Hélène Cixous

Hélène Cixousová
(c) Claude Truong-Ngoc, CC BY-SA 3.0
Narození	5. června 1937 (86 let) Oran
Povolání	básnířka, esejistka, dramatička, anglistka, aktivistka za práva žen, spisovatelka, filozofka jazyka, literární kritička, vysokoškolská učitelka a filozofka
Alma mater	Fakulta umění Pařížské univerzity (do 1968)
Žánr	beletrie, esej, divadlo a poezie
Témata	feministická filozofie, beletrie, anglistika a feminismus
Významná díla	La Venue à l'écriture
Ocenění	Cena Médicis (1969) komandér Národního řádu za zásluhy (2009) důstojník Řádu čestné legie (2014) komandér Řádu umění a literatury (2016) Cena Francine a Antoina Bernheimových za umění, literaturu a vědu (2017) … více na Wikidatech
Vlivy	Sigmund Freud Jacques Lacan Jacques Derrida
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hélène Cixous (* 5. června 1937, Oran, Alžírsko)^[1] je francouzská feministka, poststrukturalistická filozofka, literární kritička, spisovatelka, dramatička a teoretička psychoanalýzy. Navázala především na Freudovu a Lacanovu psychoanalýzu, strukturalismus Ferdinanda De Saussura a koncepce filozofa Jacquese Derridy.

Život a dílo

Zastávané postoje

Západní kultura je podle Cixous falocentrická a logocentrická, což je spolu provázáno. Falocentrismus a logocentrismus ruku v ruce univerzalizují mužství jakožto lidství. Program, který to má narušit, nazývá Cixous l´écriture féminine (ženské psaní – nejde ale jen o psaní, ale komplexní sebevyjádření). Ženská kultura je dle Cixous decentrovaná, a proto pluralitní a mnohovrstevnatá.

Ženy také disponují zvláštním typem slasti, kterou nazývá jouissance (pojem užívaný Lacanem i Barthesem). Tato rozkoš je spojena se ztrátou a rozpuštěním kulturně (oidipovsky) formovaného já, mužská slast je naopak založena na ukájení oidipovských tužeb.

Ženy by podle Cixous měly také přijmout a oslavovat svou bisexualitu.

Musejí též pochopit, že mají kastrační komplex (v tom souhlasí s Freudem), ale naučit se vnímat absenci penisu jako požehnání, odnaučit se poměřovat se mužskými měřítky.

Ocenění

• 1969 – Prix Médicis^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons
• Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hélène Cixousová na Wikimedia Commons
• Osoba Hélène Cixousová ve Wikicitátech

Reference

Literatura

• BARŠA, Pavel 2002. Panství člověka a touha ženy. Feminismus mezi psychoanalýzou a postrukturalismem. Praha: SLON.
• GALLOP, Jane 1982. The Daughter’s Seduction. Feminism and Psychoanalysis. Ithaca, New York: Cornell University Press.
• SARUP, Madan 1993. An Introductory Guide to Post-structuralism and Postmodernism. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapure: Hemel Hempstead.
• SELLERS, Susan (ed.) 1988. Writing Differences: Readings From the Seminar of Hélèn Cixous. New York, N.Y: St. Martin’s Press.
• SHIACH, Morag 1991. Hélèn Cixous: A Politics of Writing. London: Routledge.