Haldy (seriál)
Haldy | |
---|---|
Žánry | drama historický |
Formát | seriál |
Předloha | román Haldy |
Dramaturgie | Karel Wojnar |
Scénář | Otto Zelenka |
Režie | Alois Müller |
Hrají | Lenka Termerová Tomáš Töpfer Štěpánka Ranošová Martin Růžek Marie Drahokoupilová Vlasta Vlasáková Svatopluk Matyáš Karel Vochoč Zdeněk Hradilák |
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Počet řad | 1 |
Počet dílů | 6 (seznam dílů) |
Obvyklá délka | 55–75 min |
Produkce a štáb | |
Kamera | Jaromír Zaoral |
Hudba | Zdeněk Liška |
Produkční společnost | Československá televize |
Distributor | Československá televize |
Premiérové vysílání | |
Stanice | I. program |
Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
Vysíláno | 23. května 1974 – 27. června 1974 |
Haldy na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Haldy jsou československý televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v roce 1974 vysílala. Šestidílný seriál je adaptací románu Haldy spisovatelky Anny Marie Tilschové, podle scénáře Otto Zelenky jej natočil režisér Alois Müller. Pojednává o sociálních konfliktech a osudech dělníků i podnikatelské elity na Ostravsku během první světové války.
Příběh
Během první světové vály panuje v letech 1916–1918 na Ostravsku hlad a bída. Mladá Anka Tichuňová, která se dosud starala o svého otce opilce, nastoupí do služby v rodině generálního ředitele železáren Perutze, kde je svědkem i milostné aférky ředitelovy manželky. O Anku stojí její kamarád Francek, ona si však začne s řezníkem Dominikem, což si však Francek nedá líbit.
Obsazení
- Lenka Termerová jako Anka Tichuňová, služebná u Perutzů
- Tomáš Töpfer jako Francek, hutník a kamarád Anky
- Štěpánka Ranošová jako Franckova matka
- Martin Růžek jako Perutz, generální ředitel železáren
- Marie Drahokoupilová jako Irma Perutzová
- Vlasta Vlasáková jako Perutzová, matka Irmy
- Svatopluk Matyáš jako Kleiner, inženýr a milenec Perutzové
- Karel Vochoč jako Josef Chalupa, dělník
- Zdeněk Hradilák jako Dominik, řezník a hospodský
Produkce
Seriál Haldy vznikl podle stejnojmenného románu,[1] který v roce 1927 napsala Anna Maria Tilschová.[2] Z rozsáhlého literárního díla s množstvím postav musel scenárista Otto Zelenka vybrat hlavní myšlenky, střety a dějové linky, jež upravil do podoby šestidílného seriálu, který v ostravském televizním studiu natočil režisér Alois Müller.[3][4] Natáčení probíhalo v roce 1973, v září a říjnu toho roku byly provedeny filmové dotáčky v exteriérech.[5] Do hlavních rolí Anky a Francka byli obsazeni Lenka Termerová a Tomáš Töpfer.[4]
Hudbu napsal Zdeněk Liška.[4]
Vysílání
Seriál Haldy uvedla Československá televize na I. programu od května do června 1974. První díl měl premiéru 23. května 1974,[6] další následovaly v týdenní periodě, takže poslední část byla odvysílána 27. června 1974.[7] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 55 do 75 minut byly ve 20.00 hodin nebo ve 20.10 hodin.
Seznam dílů
Č. v seriálu | Režie | Scénář | Datum premiéry |
---|---|---|---|
1 | Alois Müller | Otto Zelenka | 23. května 1974 |
2 | Alois Müller | Otto Zelenka | 30. května 1974 |
3 | Alois Müller | Otto Zelenka | 6. června 1974 |
4 | Alois Müller | Otto Zelenka | 13. června 1974 |
5 | Alois Müller | Otto Zelenka | 20. června 1974 |
6 | Alois Müller | Otto Zelenka | 27. června 1974 |
Přijetí
Podle hodnocení prvních dílů v týdeníku Květy měl scenárista Otto Zelenka náročný úkol zhustit rozsáhlý románový prostor do šesti dílů, ale v seriálu se ne všude „podařilo překlenout úskalí popisnosti“, „zcelit [sic] pro televizi rozdrobenou románovou kompozici v […] plynulý celek“ a uvést v život zejména masové scény, které dýchaly spíše jevištěm.[3] Komentář v Rudém právu pochválil kameru i televizní adaptaci jako celek, která dle autora „zachovává […] neopakovatelné ovzduší kraje uhlí a železa“ a „na jeho pozadí […] kreslí velké střetnutí proletariátu a kapitálu“.[1] Ladislav Egert v celkovém hodnocení seriálu v Rudém právu uvedl, že scenáristovi Zelenkovi se podařilo „vykreslit atmosféru a poslání románu v několika příbězích rodin a jejich osudů, svědectví doby v několika základních konfliktech a ostrých ideových střetnutích“, avšak méně úspěšný byl v případě vytváření „skutečného, lidského jednání“ u některých „dělnických a měšťáckých typů“ a u potlačení „drobnokresebné naturalistické tříště“, vycházející z autorského stylu Tilschové, poplatného i době vydání románu. Jako celek však byly Haldy podle Egerta úspěšným dílem, a to i zásluhou ostatních tvůrců, v čele s režisérem Aloisem Müllerem, a herců, z nichž řada ostravských umělců se objevila na televizní obrazovce poprvé.[2] Recenze v týdeníku Tvorba obsahovala negativnější zhodnocení. Její autor nacházel nedostatky jak v Zelenkově scénáři, tak v Müllerově režii, pozitivně se ale stavěl ke kameře Jaromíra Zaorala, hudbě Zdeňka Lišky či hereckým výkonům Lenky Termerové, Tomáše Töpfera, Karla Vochoče, Martina Růžka a Jozefa Čierného.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b mra. Nový televizní seriál Haldy. Rudé právo. 1974-05-23, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b EGERT, Ladislav. Výmluvné svědectví. Rudé právo. 1974-07-03, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b Dt. Televize a literatura. Květy. 1974, čís. 23, s. 56. Dostupné online.
- ↑ a b c MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 67.
- ↑ Natáčí se, připravuje se!. Květy. 1973, čís. 39, s. 47. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1974-05-23, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1974-06-27, s. 4. Dostupné online.
- ↑ vmk. Nepřekonaná předloha. Tvorba. 1974, čís. 29, s. 2. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“