Haličsko-vladiměřské království

Haličsko-vladiměřské království Królestwo Galicji i Lodomerii Königreich Galizien und Lodomerien  Королівство Галичини та Володимирії  ↓ 1772–1918 ↓ vlajka znak
Geografie Haličsko-vladiměřské království v rámci Rakousko-Uherska roku 1914
Hlavní město	Lemberg (Lwów)
Obyvatelstvo
Jazyky	němčina (úřední), polština, rusínština, ukrajinština
Náboženství	římskokatolické, řeckokatolické, judaistické, protestantské, arménské katolické
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie (korunní země)
Mateřská země	Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské císařství Rakouské císařství Předlitavsko Předlitavsko
Státní útvary a území
Předcházející Polsko-litevská unie Moldavské knížectví Varšavské knížectví Svobodné město Krakov Země Koruny svatoštěpánské Následující Zakopanská republika Druhá Polská republika Západoukrajinská lidová republika Tarnobřežská republika Bukovinské vévodství

Haličsko-vladiměřské království, též Království Haličské a Vladiměřské (polsky Królestwo Galicji i Lodomerii, německy Königreich Galizien und Lodomerien), zjednodušeně Rakouská Halič nebo jen Halič, byla korunní země habsburské monarchie, Rakouského císařství a později Rakouska-Uherska. Vzniklo v roce 1772 na základě prvního dělení Polska anexí jižní části polského území. Během třetího dělení Polska v roce 1795 bylo rozšířeno o Krakov a zbytek Malopolska a začleněno do Habsburské monarchie jako království, poté roku 1804 jako korunní země Rakouského císařství, a to až do roku 1918, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo a celé území nakonec připadlo Druhé Polské republice. Dnes je rozděleno mezi Polsko a Ukrajinu.

Jednalo se o druhou největší habsburskou korunní zemi po Uherském království. Rozloha činila zhruba 78 500 km² (bez Bukoviny), počet obyvatel roku 1910 přesahoval 8 milionů. Prostírala se vně karpatského oblouku, vymezená byla zhruba povodím nejhořejší Visly a dále pak jejím tokem až k soutoku se Sanem, pak hranice vedla zhruba na východ přes pásmo Roztočí, na jihovýchod Volyňskou vysočinou a nakonec po Zbruči, Dněstru a Čeremoši zpět na Karpaty.

V roce 1772 se habsburské soustátí zúčastnilo prvního dělení Polska, během něhož zabralo jižní část polského státu (konkrétně byla zabrána jihozápadní část Malopolské provincie – jižní (pravobřežní) Malopolsko a Červená Rus). Dělení Polska bylo ve své době rozporuplným činem, který v Evropě vyvolával smíšené pocity. Habsburkové chtěli svým činům dát nádech legálnosti, ale nenašli žádná současná ani dávná práva nebo nároky na Malopolsko. Jediné pojítko, které by je mohlo spojovat s nově zabraným územím, vedlo přes titul uherského krále, který Habsburkové vlastnili. V 13. až 14. století Polsko a Uhersko soupeřilo o Červenou Rus. Uhersku se dokonce nakrátko podařilo ovládnout největší státní útvar na tomto území – Haličské knížectví (hlavní město Halič). Tímto způsobem toto polské území dostalo v habsburském soustátí název téměř neznámého, z mapy Evropy dávno zmizelého rusínského knížectví – Haliče. Druhá složka oficiálního názvu pocházela od města Vladiměř, podle nějž se v historii nazývalo Volyňsko-vladiměřské knížectví; sama Vladiměř nicméně součástí rakouské Haliče nikdy nebyla.

Po páté rusko-turecké válce (1768–1774) Habsburkové získali Bukovinu a v roce 1775 ji připojili k Haliči. V roce 1795 se Habsburkové zúčastnili ještě 3. dělení Polska, během něhož zabrali zbytek Malopolska (včetně Krakova) a jižní část Mazovska.

Nově nabytá území dostala název Západní Halič (geograficky se jednalo spíše o „severní“; někdy byla označována také jako Nová Halič), ale během napoleonských válek v roce 1809 o ně Habsburkové přišli (stala se součástí vytvořeného v r. 1807 polského Varšavského vévodství). Krátce, v letech 1809–1815, Habsburkové přišli také o Tarnopol s okolím, ale po napoleonských válkách ho Rusové Habsburkům vrátili. Posledním územím připojeným k rakouské Haliči byla Krakovská republika (1815–1846) získaná Habsburky po nezdařeném polském povstání na Haliči v roce 1846. V roce 1849 Bukovina získala status samostatné provincie a byla od Haliče oddělena. V roce 1850 byla rakouská Halič administrativně rozdělena na Západní (středisko Krakov) a Východní (Lvov).

Do roku 1918 byla Halič jednou z korunních zemí monarchie. Disponovala zemskou samosprávou, jejímž nejvyšším orgánem byl Haličský zemský sněm sídlící ve Lvově. Stala se jádrem polské kultury a národního života, neboť rakouská vláda k tomu byla mnohem benevolentnější než Prusko (později Německo) a Rusko, kde žili ostatní Poláci. Podle sčítání roku 1910 se nicméně k polské národnosti hlásilo jen necelých 60 % haličských obyvatel, zatímco 40 % tvořili Rusíni resp. Ukrajinci, obývající zejména venkov ve střední a východní části území. Přes 10 % obyvatel se hlásilo k židovské víře.

Roku 1918 byla západní část Haliče, s naprostou převahou Poláků, začleněna do obnoveného Polska. Na východě území, kolem Lvova, se ustavila Západoukrajinská lidová republika, která se 22. ledna 1919 oficiálně sloučila s Ukrajinskou lidovou republikou. Na základě smlouvy mezi Polskem a Ukrajinou podepsané roku 1920 ovšem Polsku připadla i celá východní část Haliče, kterou mu 14. března 1923 oficiálně přisoudila i Společnost národů s podmínkou, že polská vláda zaručí oblasti autonomii. V rámci obnoveného Polska, které bylo na rozdíl od někdejšího Polsko-litevského státu centralistickým státem, byla však Halič jako administrativní jednotka zrušena a rozdělena mezi několik vojvodství. Ta nicméně respektovala historickou hranici bývalé rakouské korunní země. Po vypuknutí druhé světové války a porážce Polska v roce 1939 si území Haliče mezi sebe rozdělilo Německo a Sovětský svaz, hranice vedla zčásti po řece San. Po válce byla tato linie zhruba zachována jako nová polsko-sovětská hranice.

V poválečném administrativním členění již nebyla Halič nijak zmiňována, její hranice je však z velké části stále dodržována. V Polsku jde o severovýchodní hranici Malopolského a celou severní hranici Podkarpatského vojvodství, ukrajinské části Haliče odpovídá Lvovská, Ivanofrankovská a s výjimkou nejsevernější části i Ternopolská oblast.

• Halič
• Haličsko-volyňské knížectví

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Haličsko-volyňské království na Wikimedia Commons