Hérakleidés Pontský
| Hérakleidés Pontský | |
|---|---|
| Narození | 385 př. n. l. Hérakleia Pontiké |
| Úmrtí | 322 př. n. l. (ve věku 62–63 let) nebo 310 př. n. l. (ve věku 74–75 let) Athény |
| Povolání | filozof a astronom |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hérakleidés Pontský , řecky Ἡρακλείδης ὁ Ποντικός (387 př. n. l., Hérakleia Pontiké – 312 př. n. l.) byl starořecký astronom a platónský filosof. Z jeho rozsáhlého díla, psaného ve formě dialogů, se zachovaly jen zlomky. Byl patrně první, kdo učil, že se Země otáčí kolem své osy, zato domněnka, že byl zakladatelem heliocentrismu (spolu s Hikétasem a Ekfantem) je nejspíše mylná.[1]
Život
Jeho rodné město Hérakleia (dnešní Karadeniz Ereğli v Turecku) leží na jižním pobřeží Černého moře. Narodil se v aristokratické rodině, která se odvozovala od jednoho ze zakladatelů města, a jeho otec se jmenoval Euthyfrón. Studoval v Platónově Akademii v Athénách a Platón mu za své třetí cesty na Sicílii v roce 360 př. n. l. svěřil její správcovství. Byl také žákem Aristotelovým a Speusippovým, po jehož smrti v roce 339 př. n. l. se ucházel o vedení Akademie a když těsně podlehl Xenokratovi, vrátil se do rodné Hérakleie. Pověsti o něm říkají, že měl mohutnou postavu a přepychové oblečení, je to však možná jen slovní hříčka s jeho jménem: v Athénách mu prý místo Pontikos přezdívali Pompikos, "pompézní".[1]
Podle (pseudo-)Plútarcha[2] prý napsal, že Země je kulatá, že je středem Vesmíru a že se otáčí jednou za den kolem své osy. Tím vysvětloval jak střídání dne a noci, tak také zdánlivý denní pohyb hvězd. Jako filosof patrně psal i o mnoha jiných věcech, například o etice, o rétorice, o matematice, gramatice a hudbě. Proti epikurejcům hájil nesmrtelnost lidské duše a patrně ho zajímaly i sny a vidění. Podle některých pověstí psal také divadelní hry, které ovšem šířil pod jménem slavnějších řeckých autorů.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heraclides Ponticus na anglické Wikipedii.
Literatura
- Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Hérakleidés, str. 227.
