Halucha vodní
 Halucha vodní | |
|---|---|
 (c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0 Halucha vodní (Oenanthe aquatica) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | miříkotvaré (Apiales) |
| Čeleď | miříkovité (Apiaceae) |
| Rod | halucha (Oenanthe) |
| Binomické jméno | |
| Oenanthe aquatica (L) Poir., 1798 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Halucha vodní (Oenanthe aquatica) je planě rostoucí rostlina vlhkých, bahnitých míst, v současnosti jediný druh rodu halucha který v české přírodě zůstal. Roste, vyjma nejsevernějších a nejjižnějších míst, po celé Evropě. Východním směrem je rozšířena přes Rusko a západní Sibiř až do podhůří Altaje. Ostrůvkovitě se objevuje i v Turecku a na severu Íránu.
V české krajině se s nestejnou intenzitou vyskytuje od nížin až do nízkého podhůří. Nejvíce v rybnikářských oblastech jižních Čech, v okolí Doks, na Českomoravské vrchovině a v Polabí, na Moravě hlavně v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-Svrateckém úvalu.[2][3]
Ekologie
Halucha vodní je hygrofyt rostoucí v mělkých stojatých nebo tekoucích, též eutrofizovaných vodách. Vyskytuje se ve zbahněných humózních půdách s vysokým obsahem dusíku na pravidelně zaplavovaných stanovištích nebo obnažovaných dnech rybníků či vodních kanálů. Je schopná růst také na chudých, oligotrofních stanovištích, kde ale dosahuje jen menších rozměrů. Může být na plném slunci i v polostínu.
Kvete od června do srpna, zralá vypadaná semena obvykle vyklíčí ještě téhož roku na podzim. Přezimuje jako malá rostlinka, z které teprve druhý rok vyroste květonosná lodyha a vykvete. Ve většině případů po vytvoření semen rostlina uhyne, jen výjimečně tatáž kvete po několik let.[2][3][4]
Popis
Obvykle dvouletá bylina vyrůstající v závislosti na dostatku živin do výše 50 až 150 cm. Z tenkých kořenů, až 20 cm hlubokých, roste přímá nebo řidčeji poléhavá lodyha schopná v uzlech zakořenit. Pevná, dutá, rýhovaná, široce větvená lodyha bez přízemní listové růžice bývá vespod 3 až 8 cm hrubá a po délce porostlá řapíkatými listy s odstávajícími pochvami. Jejich čepele, 5 až 20 × 3 až 12 cm velké, jsou v obryse široce trojúhelníkovité, dvakrát až vícenásobně zpeřené s kopinatými až vejčitými úkrojky, u ve vodě ponořených listů jsou obvykle čárkovité.
Na koncích větví nebo proti paždím listů vyrůstají na stopkách mírně vypouklé okolíky, 5 až 8 cm široké, které mají obvykle jen chudý obal. Jsou složeny z pěti až patnácti, krátce stopkatých okolíčků s četnými kopinatými obalíčky. Květy vyrůstající na stopkách jsou z převážné většiny oboupohlavné a jen ojediněle samčí. Drobné pětičetné květy mají zuby kalichu do 1 mm velké. Bílé korunní lístky jsou obsrdčité a do třetiny dělené. Tyčinek s fialovými prašníky je pět, spodní dvoudílný semeník se dvěma vajíčky má na horní straně stylopodium. Ploidie druhu je 2n = 22.
Plody jsou aromatické, podlouhle, často zakřivené, vejčité dvounažky rozpadající se ve zralosti na dva plůdky. Mají vzduchové dutiny umožňující jim se po nějakou dobu vznášet na hladině. Jsou asi 2,5 mm dlouhé a 3 mm široké a ze hřbetní strany mírně vmáčklé. Mají na každé straně pět podélných žeber a zřetelný suchý kalich a čnělku.[2][3][4][5][6]
Význam
Nelibě páchnoucí semena se v minulosti používala v lidovém léčitelství k usnadnění vykašlávání, při léčbě astmatu, proti nadýmání a zevně na podporu hojení ran. Nyní se již k léčení nepoužívají, neboť obsahují látky, jež mohou při neopatrném použití uškodit.
Za jedovatou se pokládá celá rostlina, kořen obsahuje rychle se vstřebávající polyacetylen oenanthotoxin a celá rostlina silice felandren a androl. Krátce po požití větší dávky se dostavuje překrvení sliznic způsobující kolikové bolesti, epileptické křeče a později je možný celkový kolaps organismu.[5][6][7]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Halucha vodní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.08.2012 [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Haluchovka vodná [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2016-05-09]. S. 254–256. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-11. (slovensky)
- ↑ a b FRÖBERG, Lars. Flora Nordica: Apiaceae [online]. Flora Nordica, Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SV, rev. 16.07.2008 [cit. 2016-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-24. (anglicky)
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Halucha vodní [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-05-09]. S. 633. Dostupné online.
- ↑ a b AtlasRostlin.cz: Halucha vodní [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.
- ↑ Jedovaté rostliny z čeledi miříkovitých [online]. PF Univerzity Palackého, Olomouc [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu halucha vodní na Wikimedia Commons 
Taxon Oenanthe aquatica ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření haluchy vodní v ČR
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Große Wasserfenchel. A B Theile der Pflanze in nat. Grösse; 1 Blüthenknospe, vergrössert; 2 Blüthe, desgl.; 3 Staubgefässe, desgl.; 4 Pollen, desgl.; 5 Kelch mit Stempel, desgl.; 6 Stempell im Längsschnitt, desgl.; 7 Fruchtknoten im Querschnitt desgl.; 8 junge Frucht, desgl.; 9 reife Frucht, desgl.; 10 und 11 dieselbe im Längsschnitt, desgl.
Autor: Krzysztof Ziarnek, Kenraiz, Licence: CC BY-SA 4.0
Oenanthe aquatica on Lake Kerkini, N Greece
Autor: H. Zell, Licence: CC BY-SA 3.0
Oenanthe aquatica, Apiaceae, Fine Leaved Water Dropwort, inflorescence. Botanical Garden KIT, Karlsruhe, Germany.
(c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0
Flowering plant of Oenanthe aquatica in a pond.