Hřebeč (Koclířov)

Hřebeč
Tunel Hřebeč a kaple sv. Josefa
Tunel Hřebeč a kaple sv. Josefa
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKoclířov
OkresSvitavy
KrajPardubický kraj
Historická zeměČechy + Morava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel20 (2021)[1]
Katastrální územíKoclířov (17,28 km²)
PSČ571 01
Počet domů14 (2021)[2]
Hřebeč
Další údaje
Kód části obce67580
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřebeč (německy Schönhengst)[3] je malá vesnice, část obce Koclířov v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Rozkládá se na východní straně Hřebečovského hřbetu v nadmořské výšce kolem 580 m po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice (původně ležela jen v Čechách)[zdroj?].

V osadě stávala dřevěná kaple sv. Jana Nepomuckého, nahrazená v letech 1869–1870 současnou neogotickou kaplí sv. Josefa. Nad vstupním portálem kaple je umístěna kamenná deska s letopočtem 1890. Před kaplí se nachází železný kříž s reliéfem Krista a Panny Marie z roku 1874, obnovený 2011. Kaple je dominantou díky silničnímu tunelu, který byl pod ní proražen. Prochází jím frekventovaná silnice I/35 a zajímavostí tunelu je, že vede přes zemskou hranici. Poblíž byly provozovány významné lupkové doly s žáruvzdornými jílovci. Těžba lupku byla ukončena v roce 1991. Z prostoru bývalých dolů na Hřebči vede do Mladějova na Moravě 11 km úzkorozchodné železnice, kde je budováno muzeum průmyslových železnic.

Z Hřebče je nádherný výhled do moravskotřebovské kotliny na Boršov a Moravskou Třebovou. Z jižní strany k osadě přiléhá PR Rohová.

Název

Na osadu bylo přeneseno jméno severně položeného vrchu Hřebečov, které je poprvé doloženo v olomouckých zemských deskách k roku 1398 jako Sintenhengst. V jeho první části je sloveso schünden – „popohnat“, ve druhé podstatné jméno Hengst – „hřebec“. Patrně šlo o výstražné jméno („popožeň hřebce“) pobízející k rychlé jízdě zalesněným a tedy nebezpečným úsekem cesty. Podoba Schönhengst vznikla nářeční výslovností a přikloněním první části k schön – „krásný“. Do poloviny 19. století nesla osada jen německé jméno, poté se začalo objevovat české jméno Hřebečov, které bylo částečným překladem německého. Po druhé světové válce se prosadil tvar Hřebeč.[4][5]

Historie

Na území dnešního Hřebče založil již roku 1280 Boreš z Rýzmburka hrad, který používal jako loupežný při důležité olomoucké obchodní cestě. Samotná osada byla založena až roku 1620.[6]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel921131007697100945668634729202420
Počet domů232020191717181818161413141414

Členění osady

Česká část vždy náležela a stále náleží ke k.ú. Koclířov, zatímco k Moravě náleží jižní, jihovýchodní a východní část osady.[9][10] Moravská část byla původně rozdělena mezi katastrální území Moravská Kamenná Horka[11] (popisná čísla 2, 7, 8, 10, 11 a 14) a Boršov u Moravské Třebové[12] (malá část na východě s popisnými čísly 12 a 17). Ke sloučení celé zástavby v rámci k.ú. Koclířov došlo k 1. lednu 1953.[13]

Pověsti

Pamětihodnosti

  • Zbytky hradu na Hřebči
  • Kaple sv. Josefa z roku 187, předsíní z roku 1890
  • Železný kříž z roku 1874
  • Hraniční kámen tří panství a Čech a Moravy z roku 1774, jenž se však nenachází na původním místě[15]
  • Silniční tunel z roku 1995
  • Srubová vyhlídka z roku 2010
  • Skála „Stěna mrtvých“ z pověsti o švédských vojácích
  • Výchozí bod do Hřebečských důlních stezek
  • Výchozí bod stezky Boršovský les

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. http://www.zwittau.de/orte/schoenhengst/schoenhengst.htm Schönhengst bei Zwittau
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 440. 
  5. Profous, Šimák: Hřebečsko — Schönhengst. In: Naše řeč, ročník 12 (1928), číslo 2, str. 37–38.
  6. Archivovaná kopie. www.koclirov.cz [online]. [cit. 2009-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-05. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. http://archivnimapy.cuzk.cz
  10. http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/
  11. Archivovaná kopie. www.mza.cz [online]. [cit. 2011-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27. 
  12. Archivovaná kopie. www.mza.cz [online]. [cit. 2011-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27. 
  13. částka 28 Úředního listu republiky Československé ze dne 28. února 1953, str. 328
  14. a b Šustrová Drahomíra, Svitavské pověsti, Svitavy 1996
  15. Panské historické hraniční kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hřebeč tunnel.jpg
Autor: Radek Bartoš, Licence: CC BY-SA 3.0
Tunel Hřebeč na silnici I/35 a kaple sv. Josefa u Koclířova (Pardubický kraj)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com