doba bronzová)
- 12. Depot hřiven s konci roztepanými a svinutými v očka (Hořovičky; starší doba bronzová)