Haidové
Haidové, vlastním jménem Haida Gwaii (tj. Ostrovní lidé, Ostrované), jsou etnická skupina původních obyvatel Severní Ameriky, žijících především na Ostrovech královny Charlotty u pobřeží Britské Kolumbie. V roce 2008 jich byli asi 2 300, avšak jazykem haida, který je přes určité vazby k tlingitštině pokládán za izolovaný, plynně hovoří už jen asi 20 příslušníků starší generace a pomalu proto vymírá. Dnešní Haidové většinou hovoří už jen anglicky a většinou pracují v rybářském nebo dřevařském průmyslu, jako turističtí průvodci, v agenturách na ochranu přírody nebo se věnují tradičním uměleckým řemeslům, zejména řezbářství.
Kultura
Haidové jsou typickými představiteli rybářských kultur Severozápadního pobřeží. Jejich potravu tvořily hlavně ryby, např. treska, halibut a koruška americká. Hlavním zdrojem potravy byli tichomořští lososi. Doplňkový význam měl lov lachtanů, medvědů a různých ptáků, sběr měkkýšů, mořských řas a suchozemských rostlin. Od počátku 19. stol. pěstují brambory. Jak všichni indiáni severozápadního pobřeží jsou Haidové již tradičně vynikající řezbáři. Vynikli stavbou totemových sloupů a velkých dlabaných kánoí, které byly opatřené plachtami. Haidové na nich podnikali plavby podlé pacifického pobřeží Severní Ameriky a snad i do Asie. Jejich společnost byla matrilineární. Ve válkách se sousedními etniky získávali otroky, které v minulosti obětovali při pohřbech náčelníků. Byli také významní obchodníci; ulity kelnatek a ušní, měď a kvalitní dlabané kánoe směňovali s pevninskými kmeny (Tlingity, Cimšjany a Sališi) za rybí tuk, vlněné čilkatské pláště a stavební dřevo. Muži i ženy nosili typické kuželovité klobouky, pletené z lýka nebo smrkových kořínků, muži se tetovali červenou barvou získanou z bobulí, ženy nosily v propíchnuté nosní přepážce nebo dolním rtu měděné nebo perleťové ozdoby.
Mytologie a náboženství
V jejich mytologii je nejvýznamnější postavou šprýmař Krkavec, jehož zobrazení najdeme i na totemových sloupech. Zde často drží v zobáku červenou kuličku, což je odkaz na nejznámější haidský mýtus. Podle něho Krkavec získal zpět Slunce, které jeho zlý strýc ukradl a zavřel do truhly ve svém domě. Krkavec byl původně pestrý, ale musel ze strýcova domu utéct kouřovým otvorem. Zde se umazal od sazí, a proto je dodnes černý. K uctívaným zvířatům ale patří i medvěd, kosatka, orel bělohlavý a bobr. Od sousedních Kvakiutlů převzali Haidové tajné společnosti včetně mocného Kanibalského spolku. Členové tohoto spolu však při obřadech rituální kanibalismus pouze předstírali (Kvakiutlové jej skutečně praktikovali).
Odkazy
Literatura
- Benedictová, Ruth, Kulturní vzorce. Praha: Argo, 1999.
- Lévi-Strauss, Claude, Cesta masek. Praha: Dauphin, 1996.
- Makásek, Ivan, Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku. Praha, 2010.
- Šolc, Václav, Indiánské historie. Praha: Československý spisovatel, 1989.
- Zelený, Mnislav, Indiánská encyklopedie. Indiáni tří Amerik. Praha: Albatros, 1994.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Haidové na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Wolfsmaske der Haida, um 1880
Collection: Ethnologisches Museum, Berlin-Dahlem
Captioned "Totem poles at Kaigan or Howkan ". A house with horizontal siding and glass windows, totem poles, a bell on a pole tower, and two fishing canoes. Scidmore's text makes it clear that this location was Howkan on Long Island, Cordova Bay, Alaska and that the original village of Kaigahnee, as she spells it, was a different place "many miles distant"; she says that the traders called the present village Kaigahnee more often than Howkan. From her description this is the house of Chief Skolka, the bell resulting from its use as a schoolhouse.
The original photograph from which this engraving was made was possibly by Scidmore, 1883. A photographic print [1] of the original image was produced by I.G. Davidson Photos of Portland Oregon as number 218, but there is no indication Davidson ever went to Alaska. The photographer is unidentified, possibly an employee [2], possibly Scidmore. Davidson's caption is "Indian Church at Kaigan, Alaska".
Author's name on the publication was given as E. Ruhamah Scidmore.French translation of A voyage round the world, but more particularly to the north-west coast of America [microform] : performed in 1785, 1786, 1787, and 1788, in the King George and Queen Charlotte, Captains Portlock and Dixon ; dedicated, by permission, to Sir Joseph Banks, Bart.