Hřebíčkovec jambos

Hřebíčkovec jambos
Mladý hřebíčkovec jambos (Syzygium jambos)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď	myrtovité (Myrtaceae)
Rod	hřebíčkovec (Syzygium)
Binomické jméno
Syzygium jambos (L.) Alston, 1931
Synonyma
Eugenia jambos Jambosa jambos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřebíčkovec jambos (Syzygium jambos) je stálezelený, nízce se větvící tropický strom nebo keř, jeden z mnoha užitkových druhů rodu hřebíčkovec. Pěstuje se pro chutné, po růžích vonící plody a po skácení poskytuje pařezinu. Vysazuje se také jako okrasný strom poskytující stín.^[2][3]

Rozšíření

Tento druh hřebíčkovce, ostatně jako většina ostatních, pochází z jihovýchodní Asie. Jeho původní areál se nacházel na území jižní Číny, Nepálu, Indie, Malajsie, Kambodže, Vietnamu, Laosu a Indonésie. Postupně byl rozšířen do dalších oblastí a nyní roste po celé tropické Asii i v Africe, Americe a na některých ostrovech v Tichomoří.^[2][4]

Ekologie

Vyskytuje se v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky 2300 m a pro zdárný růst, kvetení a tvorbu plodů potřebuje teplotu pohybující se v rozmezí od 18 do 27 °C a průměrné roční srážky 1100 až 2100 mm, dlouhodobé období sucha mu nesvědčí. Roste ve smíšených nížinných lesích i na horských svazích, na kvalitu půdy není náročný, přežívá také na písčitých půdách s velmi malým množstvím organické hmoty nebo na zasolených stanovištích. Nejlépe se mu daří v hlinité půdě na březích potoků a kanálů, kde mívá i nejvyšší výnosy plodů. Stromy kvetou na různých místech v závislosti na podnebí v rozličných ročních obdobích, plody dozrávají asi za tři měsíce po odkvětu. Ploidie druhu je 2n = 44.^[2][3][5][6]

Popis

Stálezelený strom, řidčeji keř, vysoký 6 až 15 m s hustou korunou, jejíž šířka často přesahuje výšku stromu. Jeho kůra je hnědá a hladká, zpočátku má slabě hranaté a později kulaté lysé větve porostlé vstřícnými, krátce řapíkatými, kožovitými listy, které jsou v mládí narůžovělé a později tmavě zelené. Jejich lesklá čepel bývá vejčitě kopinatá až čárkovitá, dlouhá 8 až 25 cm a široká 2 až 5 cm, na bázi je klínovitá, vrchol má zašpičatělý a mívá 8 až 25 párů znatelných žilek.

Oboupohlavné, bílé až nazelenalé či narůžovělé květy velké až 4 cm vyrůstají po třech až pěti v koncových vrchlících. Květ na stopce má čtyřčetný trubkovitý kalich až 1 cm dlouhý a čtyři volné, konkávní, široce vejčité, bílé nebo řidčeji slabě nazelenalé či narůžovělé korunní lístky velké asi 1,5 cm. V květu je až 300 tyčinek o délce do 3 cm a jedna čnělka asi 4 cm dlouhá. Květy produkují hodně nektaru a s oblibou je navštěvují včely, které je opylují.

Plod je dužnatá, nažloutlá nebo načervenalá bobule kulovitého nebo elipsovitého tvaru, velká 3 až 5 cm, se zbytky zeleného trvalého kalichu u stopky. Lehká bobule s tenkou voskovitou slupkou má jedlé, masité, nažloutlé, po růžích vonící oplodí okolo dutého středu, ve kterém je obvykle jedno, méně často dvě či tři zaoblená semena, která v plné zralostí plodu jsou volná a chrastí. Semena jsou mírně toxická.^{[2][3][5][6][7][8]}

Rozmnožování

Noví jedinci se většinou pěstují ze semen která dobře klíčí a jsou polyembryonická, mají jeden až tři klíčky. Plody jsou lehké a mohou plout po vodě a tím se snadno dostávají na nová místa, semena bývají také roznášena plodožravými ptáky a kaloni. Vzešlé semenáče však nebývají stejné kvality a proto se někdy roubují. Pokus o zakořenění řízků nebývá ani s chemickou podporou úspěšný. Mladé rostlina začínají plodit prvé ovoce asi ve čtyřech létech.^[3][5][6]

Význam

Dospělý strom dá ročně asi jen 2 kg ovoce, což je v poměru na zabraný prostor málo a proto se jen ojediněle pěstují na plantážích, plody prodávané na trzích jsou většinou ze zahrad. Plody se po utržení brzy otlačují a podléhají zkáze, proto se jen minimálně skladují a převážejí. Bývají lidově nazývané "růžová jablka" nebo "růžové švestky" (podle chuti a vůně), jsou sladké a jsou považováné za dětské ovoce. Jedí se syrové nebo jsou na různé způsoby upravované v kuchyni, jako příloha k rýži, bývají kandované nebo ve směsi s ovocem s výraznější chutí se stávají součástí sirupů a džemů, obsahuji hodně pektinu.

Pařezy po seřezaných stromech po mnoho let rychle obrůstají a poskytují dlouhodobě pařezinu, palivo na vaření. Z hrubších kusů se vyrábí kvalitní dřevěné uhlí. Mladé letorosty jsou pevné, flexibilní a pletou se z nich trvanlivé velké koše.

Dřevo stromu má běl bílou a jádro tmavě červené nebo hnědé, je vláknité, středně těžké a pevné. Je užíváno k výrobě nábytku, vnitřních součástí lodí i rámů hudebních nástrojů, soustruží se z něho nenáročné šperky a suvenýry. Špatně odolává půdní hnilobě a je náchylné k napadení termity. Z listů se destiluje žlutý, esenciální olej užívaný v parfumérii. Stromy bývají vysazované pro plody, stín, estetický vzhled při kvetení i minimální údržbu.

Často jsou plodící stromy decimovány rzi Puccinia psidii. V některých tropických oblastech, např. na Kubě, se hřebíčkovec jambos samovolně velmi rychle rozšiřuje a je považován za invazní druh.^[2][3][5][6]

Galerie

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Kvetoucí strom

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Keřová forma

• 

  Listy

• 

  (c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0

  Rozvíjející se květ

• 

  Zrající plody

• 

  Rozpůlené plody se semeny

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hřebíčkovec jambos na Wikimedia Commons
• Taxon Syzygium jambos ve Wikidruzích