Hřib žlutomasý

Jak číst taxoboxHřib žlutomasý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Xerocomellus)
Binomické jméno
Xerocomellus chrysenteron
(Bull.) Šutara 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hřib žlutomasý - ilustrace

Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008) neboli babka je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Z houbařského hlediska jde o jedlý, ale nepříliš ceněný druh horší jakosti.[1] Také bývá často napadán červy a plísněmi.

Synonyma

  • hřib žlutomasý
  • suchohřib babka[4]
  • suchohřib žlutomasý
  • babka[5]

Dále existují lidové a krajové názvy jako: hříbek máslový, mračinko, ovčí hříbek, podhříbek, podhoubek (Lomnicko), podlipník (Frenštátsko), podzemník (Unhošťsko), pupek, ševčík a židák (Olomoucko).[5]

Vzhled

Praskliny pokožky klobouku mají načervenalý nádech
Poškozená místa často vykazují zelenomodrou barevnou reakci

Makroskopický

Klobouk dosahuje 30 - 80 (110) milimetrů, v mládí je polokulovitý, poté klenutý, ve stáří poduškovitý až ploše rozprostřený. Povrch má šedohnědou, šedookrovou, světle- až tmavohnědou barvu, někdy s olivovým nádechem. Pokožka je matná, nelesklá, suchá. V mládí hladká až sametová, později i jemně plstnatá. Obvykle rozpraskává na malá políčka. Praskliny bývají načervenalé, protože se (obzvlášť v mládí) pod pokožkou klobouku nachází červenavá vrstva.[1]

Rourky jsou 4 - 10 (13) milimetrů dlouhé, společně s póry mají nejprve žluté zbarvení, později jsou žlutoolivové až olivově zelené. Při poškození mají tendenci měnit barvu do modra či zelena.[1]

Třeň skoro válcovitý, někdy u báze silnější, bez síťky. V horních partiích je zbarven žlutě, níže (nebo celý) bývá načervenalý až vínově červený. Povrch kryjí červenavá až hnědá zrníčka.[1]

Dužnina má v oblasti klobouku a vrchní části třeně nažloutlé až žluté zbarvení, v nižších partiích může být načervenalá, v bazální části až nahnědlá. Při poškození více nebo méně modrá. Chuť je mírná až nakyslá, vůně nenápadná.[1]

Mikroskopický

Povrch klobouku je tvořen palisádodermem 8 - 18 μm širokých hyf. Výtrusy dosahují (10) 11 - 15 (17) × (4) 5 - 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese. Výtrusný prach je olivově hnědý.[1]

Výskyt

Hojný druh rozšířený od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků. Pilát jej uváděl jako druh smíšených lesů na půdách nevápenatých, v rámci bučin v nížině a pahorkatině, dále do smrkových monokultur na kyselejších půdách v nížině a pahorkatině a nakonec mezi houby pásma kosodřevin mykorhizně vázané na kosodřevinu.[4] Fruktifikuje od června do poloviny října.[1]

Rozšíření

Hřib žlutomasý roste v Severní Americe (Kanada, USA), Asii (Japonsko, Tchaj-wan), Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu) a v Evropě, konkrétně v následujících zemích: Andorra, Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království (včetně ostrova Man).[6]

Záměna

  • hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) - pokožka zpravidla nerozpraskává a má tmavší barvu až s vínovým odstínem
  • hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus) - v prasklinách pokožky chybí narůžovělý odstín
  • hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) - plodnice pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk
  • hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) - pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová
  • hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - silně modrající dužnina ve spodní části třeně

Praktický význam

Jedlá houba kvalitativně horší než ostatní hřiby. Dužnina je měkká, obsahuje vysoký podíl vody, a proto snadno podléhá zkáze. Bývá napadána plísněmi a dalšími houbami. Velmi často na ní parazituje nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), který se v posledních fázích vývoje projevuje zlatožlutým povlakem.[3] Nedohub vytváří jedovaté mykotoxiny, a proto by jím stižené plodnice neměly být konzumovány.[7][8] Produkované toxiny by mohly způsobit nepravou otravu, hypoteticky možná i rakovinu. Doporučuje se proto sbírat jen mladé plodnice bez známek napadení, a to výhradně pro okamžité zpracování. Nevhodné je tedy např. sušení. Nedohub se vyskytuje (v malém rozsahu) i na povrchu mladých plodnic a může se tedy v průběhu sušení rozšířit na ostatní houby.[9]

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ a b c d e f g ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib žlutomasý, s. 224. 
  2. ↑ a b c d e f Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2013-04-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola Xerocomus chrysenteron. 
  4. ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 77, 83, 88, 149. 
  5. ↑ a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib žlutomasý čili babka, s. 190–192. 
  6. ↑ Boletus chrysenteron [online]. Gwannon.com [cit. 2013-04-04]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ ARORA, David. Mushrooms demystified: a comprehensive guide to the fleshy fungi. 2. vyd. Berkeley: Ten Speed Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-89815-169-4. S. 883. 
  8. ↑ PHILLIPS, Roger. Mushrooms. [s.l.]: Pan MacMillan, 2006. ISBN 0-330-44237-6. S. 352. 
  9. ↑ Zaostřeno na občana. Občané opět vyrážejí do lesa aneb Houby opředené pověstmi a mýty. [online]. Český rozhlas 6 [cit. 2013-09-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Xerocomus.subtomentosus2.-.lindsey.jpg
(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0

Xerocomus subtomentosus from Commanster, Belgium.

The determination of the species shown in this picture has been verified.
Rotfuß-347.jpg
Autor: Danny S., Licence: CC BY-SA 3.0
Xerocomellus chrysenteron
2007-07-14 Xerocomellus pruinatus 1.jpg
Autor: Andreas Kunze, Licence: CC BY-SA 3.0
Matt Bolete (Xerocomellus pruinatus)
2009-10-09 Xerocomus spadiceus (Fr.) Quél 60094.jpg
Autor: This image was created by user Ron Pastorino (Ronpast) at Mushroom Observer, a source for mycological images.
You can contact this user here., Licence: CC BY-SA 3.0
Boletus ferrugineus Schaef.
2012-08-26 Boletus cisalpinus (Simonini, H. Ladurner & Peintner) Watling & A.E. Hills 254673.jpg
Autor: This image was created by user Gerhard Koller (Gerhard) at Mushroom Observer, a source for mycological images.
You can contact this user here., Licence: CC BY-SA 3.0
Boletus cisalpinus (Simonini, H. Ladurner & Peintner) Watling & A.E. Hills