Haličsko-volyňské království

; vlajka	; znak
Geografie	; Království Rus (tmavě zeleně) v době 13.–14. stol.
	; Království Rus (tmavě zeleně) v době 13.–14. stol.
Hlavní město	Vladimir, Halyč a Chełm (1241–1272), Lvov (od 1272)
	Obyvatelstvo
Jazyky	staroruština/staroukrajinština
Náboženství	ruské ortodoxní
	Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Mateřská; země	nezávislý stát (1199–1246); Zlatá horda (vazalství 1246–1253, 1259–1349)
	Státní útvary a území
	Haličské knížectví
	Volyňské knížectví
	Ruské vojvodství
	Volyňské vojvodství

Haličsko-volyňské knížectví (starobělorusky Галицко-Волинскоє Королѣвство), povýšené roku 1253 na království (starobělorusky Галицько-Волинське князівство, latinsky Regnum Galiciæ et Lodomeriæ) a známé jako království Rusi (starobělorusky Королѣвство Русь, latinsky Regnum Russiae), byl státní útvar východních Slovanů vzniklý po rozpadu Kyjevské Rusi na územní dnešní Volyně. Vedle Novgorodské republiky a Vladimirsko-suzdalského knížectví byla Halič-Volyň nejsilnějším východoslovanským státem 13.–14. století. Zhruba v letech 1246–1253 a poté 1259–1349 byl Haličsko-volyňský stát podřízen Zlaté hordě.

Administrativní členění

Historie

Haličsko-volyňské knížectví vzniklo v roce 1199, kdy Roman Mstislavič sjednotil knížectví haličské a volyňské pod svojí vládou.

V roce 1253 se korunovací Romanova syna Daniela Romanoviče Haličského se Haliče-Volyň stala načas královstvím. Daniel Haličský ve snaze odolat Zlaté hordě usiloval o sblížení se Západem a na znamení přízně obdržel od papeže královský titul. Daniel přenesl sídlo do dnešního Chełmu (1237) a založil několik měst, mezi jinými také Lvov (1256), nazvaný podle jeho syna Lva), který byl od roku 1272 sídelním městem.

Po Lvově smrti v roce 1301 nastal postupný úpadek a království se stalo předmětem zájmu Polska, Litvy a Uher. Ve 20. letech 14. století vymřela panující větev zdejších Rurikovců. V roce 1349 zemi dobyl polský král Kazimír III. Veliký a připojil ji k Polsku jakožto Ruské, Volyňské a Belžské vojvodství.