HMS King George V (41)

HMS King George V v roce 1945
HMS King George V v roce 1945
Základní údaje
Vlajka
Typbitevní loď
Třídatřída King George V
Číslo trupu41
Zahájení stavby1. ledna 1937
Spuštěna na vodu21. února 1939
Uvedena do služby11. prosince 1940
Osudvyřazena 1949
sešrotována 1957
Takticko-technická data
Výtlak45 000 plný
Délka227,07 m
Šířka31,39 m
Ponor11 m
Pohon4 turbínová soustrojí
8 kotlů
110 000 hp
Rychlost29 uzlů
Dosah28 891,2 km při rychlosti 18,5 km/h
Posádka1610
Pancířboky 381 mm
paluba 152 mm
věže 330 mm
Výzbroj(květen 1943):
10× 356 mm BL 14 palců Mark VII (2×4, 1×2)
16× 133 mm QF 5,25 palce Mark I
12× 40 mm QF 2-powder
38× 20 mm
(září 1945):
10× 356 mm BL 16 palců Mark VII (2×4, 1×2)
16× 133 mm QF 5,25 palce Mark I
74× 40 mm QF 2-powder
36× 20 mm
Elektronika
1x Radar typ 279 (pro vyhledávání vzdušných cílů)
1x Radar typ 284 (dělostřelecký)
1x katapult

(Červen 1941):
1x Radar typ 271 (pro vyhledávání hladinových cílů)
1x Radar typ 279 (pro vyhledávání vzdušných cílů)
1x Radar typ 284 (dělostřelecký)
1x katapult

(Prosinec 1941):
1x Radar typ 273 (pro vyhledávání hladinových cílů)
1x Radar typ 279 (pro vyhledávání vzdušných cílů)
1x Radar typ 284 (dělostřelecký)
5x Radar typ 282 (dělostřelecký - protiletadlový)
1x katapult

(Červen 1942)
1x Radar typ 273 (pro vyhledávání hladinových cílů)
1x Radar typ 279 (pro vyhledávání vzdušných cílů)
1x Radar typ 284 (dělostřelecký)
5x Radar typ 282 (dělostřelecký - protiletadlový)
4x Radar typ 285 (dělostřelecký)
1x katapult

(Červenec 1944)
1x Radar typ 274 (dělostřelecký)
1x Radar typ 279B (pro vyhledávání vzdušných cílů)
1x Radar typ 281 (pro vyhledávání vzdušných cílů)
7x Radar typ 282 (dělostřelecký - protiletadlový)
1x Radar typ 284 (dělostřelecký)
4x Radar typ 285 (dělostřelecký)
1x Radar typ 293 (pro vyhledávání hladinových cílů)
1x Radar typ 299 ( ? )
Letadla4 Supermarine Walrus

HMS King George V byla britská bitevní loď, první z pěti lodí stejnojmenné třídy, které do služby vstupovaly na počátku druhé světové války.

King George V v průběhu druhé světové války operoval ve všech třech hlavních námořních bojištích války, tady v Atlantiku, Středozemním moři a v Tichém oceánu. Také byla součástí jak Home Fleet, tak Pacific Fleet.

King George V se společně s bitevní lodí HMS Rodney 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck.

1. května 1942 King George V potopil torpédoborec HMS Punjabi při společném doprovodu Konvoje PQ 15 který spojenci poslali z Islandu do Sovětského svazu, jako materiální pomoc. Během této plavby se obě lodě při plutí ve formaci srazili a to z důvodu manévru HMS Punjabi, kterým se loď měla vyhnout mině která byla nahlášena před přídí. Kvůli nízké viditelnosti z důvodu mlhy vplula před bitevní loď King George V, která torpédoborec při srážce roztrhla na dva kusy.

King George V se účastnil Operace Husky" (spojenecké vylodění na Sicílii), přesněji Operace "Fracture", jejíž cílem bylo zmást OKW a přesvědčit je, že vylodění na sicílii je pouze první z mnoha vylodění ve středozemním moři, které budou následovat vylodění na Sardínii Korsice a na jižním Balkánu. Německo poté skutečně poslalo značnou sílu na obranu balkánu a rozdělilo své síly jak na Sardínii, tak i na Korsice a poslali je na pevninskou část Itálie. Součástí operace bylo ostřelování ostrova Levanzo a přístavu Trapani. Bitevní loď byla doprovázena křižníky a také pěchotou schopnou ostrov obsadit.

Také doprovázel část kapitulované Italské flotily, ke které patřili bitevní lodě Andrea Doria a Duilio, na Maltu. V roce 1945 byl v Pacifiku součástí operací proti Japonsku.

Loď v pořádku přečkala válku a dne 4. prosince 1949 byla převedena do rezervy. V roce 1957 byla prodána k sešrotování.[1]

Design

Obecné údaje

King George V byl postaven konglomerátem Vickers-Armstrong ve Walker Naval Yard, ve městě Newcastle upon Tyne. Stavba byla zahájena 1. ledna 1937, na vodu byla spuštěna 21. února 1939 a do služby byla uvedena 11. listopadu 1940. Celková délka lodi byla 227 m a šířku 31,39 m. Měla výtlak 38 031 tun při běžném naložení a 42 237 tun při plném. Po přezbrojení v roce 1944 měla výtlak při běžném použití 39 100 tun a při plném 44 460 tun. Zvládla nést až 3 918 tun topného oleje, 192 tun nafty, 256 tun rezervní napájecí vody a 444 tun pitné vody. V závislosti na rychlosti měla loď dosah 7 400 km při 25 uzlech (46 km/h), 18 980 km při 15 uzlech (28 km/h) a 26 700 km při 10 uzlech (19 km/h). Spotřeba paliva však v praxi byla mnohem větší a při 16 uzlech (30 km/h) byl dosah ve skutečnosti okolo 11 700 km s pěti procentní rezervou. Protože byl během designování přísnými limitacemi Washingtonské konference maximální výtlak stanoven na 35 000 tun a proto nestačil pro válečné potřeby a byl v roce 1944 zvýšen. To mělo za následek veliké snížení volného místa na palubě a k zhoršení plavbyschopnosti lodi. Největší problém to způsobilo na už tak dost nízké přídi. Kvůli nedostatku vztlaku se příď jednoduše zabořila do dna i v mírných mořích, hlubokých 2,5 až 4 metry. Voda se také často přes příď přehrnula, a polila přední dvě věže. Na rozbouřeném moři mohla být věž 'A' zaplavena i s lidmi a technikou uvnitř.

Pohon

King George V byl vybaven osmi bojlery typu Admiralty. Tato konfigurace byla o něco konvenčnější než předchozí třída Nelson, která měla kotelny umístěny vedle sebe a každá dvojice byla spojena s turbínovou místností za nimi. Celková topná plocha kotelen byla 7 259,8 m². 416tunový bojler produkoval na hřídele více než 100 000 koňských sil (75 000 kW) díky čemuž dokázala loď plout až rychlostí 28 uzlů (52 km/h). Osm bojlerů šetřilo jak palivem, tak místem, oproti dvaceti čtyřem bojlerům v bitevním křižníku HMS Hood. Méně větších bojlerů snížilo váhu potřebnou na dodání jednotky tepla, stejně jako zvýšilo efektivitu a snížilo spotřeba paliva na jednotku topné plochy. To udělalo z King George V nejrychlejší bitevní loď v britské flotile. Pořád byla ale pomalejší, než nové německé, francouzské a italské lodě, nebo bitevní křižníky HMS Hood, Repulse a Renown.

King George V měl čtyři páry převodových turbín od Parsons Marine Steam Turbine Company. Dvě hlavní turbíny byly zapojeny sériově a poháněly hřídel dvojitého šikmého ozubeného kola. Při běžné zátěži se očekávala rychlost 28,5 uzlů (53 km/h) a při plné 27,5 uzlů (51 km/h) při normálním výkonu. Při přetěžování byly rychlosti 29,25 (54 km/h) a 28,25 (52 km/h) uzlů. Turbína byla pomalého typu (2257 ot/min). Otáčky byly poté sníženy ozubeným kolem na 256 ot/min na hřídeli vrtule.

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • Commander in Chief Mediterranean, memorandum, “Operation Fracture,” 27 June 1943, Strategic Plans Division Records, Op607 Support Plans Branch (Anglicky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

King George V class battleship 1945.jpg
The British battleship HMS King George V enters Apra Harbor, Guam, with sailors in formation on deck. 1945