HMS Vanguard (23)
1.jpg) HMS Vanguard v roce 1946 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | bitevní loď |
| Číslo trupu | 23 |
| Objednána | 14. března 1941 |
| Zahájení stavby | 2. října 1941 |
| Spuštěna na vodu | 30. listopadu 1944 |
| Uvedena do služby | 9. srpna 1946 |
| Osud | vyřazen 1960 |
| Předchůdce | třída Lion |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 44 500 t (standardní) 51 420 t (plný)[1] |
| Délka | 248,2 m (max.) |
| Šířka | 32,9 m |
| Ponor | 9,38 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 8 tříbubnových kotlů 4 lodní šrouby 130 000 hp |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 1893 |
| Pancíř | až 356mm boky až 330mm barbety 330mm čela věží 152mm hlavní paluba 76mm velitelská věž |
| Výzbroj | 8× 381mm kanón BL Mk I (4×2) 16× 133mm kanón (8×2) 4× 47mm kanón (4×1) 73× 40mm kanón (10×6, 1×2, 11×1) |
HMS Vanguard byla bitevní loď britského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1946–1960.[1] Byla to poslední postavená britská bitevní loď a ve své době též největší válečná loď britského námořnictva.[2]
Stavba
Projekční práce na nové bitevní lodi, která měla pomoci zmírnit japonskou převahu na Dálném východě, probíhaly od roku 1939. K realizaci byl přijat projekt označený 15E. Výsledné plavidlo mělo výtlak okolo 40 000 t, rychlost 30 uzlů, přičemž k jeho vyzbrojení byly využity dělové věže s 381mm kanóny pocházející z lehkých bitevních křižníků HMS Courageous (50) a HMS Glorious (77), které byly ve 20. letech přestavěny na letadlové lodě.[2] Loď konstrukčně navazovala na předchozí třídu King George V, zároveň u ní byly reflektovány válečné zkušenosti. Její stavba byla objednána 14. března 1941 u britské loděnice John Brown & Co. v Clydebanku. Kýl Vanguardu byl založen 2. října 1941. V průběhu stavby však došlo ke zničení britského Svazu Z japonským letectvem, což znamenalo velké úpravy původního projektu (především zvětšení ochrany proti torpédům a zesílení protiletadlové výzbroje) a následně zdržení stavby.[2] Plavidlo tak bylo na vodu spuštěno 30. listopadu 1944 a do služby bylo přijato až po skončení války 9. srpna 1946.[1]
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo osm 381mm kanónů BL Mk I ve čtyřech dvoudělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů ve dvoudělových věžích.[4] Doplňovaly je čtyři 47mm kanóny a sedmdesát tři 40mm kanónů. Pohonný systém tvořilo osm tříbubnových kotlů Admiralty a čtyři turbíny Parsons, o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 8250 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Služba
V roce 1956 byla loď převedena do rezervy, přičemž byly odstraněny všechny 40mm kanóny. Přechodně byla zvažována její přestavba na nosič řízených střel. V roce 1960 byla prodána do šrotu.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d VANGUARD battleship (1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- ↑ 15-inch (38.1 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 5.25"/50 (13.4 cm) QF Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS Vanguard na Wikimedia Commons - Galerie HMS Vanguard na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Stern quarter view of the Royal Navy battleship HMS Vanguard (23).
The Royal Navy battleship HMS Vanguard (23) at anchor in port, with boat booms out and a motor launch alongside.
HMS Vanguard (23) (left) and HMS Howe (32) in reserve in early 1956 at the Imperieuse moorings at Devonport. Supposedly a crop of a larger picture which shows several other ships.