Hřib Quéletův

Hřib Quéletův
	Hřib Quéletův (Suillellus queletii)
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusné (Basidiomycates);
Řád	hřibotvaré (Boletales);
Čeleď	hřibovité (Boletaceae);
Rod	hřib (Suillellus);
Binomické jméno
	Suillellus queletii; (Schulzer) Vizzini, Simonini et Gelardi 2014
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib Quéletův (Suillellus queletii (Schulzer) Vizzini, Simonini et Gelardi 2014) je vzácná teplomilná houba z čeledi hřibovité. Patří mezi barevné a modrající hřiby. Do roku 2014 byl řazen do sekce Luridi (případně Erythropodes) rodu Boletus, na základě biomolekulárních analýz byl společně s několika dalšími červenopórými hřiby oddělen do samostatného rodu Suillellus.^[1]

Synonyma

Boletus erythropus Pers. (sensu orig., non Fr.^[2] nec auct. plur.) 1796
Boletus queletii Schulzer 1885

Vzhled

Makroskopický

Klobouk je 50 – 150 mm široký, okrově hnědý až cihlový s oranžovým až červeným nádechem, ve stáří vybledající do okrově žluta až hnědava, někdy je červeně skvrnitý; okraje klobouku bývají světlejší. Povrch je v mládí matný až plstnatý, v dospělosti holý, za vlhkého počasí může být trochu slizký.^[2]

Rourky jsou citrónově žluté až zlatožluté, jejich póry jsou nejprve olivově nažloutlé, posléze oranžovočervené, směrem k od třeně k okraji klobouku blednou a žloutnou. Rourky otlačením modrají. Na řezu je mezi rourkami a dužninou klobouku patrná červená linka.^[3]

Třeň dosahuje 40–150 × 10–35 mm, válcovitý nebo mírně vřetenovitý, naspodu oranžový či červený, směrem vzhůru žloutnoucí. Na třeni chybí síťka, je drobně tečkovaný.

Dužnina je žlutá, v horní části třeně a nad rourkami živě žlutá, ve spodku třeně vínově červená.^[4] Na řezu rychle modrá, chuť má mírnou, voní nenápadně.^[4]

Mikroskopický

Výtrusný prach má hnědoolivové zbarvení, spory dosahují 11 – 14 × 5 – 6,5 (7) μm, jsou hladké, široce až elipsovitě vřetenovité, zřetelná je suprahilární deprese.^[4] Pokožku klobouku tvoří trichodermální hyfy o průměru 4 – 8 μm.^[4]

Výskyt

Vzácný druh teplých oblastí, roste dost vzácně v listnatých lesích. Tvoří mykorhizu s duby,^[4] údajně i habry a lipami,^[4] vzácně též s buky a lískami^[5]. Ve střední Evropě ho najdeme v teplejších oblastech hlavně na vápencovém podloží. Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubohabrových hájů na vápencích a ekologické nároky považoval za srovnatelné s hřibem Le Galové.^[6] V teplých oblastech se vyskytuje i na hrázích rybníků.^[4]^[5] Fruktifikuje od května (července^[3]) do října.^[2]

Rozšíření

Hřib Quéletův je znám ze Severní Ameriky (Kanada, Mexiko, USA), Austrálie, Asie (Japonsko) a Evropy: Andorra, Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.^[7]

V rámci chráněných území České republiky byl výskyt hřibu Quéletova popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Bílé Karpaty (jihovýchodní Morava)^[8]
Chuchelský háj^[9] (Praha)
Poodří^[5] (Moravskoslezský kraj)
- Kotvice^[10] (okres Nový Jičín)

Formy a variety