HMS Eagle (1918)

HMS Eagle
Základní údaje
Typ	letadlová loď
Třída	třída Almirante Latorre
Uživatelé	Royal Navy
Jméno podle	Hermés
Objednána	1911
Zahájení stavby	20. únor 1913
Spuštěna na vodu	8. června 1918
Uvedena do služby	20. února 1924
Osud	potopena 11. srpna 1942 ponorkou U-73
Cena	1,3 mil. liber
Takticko-technická data
Výtlak	21 850 tn (standardní) 24 550 tn (plný)
Délka	203,5 m
Šířka	35 m
Ponor	7,3 m
Pohon	4 turbínová soustrojí 32 kotlů 52 102 hp
Rychlost	23,7 uzlu
Dosah	4000 nám. mil (7 400 km) při 18 uzlech
Posádka	981
Výzbroj	(po dokončení): 9× 152mm kanón (9×1), 5× 102mm kanón Oerlikon (od roku 1932): 6× 152mm kanón, 4× 102mm kanón 9× 40mm kanón, 4× 12,7mm kulomet
Letadla	až 20, v září 1939 - 18× Fairey Swordfish
Operační nasazení
Služba u	1924–1942
Nasazení	druhá světová válka

HMS Eagle byla letadlová loď britské Royal Navy, která bojovala v prvních letech druhé světové války. Za války operovala především v oblasti Středomoří. Byla to v pořadí třetí postavená letadlová loď britského královského námořnictva (po lodích Furious a Argus). Eagle byla čtrnáctou lodí Royal Navy svého jména. Loď za druhé světové války potopila německá ponorka.

Původně se jednalo o chilskou vládou objednanou bitevní loď Almirante Cochrane, jejíž stavba byla zadána v roce 1911 (její sesterská Almirante Latorre byla dokončena jako HMS Canada). Její kýl byl založen 20. února 1913 v loděnici Armstrong v Newcastle-on-Tyne. Stavba lodi byla po vypuknutí první světové války přerušena a britské námořnictvo ji chtělo do svého stavu zařadit jako bitevní loď HMS India. V roce 1917 ale byla předána britskému námořnictvu a bylo rozhodnuto o její přestavbě na letadlovou loď s náklady 1,3 milionu liber.

Původně se uvažovalo, že bude řešena jako nosič hydroplánů, který je bude jeřáby spouštět na mořskou hladinu. Po zkušenostech s již existujícími loděmi této koncepce bylo rozhodnuto koncepci lodi změnit na plnohodnotný nosič s letovou palubou po celé délce lodi a nástavbami soustředěnými do ostrůvku na jejím okraji. Jednopatrový hangár byl s letovou palubou spojen dvěma výtahy.

Loď byla na vodu spuštěna 8. června 1918, ale stavba se opozdila a na konci války byla loď stále nedokončena. V roce 1921 byla stavba téměř dokončena, ale zcela hotova byla nakonec až 20. února 1924.

Po vstupu lodi do služby z její paluby operovaly stíhací letouny Fairey Flycatcher, průzkumné letouny Blackburn Blackburn či torpédové bombardéry Blackburn Dart. V letech 1931–1932 byla loď modernizována a změnila se i její výzbroj. Leteckou výzbroj pak tvořilo 12 kusů průzkumných letounů Fairey III a devět kusů bombardéru Hawker Osprey. V roce 1937 byla lehká protiletadlová výzbroj zesílena na šestnáct 40mm kanónů a šestnáct 12,7mm kulometů a letecký park tvořilo 18 torpédových bombardérů Fairey Swordfish.

V době vypuknutí druhé světové války byl Eagle v Singapuru. Nesl v té době celkem 18 strojů Fairey Swordfish. Jejím prvním bojovým nasazením byla účast na pátrání po německém těžkém křižníku Admiral Graf Spee. V roce 1940 nejprve operovala v Indickém oceánu a v březnu téhož roku ji poškodila exploze. Po opravě v květnu 1940 odplula do východního Středomoří, kde se v Alexandrii připojila k bitevním lodím HMS Malaya, HMS Ramillies, HMS Royal Sovereign a HMS Warspite.

Torpédové Swordfishe z Eagle provedly 5. července 1940 nálet na Tobruk, kde se jim podařilo potopit italský torpédoborec a dvě obchodní lodi. O dva týdny později, 20. července, potopily v Tobruku další dva italské torpédoborce. Také se 9. července účastnila bitvy u Punta Stilo.

Dne 22. srpna 1940 letadla z Eagle potopila v zálivu Bomba italskou ponorku a depotní loď. V září 1940 společně s Illustrious podporovala britský útok na Rhodos. V polovině září byl Eagle součástí eskorty maltského konvoje MB-6. Byla poškozena a její letouny, startující z Illustrious, se 11. listopadu 1940 podílely na útoku na Taranto (Operace Judgement). Dne 26. listopadu letadla z Eaglu napadla Tripolis.

V březnu 1941 se Eagle přesunul do afrického Freetownu, kde zůstala až do října téhož roku. Její letouny mezitím napadly italské lodě v přístavu Massawa, v dnešní Eritreji.

Poté se Eagle vrátil do Británie k opravám a modernizaci (byl poškozen při požáru hangáru) a ke středomořské flotile se opět připojil v lednu 1942. Během modernizace bylo místo kulometů přidáno dalších dvanáct 20mm kanónů a radary typů 290 a 285. Loď především dopravovala stíhací letouny pro obranu Malty a to v únoru, květnu a dvakrát v červnu 1942. Mezi 12. až 16. červnem 1942 se uskutečnila Operace Harpoon, během které letouny z Eaglu doprovázely britský konvoj na Maltu.

Poslední akcí Eaglu byla v srpnu 1942 ochrana britského konvoje na Maltu vyslaného v rámci operace Pedestal. Časně ráno 11. srpna 1942 loď zasáhla u Alžíru čtyři torpéda, vystřelená z německé ponorky U-73, které velel Helmut Rosenbaum. Loď se potopila 70 mil od mysu Salinas. Většina posádky přežila. Celkem 927 mužů z moře vylovila eskorta a 160 jich zahynulo.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HMS Eagle (1918) na anglické Wikipedii.

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

• Seznam britských letadlových lodí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS Eagle na Wikimedia Commons