Hall of Fame Open

Hall of Fame Open
Hall of Fame Open for the Van Alen Cup
Centrální dvorec areálu
Založeno	1976
Odehráno	Hall of Fame Open 2023
Místo	Newport, Rhode Island Spojené státy americké Spojené státy americké
Dějiště	Mezinárodní tenisová síň slávy
Souřadnice	41°28′59″ s. š., 71°18′25″ z. d.
Povrch	tráva / venku
Soutěže	28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	718 245 USD
Prize money	642 735 USD
Období	červenec
Ředitel	Brewer Rowe
ATP Tour
1990–1997	ATP World Series
1998–2008	ATP International Series
2009–	ATP Tour 250
www.halloffameopen.com Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hall of Fame Open, oficiálně Hall of Fame Open for the Van Alen Cup,^[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v americkém Newportu na Rhode Islandu, v prvním dějišti grandslamu US Championships. Od roku 1976 každoročně probíhá v červenci týden po Wimbledonu, jakožto úvodní událost americké letní sezóny. Dějištěm se staly otevřené travnaté dvorce areálu Newport Casino, otevřeného v červenci 1880. Od roku 1954 v klubu sídlí Mezinárodní tenisová síň slávy. V závěru turnaje, během víkendu, jsou do síně slávy každoročně uváděny nové osobnosti.^[2][3]

V letech 1976–1989 se turnaj hrál v rámci okruhu Grand Prix, jenž byl v sezóně 1990 nahrazen ATP Tour. Od sezóny 2009 je řazen do kategorie ATP Tour 250, jakožto jediný travnatý turnaj mimo evropský kontinent.^[2] V sezóně 2021 se stal částí severoamerické série na tvrdých betonech US Open Series.

Počátky tenisu v Newportu na Rhode Islandu jsou spjaty s ranou érou amerického tenisu. Sedmiakrový sportovní klub Newport Casino byl pro místní rezidenty otevřen v červenci 1880. Slovo „Casino“ je odvozeno z italského „la casina“, znamenající “malý dům”, a nemělo souvislost s hazardem. Roku 1881 se v areálu odehrál úvodní ročník tenisového grandslamu US National Lawn Tennis Championships, jenž na newportských travnatých dvorcích probíhal do roku 1914.^[2][3]

Mezi lety 1915–1964 se v Newportu hrál turnaj Newport Casino Invitational, kterého se zúčastnili také Bill Tilden, Bill Johnston, Don Budge, Pancho Gonzales, Ken Rosewall, Rod Laver a Roy Emerson. V období 1965–1967 na něj navázal VASSS Pro Tennis Championships, kde byl poprvé v tenise vyzkoušen devítibodový tiebreak.^[4] Mezi roky 1971–1974 do Newportu premiérově zavítal ženský profesionální tenis v podobě Virginia Slims of Newport, s účastí Kerry Melvilleové, Margaret Courtové, Billie Jean Kingové a Chris Evertové. Následně se na kurty klubu vrátil mezi sezónami 1983–1990.^[2][3]

V roce 1976 byla založena mužská profesionální událost Hall of Fame Tennis Championships, která se do roku 1989 hrála v rámci okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 byla do túry včleněna. Až do prvního titulu Američana Johna Isnera na Hall of Fame Tennis Championships 2011 dvouhru nikdy nevyhrál nejvýše nasazený tenista.^[5] Isner v Newportu prožil debut na okruhu ATP již v roce 2007. Titulem z Hall of Fame Open 2019 se pak stal prvním čtyřnásobným vítězem turnaje.^[6] Navázal tak na trofeje z let 2011, 2012 a 2017, kdy se stal po Haasovi druhým tenistou od zavedení statistik ATP v roce 1991, jenž na turnaji nečelil žádnému brejkbolu.^[7][3]

Mezi šampiony se zařadili i bývalá světová jednička Lleyton Hewitt, čtvrtý hráč žebříčku Greg Rusedski, grandslamový finalista Mark Philippoussis, či dvojnásobný vítěz grandslamu Johan Kriek.^[3]

Vítěz dvouhry získává Van Alen Cup (Pohár Vana Alena), stříbrnou trofej z dílny klenotnictví Tiffany & Co., pojmenovanou po americkém tenistovi a funkcionáři Jimmy Van Alenovi, jenž v 50. letech dvacátého století působil jako prezident newportského tenisového klubu. Z jeho iniciativy vznikla Mezinárodní tenisová síň slávy, když za její zřízení lobboval u vedení Americké tenisové asociace.

Van Alenovým příspěvkem světovému tenisu byl jeho vynález tiebreaku, hraného do devíti bodů, formou náhlé smrti při stavu míčů 8:8, kdy měli oba hráči setbol či mečbol. S myšlenkou zkrácené hry přišel v roce 1954.^[8] Experimentálně byl tiebreak vyzkoušen na turnaji v Newport Casinu roku 1965. Na program hlavní soutěže se poprvé dostal během únorového U.S. Pro Indoor Championships 1970 ve Filadelfii. Do grandslamu byl zařazen na US Open 1970. V první hrací den, 2. září 1970, dospěl set do tiebreaku téměř v polovině ze 46 odehraných zápasů. Část hráčů podepsala protest adresovaný vedení newyorského grandslamu. Důvodem rozhodnutí Americké tenisové asociace bylo také zkrácení nadměrně dlouhých zápasů pro televizní diváky po uzavření smlouvy se stanicí CBS.^[8] Na US Open 1975 pak následovala modifikace tiebreaku na standardní 7bodovou verzi.^{[8][9][10][4]}

• 1976–1984: Miller Lite Hall of Fame Championships
• 1985–1990: Volvo Hall of Fame Tennis Championships
• 1991–2003: Miller Lite Hall of Fame Championships
• 2004–2012: Campbell's Hall of Fame Tennis Championships
• 2013–2016: Hall of Fame Tennis Championships
• 2017–2018: Dell Technologies Hall of Fame Open
• od 2019: Hall of Fame Open^[2]

Rok	vítěz	finalista	výsledek
2024	Marcos Giron	Alex Michelsen	6–7(4–7), 6–3, 7–5
2023	Adrian Mannarino	Alex Michelsen	6–2, 6–4
2022	Maxime Cressy	Alexandr Bublik	2–6, 6–3, 7–6(7–3)
2021	Kevin Anderson	Jenson Brooksby	7–6(10–8), 6–4
2020	nehráno pro pandemii koronaviru
2019	John Isner	Alexandr Bublik	7–6(7–2), 6–3
2018	Steve Johnson	Ramkumar Ramanathan	7–5, 3–6, 6–2
2017	John Isner	Matthew Ebden	6–3, 7–6(7–4)
2016	Ivo Karlović	Gilles Müller	6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(14–12)
2015	Rajeev Ram	Ivo Karlović	7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2)
2014	Lleyton Hewitt	Ivo Karlović	6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–3)
2013	Nicolas Mahut	Lleyton Hewitt	5–7, 7–5, 6–3
2012	John Isner	Lleyton Hewitt	7–6(7–1), 6–4
2011	John Isner	Olivier Rochus	7–5, 7–6(7–4)
2010	Mardy Fish	Olivier Rochus	5–7, 6–3, 6–4
2009	Rajeev Ram	Sam Querrey	6–7(3–7), 7–5, 6–3
2008	Fabrice Santoro	Prakash Amritraj	6–3, 7–5
2007	Fabrice Santoro	Nicolas Mahut	6–4, 6–4
2006	Mark Philippoussis	Justin Gimelstob	6–3, 7–5
2005	Greg Rusedski	Vince Spadea	7–6(7–3), 2–6, 6–4
2004	Greg Rusedski	Alexander Popp	7–6(7–5), 7–6(7–2)
2003	Robby Ginepri	Jürgen Melzer	6–4, 6–7(3–7), 6–1
2002	Taylor Dent	James Blake	6–1, 4–6, 6–4
2001	Neville Godwin	Martin Lee	6–1, 6–4
2000	Peter Wessels	Jens Knippschild	7–6(7–3), 6–3
1999	Chris Woodruff	Kenneth Carlsen	6–7(5–7), 6–4, 6–4
1998	Leander Paes	Neville Godwin	6–3, 6–2
1997	Sargis Sargsian	Brett Steven	7–6(7–0), 4–6, 7–5
1996	Nicolas Pereira	Grant Stafford	4–6, 6–4, 6–4
1995	David Prinosil	David Wheaton	7–6(7–3), 5–7, 6–2
1994	David Wheaton	Todd Woodbridge	6–4, 3–6, 7–6(7–5)
1993	Greg Rusedski	Javier Frana	7–5, 6–7(7–9), 7–6(7–5)
1992	Bryan Shelton	Alexander Antonitsch	6–4, 6–4
1991	Bryan Shelton	Javier Frana	3–6, 6–4, 6–4
1990	Pieter Aldrich	Darren Cahill	7–6, 1–6, 6–1
1989	Jim Pugh	Peter Lundgren	6–4, 4–6, 6–2
1988	Wally Masur	Brad Drewett	6–2, 6–1
1987	Dan Goldie	Sammy Giammalva Jr.	6–7, 6–4, 6–4
1986	Bill Scanlon	Tim Wilkison	7–5, 6–4
1985	Tom Gullikson	John Sadri	6–3, 7–5
1984	Vidžaj Amritraž	Tim Mayotte	3–6, 6–4, 6–4
1983	John Fitzgerald	Scott Davis	2–6, 6–1, 6–3
1982	Hank Pfister	Mike Estep	6–1, 7–5
1981	Johan Kriek	Hank Pfister	3–6, 6–3, 7–5
1980	Vidžaj Amritraž	Andrew Pattison	6–1, 5–7, 6–3
1979	Brian Teacher	Stan Smith	1–6, 6–3, 6–4
1978	Bernard Mitton	John James	6–1, 3–6, 7–6
1977	Tim Gullikson	Hank Pfister	6–4, 6–4, 5–7, 6–2
1976	Vidžaj Amritraž	Brian Teacher	6–3, 4–6, 6–3, 6–1

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
2024	André Göransson Sem Verbeek	Robert Cash James Tracy	6–3, 6–4
2023	Nathaniel Lammons Jackson Withrow	William Blumberg Max Purcell	6–3, 5–7, [10–5]
2022	William Blumberg Steve Johnson	Raven Klaasen Marcelo Melo	6–4, 7–5
2021	William Blumberg Jack Sock	Austin Krajicek Vasek Pospisil	6–2, 7–6(7–3)
2020	nehráno pro pandemii koronaviru
2019	Marcel Granollers Serhij Stachovskyj	Marcelo Arévalo Miguel Ángel Reyes-Varela	6–7(10–12), 6–4, [13–11]
2018	Jonatan Erlich Artem Sitak	Marcelo Arévalo Miguel Ángel Reyes-Varela	6–1, 6–2
2017	Ajsám Kúreší Rajeev Ram	Matt Reid John-Patrick Smith	6–4, 4–6, [10–7]
2016	Samuel Groth Chris Guccione	Jonathan Marray Adil Shamasdin	6–4, 6–3
2015	Jonathan Marray Ajsám Kúreší	Nicholas Monroe Mate Pavić	4–6, 6–3, [10–8]
2014	Chris Guccione Lleyton Hewitt	Jonatan Erlich Rajeev Ram	7–5, 6–4
2013	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	Tim Smyczek Rhyne Williams	6–7(4–7), 6–2, [10–5]
2012	Santiago González Scott Lipsky	Colin Fleming Ross Hutchins	7–6(7–3), 6–3
2011	Matthew Ebden Ryan Harrison	Johan Brunström Adil Shamasdin	4–6, 6–3, [10–5]
2010	Carsten Ball Chris Guccione	Santiago González Travis Rettenmaier	6–3, 6–4
2009	Jordan Kerr Rajeev Ram	Michael Kohlmann Rogier Wassen	6–7(6–8), 7–6(9–7), [10–6]
2008	Mardy Fish John Isner	Rohan Bopanna Ajsám Kúreší	6–4, 7–6(7–1)
2007	Jordan Kerr Jim Thomas	Nathan Healey Igor Kunicyn	6–3, 7–5
2006	Robert Kendrick Jürgen Melzer	Jeff Coetzee Justin Gimelstob	7–6(7–3), 6–0
2005	Jordan Kerr Jim Thomas	Graydon Oliver Travis Parrott	7–6(7–5), 7–6(7–5)
2004	Jordan Kerr Jim Thomas	Gregory Carraz Nicolas Mahut	6–3, 6–7(5–7), 6–3
2003	Jordan Kerr David Macpherson	Julian Knowle Jürgen Melzer	7–6(7–4), 6–3
2002	Bob Bryan Mike Bryan	Jürgen Melzer Alexander Popp	7–5, 6–3
2001	Bob Bryan Mike Bryan	André Sá Glenn Weiner	6–3, 7–5
2000	Jonatan Erlich Harel Levy	Kyle Spencer Mitch Sprengelmeyer	7–6(7–2), 7–5
1999	Wayne Arthurs Leander Paes	Sargis Sargsian Chris Woodruff	6–7, 7–6, 6–3
1998	Doug Flach Sandon Stolle	Scott Draper Jason Stoltenberg	6–2, 4–6, 7–6
1997	Justin Gimelstob Brett Steven	Kent Kinnear Aleksandar Kitinov	6–3, 6–4
1996	Marius Barnard Piet Norval	Paul Kilderry Michael Tebbutt	6–7, 6–4, 6–4
1995	Joern Renzenbrink Markus Zoecke	Paul Kilderry Nuno Marques	6–1, 6–2
1994	Alexander Antonitsch Greg Rusedski	Kent Kinnear David Wheaton	6–4, 3–6, 6–4
1993	Javier Frana Christo van Rensburg	Byron Black Jim Pugh	4–6, 6–1, 7–6
1992	Royce Deppe David Rikl	Paul Annacone David Wheaton	6–4, 6–4
1991	Gianluca Pozzi Brett Steven	Javier Frana Bruce Steel	6–4, 6–4
1990	Darren Cahill Mark Kratzmann	Todd Nelson Bryan Shelton	7–6, 6–2
1989	Patrick Galbraith Brian Garrow	Neil Broad Stefan Kruger	2–6, 7–5, 6–3
1988	Kelly Jones Peter Lundgren	Scott Davis Dan Goldie	6–3, 7–6
1987	Dan Goldie Larry Scott	Chip Hooper Mike Leach	1–6, 6–3, 7–5
1986	Vidžaj Amritraž Tim Wilkison	Eddie Edwards Francisco González	4–6, 7–5, 7–6
1985	Peter Doohan Sammy Giammalva Jr.	Paul Annacone Christo Van Rensburg	6–1, 6–3
1984	David Graham Laurie Warder	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 7–6
1983	Vidžaj Amritraž John Fitzgerald	Tim Gullikson Tom Gullikson	6–3, 6–4
1982	Andy Andrews John Sadri	Syd Ball Rod Frawley	3–6, 7–6, 7–5
1981	Brad Drewett Erik van Dillen	Kevin Curren Billy Martin	6–2, 6–4
1980	Andrew Pattison Butch Walts	Fritz Buehning Peter Rennert	7–6, 6–4
1979	Robert Lutz Stan Smith	John James Chris Kachel	6–4, 7–6
1978	Tim Gullikson Tom Gullikson	Colin Dibley Bob Giltinan	6–4, 6–4
1977	Ismail El Shafei Brian Fairlie	Tim Gullikson Tom Gullikson	6–7, 6–3, 7–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hall of Fame Open na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hall of Fame Open na Wikimedia Commons
• Hall of Fame Open Archivováno 2. 4. 2018 na Wayback Machine. – oficiální stránky (anglicky)
• Hall of Fame Open na stránce ATP Tour (anglicky)