Habřina (Úštěk)
Habřina | |
---|---|
Restaurace U Landů – novorenesanční dům na návsi | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Úštěk |
Okres | Litoměřice |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°35′48″ s. š., 14°18′33″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 78 (2021)[1] |
Katastrální území | Habřina u Úštěku (3,93 km²) |
Nadmořská výška | 291 m n. m. |
PSČ | 411 45 |
Počet domů | 51 (2011)[2] |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Habřina | |
Další údaje | |
Kód části obce | 175480 |
Kód k. ú. | 775487 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Habřina je vesnice, část města Úštěku v okrese Litoměřice. Nachází se asi tři kilometry západně od Úštěku. Habřina leží v katastrálním území Habřina u Úštěku o rozloze 3,93 km².[3] Obcí prochází dnes již zrušená železniční trať Velké Březno – Verneřice – Úštěk a silnice II/260.
Historie
První písemná zmínka o Habřině pochází z roku 1426, kdy vesnice patřila k úštěckému panství. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo třicet usedlostí, z nichž dvacet bylo selských. Vesnice tehdy byla rozdělena na dva díly, které patřily litoměřickým a staroměstským jezuitům.[4]
Roku 1780 měla obec 48 stavení, o 40 let později již 51 domů s 271 obyvateli. Škola byla v obci založena v roce 1787 za panování císaře Josefa II. Po vydání tolerančního patentu roku 1781, byla v Habřině roku 1784 založena evangelická obec. Habřinská evangelická obec patřila mezi nejstarší v Čechách. V roce 1851 si evangelíci postavili ve vsi faru, v níž byla od roku 1862 jednotřídní evangelická škola. S finanční pomocí německého spolku Gustav Adolf si v letech 1850–1853 zbudovali svůj kostel a v roce 1861 založili na okraji vsi hřbitov. Evangelická škola v Habřině existovala vedle školy veřejné, jež dostala roku 1908 novou budovu, až do roku 1924. V roce 1945 měla obec 55 popisných čísel, ale osídleno bylo pouze 29 usedlostí.[5]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 312 obyvatel (z toho 150 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 298 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a jedenáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale 78 lidí bylo evangelíky a jeden člověk patřil k nezjišťovaným církvím.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 296 obyvatel: třináct Čechoslováků, 280 Němců a tři cizince. Až na jednoho člověka bez vyznání a 83 evangelíků byli římskými katolíky.[7]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 331 | 293 | 299 | 290 | 309 | 312 | 296 | 149 | 129 | 107 | 100 | 76 | 70 | 100 |
Domy | 52 | 52 | 54 | 53 | 52 | 51 | 51 | 35 | 37 | 22 | 23 | 22 | 27 | 51 |
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Dolní Vysoké. |
Pamětihodnosti
Jádrem Habřiny je náves vřetenovitého tvaru, kterou vede silnice II/260 do Úštěka. Její existence se spolu s množstvím demolic ve druhé polovině dvacátého století projevila narušením původního vzhledu vesnice. Množství roubených staveb a dalších budov si přesto uchovalo památkovou hodnotu.[4] K památkově chráněným stavbám ve vsi patří domy čp. 2, 3, 9, 33 a 46, usedlost čp. 45, vodní mlýn čp. 51, sýpka u domu čp. 10 a torzo evangelického kostela.
Patrový dům čp. 2 má roubenou přední část s podstávkovým patrem a bedněným štítem. Ve stavu z roku 2006 byl lépe dochovaný dům čp. 3. Do jeho zadní zděné části se vstupuje kamenným portálem a v patře vede pavlač s ozdobným zábradlím. Bednění štítu je vyskládáno do trojetážové lomenice. Dům čp. 9 má zděné přízemí a roubené patro s nádvorní pavlačí. V hmotě přízemí jsou patrná místa zazděného vjezdového portálu a kamenná ostění oken. Roubenou přední část má také dům čp. 46 s podstávkovým patrem, trojetážovou lomenicí ve štítu a dochovanými trámkovými zárubněmi oken v prvním patře. Autenticitu domu naopak snižují novodobá přízemní okna. Roubené konstrukce se dochovaly také v dalších domech: čp. 27, 33, 43, 36 a 51 nebo dřívější čp. 50. U některých usedlostí se zachovaly velké stodoly, často doplněné o chmelové sušárny v polopatrech.[4]
Mladší zděná zástavba pochází ze druhé poloviny devatenáctého a první třetiny dvacátého století. Usedlosti čp. 1, 13, 29, 31 a 44 mají dochované eklektické fasády. Dům čp. 49 na návsi má novorenesanční průčelí a sloužil jako škola.[4]
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-08.
- ↑ a b c d PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 82–84.
- ↑ Archivovaná kopie. www.mesto-ustek.cz [online]. [cit. 2011-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-23.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 201.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 202.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 390, 391.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 301.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Habřina na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Habřina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Katastrální mapa katastru Habřina u Úštěku na webu ČÚZK
Město Úštěk | |
---|---|
k. ú. Úštěk (Úštěk-Vnitřní Město • Úštěk-České Předměstí • Úštěk-Českolipské Předměstí) • Habřina • Dolní Vysoké (I) • Starý Týn • Ličenice • Držovice • k. ú. Brusov (Brusov • Třebín • Zelený) • Bílý Kostelec • Konojedy • Dubičná • Lukov • Ostré • Rašovice • Kalovice • Robeč • k. ú. Vědlice (Vědlice • Julčín) • Rochov • Tetčiněves • Lhota |
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: