Haakon I. Norský

Haakon I. Norský
norský král
Haakon I.; Peter Nicolai Arbo.
Doba vlády	934–961
Náboženství	severské pohanství římské katolictví (synkretismus)
Narození	asi 920 Hordaland
Úmrtí	961 Battle of Fitjar
Pohřben	Seim
Předchůdce	Erik Krvavá sekyra
Nástupce	Harald II. Norský
Dynastie	Ynglingové
Otec	Harald I. Krásnovlasý
Matka	Thora Mosterstang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Haakon I. (norsky: Håkon Adalsteinsfostre; asi 920–961) řečený Dobrotivý byl norský král v letech 934–961. Byl synem norského krále Haralda I. a Thory Mosterstang.^[1]

Mládí

Harald I. se rozhodl svého nejmladšího syna ochránit před nebezpečím a poslal ho ke dvoru spřáteleného anglického krále Ethelstana. Anglický král Haakona vychovával, což byla součást mírové dohody s Haraldem I. – proto měl Haakon přízvisko Adalsteinfostre.^[2] Ethelstan ho také přivedl ke křesťanské víře.

Poté, co zemřel Harald I., byl norským králem prohlášen Erik Krvavá sekyra, Haakon se však rozhodl s ním o moc nad Norskem bojovat.

Vláda

Po svém příjezdu do Norska si Haakon získal podporu majitelů pozemků, kterým slíbil, že zruší zdanění zavedené jeho otcem. Erik Krvavá sekyra brzy přišel o své přívržence a utekl ze země na Orkneje. O vládu nad Norskem ale usilovali také synové Erika Krvavé sekyry. Haakon je několikrát odrazil, zlom však přišel v roce 961.

Erikovi synové nepozorovaně přistáli u Hordaland a Haakona překvapili v jeho rezidenci v Fitjaru. Haakon byl během bitvy u Fitjaru (Slaget ved Fitjar) smrtelně zraněl, přestože Erikovy syny porazil. Pohřbený je v mohyle Håkonshaugen ve vesnici Seim.

Po Haakonově smrti se vládci Norska stali synové Erika Krvavé sekyry, z nichž nejmocnější byl ten nejstarší z přeživších, Harald II. Mimo západní Norsko však neměli příliš velkou moc.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haakon I of Norway na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Haakon I. Norský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Erik Krvavá sekyra

Norský král 934–961

Nástupce: Harald II. Norský