Hajašiho stopa

Trajektorie vývoje hvězd před hlavní posloupností (modré čáry). Téměř svislé křivky jsou Hajašiho stopy.
Málo hmotné hvězdy sledují Hajašiho stopu až k hlavní posloupnosti. Pro hmotnější hvězdy se Hajašiho stopa stáčí doleva na Henyeyovu stopu. Ještě hmotnější hvězdy se rodí prímo na Henyeyově stopě.
U bodů na hlavní posloupnosti, ve kterých jednotlivé trajektorie končí je uvedena odpovídající hmotnost hvězdy v násobku hmotnosti Slunce. Červené křivky s údajem v letech (yr) jsou hvězdné izochrony pro uvedené roky. Jinými slovy, hvězdy staré let leží na křivce označené yr.

Hajašiho stopa (H. vývojová stopa, H. dráha, H. linie) je trajektorie v Hertzsprungově–Russellově diagramu, kterou sleduje mladá hvězda o hmotnosti menší než 3 M☉ ve fázi vývoje před hlavní posloupností (fáze PMS). Pojmenována byla podle japonského astrofyzika Čúširó Hajašiho, který objasnil rané fáze vývoje hvězd. V Hertzsprungově–Russellově diagramu, který vykresluje svítivost vůči teplotě, je Hajašiho stopa téměř vertikální křivka.

Poté, co protohvězda skončí svou fázi rychlé kontrakce a stane se hvězdou T Tauri, je extrémně svítivá. Hvězda se dále smršťuje, ale mnohem pomaleji. Zatímco se hvězda pomalu smršťuje, sleduje Hajašiho stopu směrem dolů k hlavní posloupnosti. Její svítivost klesá, ale povrchová teplota zůstává téměř stejná, dokud se nevyvine buď radiační zóna, přičemž hvězda přejde na Henyeyho stopu, nebo hvězda dosáhne hlavní posloupnosti.

Hajašiho limit odděluje oblast vznikajících nestabilních protohvězd (na diagamu vpravo od Hajašiho limitu) od oblasti relativně stabilních hvězd v mechanické rovnováze (vlevo od Hajašiho limitu). Hajašiho stopa hvězdy vždy leží vlevo od Hajašiho limitu (směrem k hlavní posloupnosti).

Média použitá na této stránce

He1523a.jpg
Autor: ESO, European Southern Observatory, Licence: CC BY 4.0
Artist's impression of "the oldest star of our Galaxy": HE 1523-0901
  • About 13.2 billion years old
  • Approximately 7500 light years far from Earth
  • Published as part of Hamburg/ESO Survey in the May 10 2007 issue of The Astrophysical Journal
PMS evolution tracks.svg
Pre-main-sequence (PMS) evolutionary tracks.
These tracks show the relationship between luminosity and temperature holding for pre-main-sequence stars of different masses.

  • Each PMS track (blue lines) is labeled by the stellar mass in units of M (the mass of the sun). The red curves intersecting the tracks are isochrones which give the age of an evolving star at the intersection and are labeled in years. As an example, stars 106 years old lie along the curve labeled 106.
  • The PMS tracks start at the stars birth depicted by the isochrone (which is the upper black line near the 105 yr isochrone) and end when the star is entering the zero age main sequence (ZAMS) (which is the lower black line near the 108 yr isochrone).
  • The nearly vertical parts of the tracks which exist for stars weighing up to three solar masses are called Hayashi tracks, whereas the horizontal parts connecting Hayashi tracks and the ZAMS are called Henyey tracks.