Hamburg Open
Hamburg Open | |
---|---|
ECE Ladies Hamburg Open (ženy) | |
Hamburg Open 2024 | |
Centrální dvorec Am Rothenbaum | |
Založeno | 1892 |
Odehráno | Hamburg European Open 2023 |
Místo | Hamburk, Německo |
Dějiště | Am Rothenbaum |
Souřadnice | 53°34′25″ s. š., 9°59′29″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Období | červenec a srpen |
Ředitelka | Sandra Reichlová |
ATP Tour | |
1990–1999 | ATP Super 9 |
2000–2008 | ATP Masters Series |
2009– | ATP Tour 500 |
Soutěže | 32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.) |
Dotace | 2 047 730 EUR |
WTA 125 | |
1988–1989 | Tier IV (WTA Tour) |
1990–2002 | Tier II (WTA Tour) |
2021–2023 | WTA 250 (WTA Tour) |
2024– | WTA 125 |
Soutěže | 32 dvouhra (16 kval.) / 8 čtyřhra |
Dotace | 115 000 USD |
hamburgopenatp500 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hamburg Open je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný v německém Hamburku. Mužská událost vznikla v roce 1892 pod názvem International German Open (Mezinárodní mistrovství Německa) jako nejstarší německý turnaj.[1] Po grandslamech ve Wimbledonu a na Roland Garros představuje také nejstarší evropský turnaj,[2] založený pět let před rozehráním Monte-Carlo Masters.[3] Úvodní ročník proběhl na dvorcích hamburského železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum.[1][4] V letech 1971–1989 byl součástí okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour roku 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů série Masters. Po rekonstrukci kategorií v sezóně 2009 byl i přes soudní spor degradován do úrovně ATP Tour 500.
Ženský turnaj byl v Hamburku hrán s mužskou částí pod názvem German International Championships mezi lety 1896–1978. Jako samostatná událost na okruh WTA Tour vstoupil roku 1982 v Hittfeldu. Od sezóny 1987 se trvale usídlil v hamburském Am Rothenbaumu, než došlo v sezóně 2002 k jeho zrušení. Znám byl především pod názvy Citizen Cup (1987–1995) a Betty Barclay Cup (1999–2002). Negativní publicitu získal ročník 1993, kdy zmatený fanoušek nožem napadl světovou jedničku Moniku Selešovou, která poté nehrála více než dvě sezóny. Obnovení ženské události se uskutečnilo roku 2021 v kategorii WTA 250 po získání licence od jūrmalského Baltic Open.[5][6] Hamburský turnaj se tak stal smíšenou událostí mužů a žen. V roce 2024 byla ženská polovina degradována do úrovně okruhu WTA 125 a pojmenována ECE Ladies Hamburg Open, když se titulárním partnerem stala společnost ECE Group.[7]
V roce 2019 se pořadatelství ujala rakouská rodinná společnost Reichel Business Group GmbH a turnaj získal pojmenování Hamburg European Open. Sandra Reichlová na pozici ředitelky nahradila Michaela Sticha, který stál v čele mezi lety 2009–2018. Reichlova rodina již měla zkušenost s organizováním turnajů Linz Open, Bad Gastein Ladies (2007–2015), Barcelona Ladies Open (2012) a Nürnberger Versicherungscupu (2013–2019).[5]
Historie
Mužský turnaj
Mužský hamburský turnaj vznikl v roce 1892 pod názvem International German Open jako nejstarší evropská událost mimo londýnský a pařížský grandslam. Jednalo se o Mezinárodní mistrovství Německa.[2] Úvodní ročník proběhl v hamburské čtvrti Uhlenhorst na pozemcích železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. Hrálo se na dvě vítězné sady. Od druhého ročníku 1893 pak probíhal na tři vítězné sady, než v sezóně 2007 opět negrandslamové turnaje přešly na třísetový formát. Mezi lety 1892–1896 se jej účastnili výlučně němečtí a rakouští tenisté. Na území pozdější čtvrti Rotherbaum se premiérově hrálo v roce 1894, kdy se hostitelem stal Der Club an der Alster. V období 1898–1901 se turnaj konal jako German Championships v Bad Homburgu. Mužská čtyřhra měla premiéru v sezóně 1902.[8] Počáteční éra do roku 1910 byla až na výjimky charakterizována systémem vyzývacího finále, kdy obhájce trofeje hrál jediný zápas proti vyzývateli vzešlému ze soutěže. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum, kde byly antukové dvorce tvrdší a rychlejší než na jiných turnajích.[2] Spolu s Wimbledonem, Roland Garros a Rome Masters historicky představoval jednu ze čtyř nejvýznamnějších událostí v Evropě.[2] Hlavní postavou amatérské éry byl Němec Gottfried von Cramm, jenž v letech 1932–1949 získal šest singlových trofejí. K nim přidal pět deblových titulů, poslední ve 46 letech roku 1955.[2]
Po nástupu otevřené éry se turnaj v roce 1971 zařadil do nově založeného okruhu Grand Prix, kde v letech 1978–1989 patřil do nejvyšší kategorie Super Series. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů nástupnické série Masters. Asociace tenisových profesionálů (ATP) v roce 2007 oznámila rekonstrukci kategorií s účinností od sezóny 2009. Jedním z důsledků byl i záměr snížit počet mastersů z devíti na osm. Hamburk tak vypadl z mistrovské kategorie. Ke snížení však nakonec nedošlo, když jeho místo v jarním termínu zaujal Madrid Open, do té doby hraný v hale. Organizátoři protestovali poklesem atraktivity pro hráče vzhledem k menšímu bodovému hodnocení v kategorii ATP Tour 500. Spoluvlastníci turnaje, Německý tenisový svaz s Katarskou tenisovou federací, tak zažalovali organizaci ATP u delawarského soudu. Americká porota však v roce 2008 rozhodla, že k porušení antimonopolních zákonů nedošlo.[9] Po soudem nařízené mediaci se oba svazy proti verdiktu z roku 2008 odvolaly, ale filadelfský odvolací soud třetího okruhu v červnu 2010 potvrdil oprávněnost reorganizace kategorií ATP a neshledal zneužití monopolního postavení řídící organizace (spor byl veden jako Deutscher Tennis Bund et al. versus ATP Tour Inc. et al., No. 08-4123).[10]
Nejvyšší počet čtyř singlových trofejí si v otevřené éře odvezl Švýcar Roger Federer.[4]
Ženský turnaj
V období 1896–1978 hrály ženy v Hamburku německé mezinárodní mistrovství German International Championships společně s muži. Jednalo se o jeden z nejstarších ženských turnajů, který vznikl rok před začátkem ženského Roland-Garros.
Samostatný turnaj žen pak byl založen v roce 1982, kdy se na okruhu WTA Tour zařadil do kategorie Series 1. Úvodní dva ročníky proběhly v Hittfeldu. Od roku 1987 se jeho dějištěm stal hamburský areál Am Rothenbaum. V období 1988–1989 se řadil do kategorie Tier IV, v sezónách 1990–2002 pak do kategorie Tier II. V roce 2021 byl obnoven po získání licence od jūrmalského Baltic Open v rámci kategorie WTA 250. V sezóně 2024 se stal součástí okruhu WTA 125.[7]
Nejvyšší počet šesti singlových titulů vybojovala německá tenistka Steffi Grafová, když je získala v letech 1987–1992 v řadě. V dalších dvou ročnících 1993 a 1994 odešla z finále jako poražená, když nestačila na Španělku Arantxu Sánchezovou Vicariovou.
Napadení Selešové
Hamburg Open získal negativní publicitu v sezóně 1993, kdy byla ve čtvrtfinále s Magdalenou Malejevovou napadena světová jednička Monika Selešová divákem z tribuny. Incident se odehrál 30. dubna během přestávky na výměnu stran ve druhém setu, kdy Selešová vedla 6–4 a 4–3 na gamy. Útočníkem byl 38letý Němec Günter Parche, fanoušek posedlý Grafovou, který vběhl na dvorec a zezadu vrazil nůž mezi lopatky tenistky. Způsobil jí tak bodné zranění hluboké 1,5 centimetru. Selešová byla převezena do nemocnice a rekonvalescence trvala několik dalších týdnů. Událost však znamenala zlom v její tenisové kariéře, když nehrála více než dva roky. V Německu již nikdy nestartovala.
Zpočátku existovala také verze, že útok souvisí s jejími srbskými kořeny a probíhající válkou v Jugoslávii. Německé vyšetřovací orgány však od této verze brzy upustily a označily útočníka za zmateného a pravděpodobně psychicky narušeného jedince.[11]
Günteru Parchesovi nařídil soud dvouletou psychiatrickou léčbu, čímž se vyhnul výkonu trestu ve vězení.[11] Řídící tenisové organizace na incident reagovaly výrazným zvýšením bezpečnosti tenistů.[11] Monika Selešová se do profesionálního tenisu vrátila v srpnu 1995 na Canada Masters, kde ve finále porazila Amandu Coetzerovou poměrem 6–0 a 6–1.
Vývoj názvu turnaje
Muži
| Ženy
|
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1892 | Walter Bonne | R.A. Leers | 7–5, 6–3 |
1893 | Christian Winzer | Walter Bonne | 6–4, 6–0, 3–6, 6–3 |
1894 | Victor Voss | Christian Winzer | 11–9, 6–1, 6–4 |
1895 | Victor Voss (2) | Christian Winzer | 6–2, 6–1, 6–2 |
1896 | Victor Voss (3) | Georg Wantzelius | 6–1, 6–0, 6–1 |
1897 | George Hillyard | George C. Ball Greene | 6–1, 6–2, 6–3 |
1898 | Harold Mahony | Joshua Pim | 6–4, 6–3, 6–4 |
1899 | Clarence Hobart | Harold Mahony | 8–6, 8–10, 6–0, 6–8, 8–6 |
1900 | George Hillyard (2) | Lawrence Doherty | bez boje |
1901 | Max Decugis | Frederick W. Payn | 6–4, 6–4, 4–6, 6–2 |
1902 | Max Decugis (2) | John Flavelle | 4–6, 2–6, 7–5, 7–5, 6–0 |
1903 | Major Ritchie | Max Decugis | bez boje |
1904 | Major Ritchie (2) | Kurt von Wessely | 6–4, 6–0, 10–8 |
1905 | Major Ritchie (3) | Tony Wilding | 8–6, 7–5, 8–6 |
1906 | Major Ritchie (4) | Friedrich Wilhelm Rahe | 6–2, 6–2, 6–0 |
1907 | Otto Froitzheim | Major Ritchie | 7–5, 6–3, 6–4 |
1908 | Major Ritchie (5) | George K. Logie | 6–1, 6–1, 6–3 |
1909 | Otto Froitzheim (2) | Friedrich Wilhelm Rahe | 6–0, 6–2, 6–3 |
1910 | Otto Froitzheim (3) | Kurt Bergmann | bez boje |
1911 | Otto Froitzheim (4) | Felix Pipes | 6–3, 6–2, 6–1 |
1912 | Otto von Müller | Heinrich Schomburgk | 2–6, 6–1, 6–4, 6–2 |
1913 | Heinrich Schomburgk | Otto von Müller | 6–2, 6–4, 7–5 |
1914 | turnaj se nekonal | ||
1919 | |||
1920 | Oscar Kreuzer | Luis Maria Heyden | 6–0, 6–0, 6–2 |
1921 | Otto Froitzheim (5) | Robert Kleinschroth | 6–4, 8–6skreč |
1922 | Otto Froitzheim (6) | Friedrich Wilhelm Rahe | 2–6, 6–0, 8–6, 6–1 |
1923 | Heinz Landmann | Luis Maria Heyden | 6–2, 6–3, 7–5 |
1924 | Béla von Kehrling | Luis Maria Heyden | 8–6, 6–1, 9–7 |
1925 | Otto Froitzheim (7) | Béla von Kehrling | 6–4, 6–1, 4–6, 6–1 |
1926 | Hans Moldenhauer | Walter Dessart | 6–2, 6–2, 6–1 |
1927 | Hans Moldenhauer (2) | Willy Hannemann | 6–2, 4–6, 6–4, 6–4 |
1928 | Daniel Prenn | Hans Moldenhauer | 6–1, 6–4, 6–3 |
1929 | Christian Boussus | Otto Froitzheim | 6–1, 4–6, 6–1, 6–8, 6–1 |
1930 | Christian Boussus (2) | Joširo Ohta | 1–6, 8–6, 2–6, 6–4, 6–4 |
1931 | Roderich Menzel | Gustav Jaenecke | 6–2, 6–2, 6–1 |
1932 | Gottfried von Cramm | Roderich Menzel | 3–6, 6–2, 6–2, 6–3 |
1933 | Gottfried von Cramm (2) | Roderich Menzel | 7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–4 |
1934 | Gottfried von Cramm (3) | Clayton Lee Burwell | 6–2, 6–1, 6–4 |
1935 | Gottfried von Cramm (4) | Ottó Szigeti | 6–3, 6–3, 6–3 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1937 | Henner Henkel | Vivian McGrath | 1–6, 6–3, 8–6, 3–6, 6–1 |
1938 | Ottó Szigeti | Bernard Destremau | 8–6, 6–8, 6–3, 6–3 |
1939 | Henner Henkel (2) | Roderich Menzel | 4–6, 6–4, 6–0, 6–1 |
1940 | turnaj se nekonal | ||
1947 | |||
1948 | Gottfried von Cramm (5) | Helmut Gulcz | 6–4, 6–1, 4–6, 6–3 |
1949 | Gottfried von Cramm (6) | Ernst Buchholz | 7–5, 6–1, 6–0 |
1950 | Jaroslav Drobný | Gottfried von Cramm | 6–3, 6–4, 6–4 |
1951 | Lennart Bergelin | Sven Davidson | 4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5 |
1952 | Eric Sturgess | Jaroslav Drobný | 6–3, 6–2, 6–3 |
1953 | Budge Patty | Fausto Gardini | 6–3, 6–2, 6–3 |
1954 | Budge Patty (2) | Sven Davidson | 6–1, 6–1, 7–5 |
1955 | Arthur Larsen | Władysław Skonecki | 3–6, 6–3, 7–5, 6–8, 6–3 |
1956 | Lew Hoad | Orlando Sirola | 6–2, 5–7, 6–4, 8–6 |
1957 | Mervyn Rose | Pierre Darmon | 6–3, 6–0, 6–1 |
1958 | Sven Davidson | Jacques Brichant | 5–7, 6–4, 0–6, 9–7, 6–3 |
1959 | Billy Knight | Ian Vermaak | 4–6, 6–4, 4–6, 6–3, 8–6 |
1960 | Nicola Pietrangeli | Jan-Erik Lundqvist | 6–3, 2–6, 6–4, 6–2 |
1961 | Rod Laver | Luis Ayala | 6–2, 6–8, 5–7, 6–1, 6–2 |
1962 | Rod Laver (2) | Manuel Santana | 8–6, 7–5, 6–4 |
1963 | Martin Mulligan | Bob Hewitt | 6–0, 0–6, 8–6, 6–2 |
1964 | Wilhelm Bungert | Christian Kuhnke | 0–6, 6–4, 7–5, 6–2 |
1965 | Cliff Drysdale | Boro Jovanović | 6–2, 6–4, 3–6, 6–3 |
1966 | Fred Stolle | István Gulyás | 2–6, 7–5, 6–1, 6–2 |
1967 | Roy Emerson | Manuel Santana | 6–3, 6–3, 6–1 |
1968 | John Newcombe | Cliff Drysdale | 6–3, 6–2, 6–4 |
1969 | Tony Roche | Tom Okker | 6–1, 5–7, 7–5, 8–6 |
1970 | Tom Okker | Ilie Năstase | 4–6, 6–3, 6–3, 6–4 |
1971 | Andrés Gimeno | Péter Szőke | 6–3, 6–2, 6–2 |
1972 | Manuel Orantes | Adriano Panatta | 6–3, 9–8, 6–0 |
1973 | Eddie Dibbs | Karl Meiler | 6–1, 3–6, 7–6, 6–3 |
1974 | Eddie Dibbs (2) | Hans-Joachim Plötz | 6–2, 6–2, 6–3 |
1975 | Manuel Orantes (2) | Jan Kodeš | 3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1 |
1976 | Eddie Dibbs (3) | Manuel Orantes | 6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–1 |
1977 | Paolo Bertolucci | Manuel Orantes | 6–3, 4–6, 6–2, 6–3 |
1978 | Guillermo Vilas | Wojciech Fibak | 6–2, 6–4, 6–2 |
1979 | José Higueras | Harold Solomon | 3–6, 6–1, 6–4, 6–1 |
1980 | Harold Solomon | Guillermo Vilas | 6–7, 6–2, 6–4, 2–6, 6–3 |
1981 | Peter McNamara | Jimmy Connors | 7–6, 6–1, 4–6, 6–4 |
1982 | José Higueras (2) | Peter McNamara | 4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6 |
1983 | Yannick Noah | José Higueras | 3–6, 7–5, 6–2, 6–0 |
1984 | Juan Aguilera | Henrik Sundström | 6–4, 2–6, 2–6, 6–4, 6–4 |
1985 | Miloslav Mečíř | Henrik Sundström | 6–4, 6–1, 6–4 |
1986 | Henri Leconte | Miloslav Mečíř | 6–2, 5–7, 6–4, 6–2 |
1987 | Ivan Lendl | Miloslav Mečíř | 6–1, 6–3, 6–3 |
1988 | Kent Carlsson | Henri Leconte | 6–2, 6–1, 6–4 |
1989 | Ivan Lendl (2) | Horst Skoff | 6–4, 6–1, 6–3 |
1990 | Juan Aguilera (2) | Boris Becker | 6–1, 6–0, 7–6 |
1991 | Karel Nováček | Magnus Gustafsson | 6–3, 6–3, 5–7, 0–6, 6–1 |
1992 | Stefan Edberg | Michael Stich | 5–7, 6–4, 6–1 |
1993 | Michael Stich | Andrej Česnokov | 6–3, 6–7(1–7), 7–6(9–7), 6–4 |
1994 | Andrij Medveděv | Jevgenij Kafelnikov | 6–4, 6–4, 3–6, 6–3 |
1995 | Andrij Medveděv (2) | Goran Ivanišević | 6–3, 6–2, 6–1 |
1996 | Roberto Carretero | Àlex Corretja | 2–6, 6–4, 6–4, 6–4 |
1997 | Andrij Medveděv (3) | Félix Mantilla | 6–0, 6–4, 6–2 |
1998 | Albert Costa | Àlex Corretja | 6–2, 6–0, 1–0skreč |
1999 | Marcelo Ríos | Mariano Zabaleta | 6–7(5–7), 7–5, 5–7, 7–6(7–5), 6–2 |
2000 | Gustavo Kuerten | Marat Safin | 6–4, 5–7, 6–4, 5–7, 7–6(7–3) |
2001 | Albert Portas | Juan Carlos Ferrero | 4–6, 6–2, 0–6, 7–6(7–5), 7–5 |
2002 | Roger Federer | Marat Safin | 6–1, 6–3, 6–4 |
2003 | Guillermo Coria | Agustín Calleri | 6–3, 6–4, 6–4 |
2004 | Roger Federer (2) | Guillermo Coria | 4–6, 6–4, 6–2, 6–3 |
2005 | Roger Federer (3) | Richard Gasquet | 6–3, 7–5, 7–6(7–4) |
2006 | Tommy Robredo | Radek Štěpánek | 6–1, 6–3, 6–3 |
2007 | Roger Federer (4) | Rafael Nadal | 2–6, 6–2, 6–0 |
2008 | Rafael Nadal | Roger Federer | 7–5, 6–7(3–7), 6–3 |
2009 | Nikolaj Davyděnko | Paul-Henri Mathieu | 6–4, 6–2 |
2010 | Andrej Golubjev | Jürgen Melzer | 6–3, 7–5 |
2011 | Gilles Simon | Nicolás Almagro | 6–4, 4–6, 6–4 |
2012 | Juan Mónaco | Tommy Haas | 7–5, 6–4 |
2013 | Fabio Fognini | Federico Delbonis | 4–6, 7–6(10–8), 6–2 |
2014 | Leonardo Mayer | David Ferrer | 6–7(3–7), 6–1, 7–6(7–4) |
2015 | Rafael Nadal (2) | Fabio Fognini | 7–5, 7–5 |
2016 | Martin Kližan | Pablo Cuevas | 6–1, 6–4 |
2017 | Leonardo Mayer (2) | Florian Mayer | 6–4, 4–6, 6–3 |
2018 | Nikoloz Basilašvili | Leonardo Mayer | 6–4, 0–6, 7–5 |
2019 | Nikoloz Basilašvili (2) | Andrej Rubljov | 7–5, 4–6, 6–3 |
2020 | Andrej Rubljov | Stefanos Tsitsipas | 6–4, 3–6, 7–5 |
2021 | Pablo Carreño Busta | Filip Krajinović | 6–2, 6–4 |
2022 | Lorenzo Musetti | Carlos Alcaraz | 6–4, 6–7(6–8), 6–4 |
2023 | Alexander Zverev | Laslo Djere | 7–5, 6–3 |
2024 | Arthur Fils | Alexander Zverev | 6–3, 3–6, 7–6(7–1) |
Ženská dvouhra
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1902 | Max Decugis Maurice Germot | Bornemann Thomsen | 7–9, 6–2, 3–6, 6–1, 6–2 |
1903 | Rolf Kinzl Kurt von Wessely | — | — |
1904 | Major Ritchie Wilmot Ernest Lane | — | — |
1905 | Tony Wilding E. Spitz | — | — |
1906 | Major Ritchie (2) Gerhard F. Adler | V. v. Müller Oscar Kreuzer | 7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–3 |
1907 | Otto Froitzheim Louis Trasenster | Major Ritchie Gerhard F. Adler | 6–3, 6–4, 6–3 |
1908 | Otto von Müller Heinrich Schomburgk | Major Ritchie Gerhard F. Adler | 2–6, 6–1, 6–0 |
1909 | Friedrich Rahe Curt Bergmann | — | — |
1910 | Otto von Müller (2) Heinrich Schomburgk (2) | Otto Froitzheim Otto Lindpaintner | 5–7, 5–7, 6–3, 6–0, 6–1 |
1911 | Otto Froitzheim (2) Felix Pipes | — | — |
1912 | Luis Maria Heyden Louis Trasenster | Heinrich Schomburgk Otto von Müller | 6–1, 6–3, 6–4 |
1913 | Rolf Kinzl (2) Kurt von Wessely (2) | — | — |
1914 | turnaj se nekonal | ||
1919 | |||
1920 | Ludwig von Salm Oscar Kreuzer | — | — |
1921 | Luis Maria Heyden (2) Heinrich Schomburgk (3) | — | — |
1922 | Otto Froitzheim (3) Oscar Kreuzer (2) | — | — |
1923 | Friedrich Rahe (2) Béla von Kehrling | — | — |
1924 | Friedrich Rahe (3) Béla von Kehrling (2) | — | — |
1925 | Otto Froitzheim (4) Oscar Kreuzer (3) | — | — |
1926 | Friedrich Rahe (4) Béla von Kehrling (3) | — | — |
1927 | Donald Greig Maurice Summerson | — | — |
1928 | Jack Cummings Edgar Moon | — | — |
1929 | Jacques Brugnon Christian Boussus | Pierre Henri Landry Pat Spence | 8–6, 6–2, 6–4 |
1930 | Jack Crawford Edgar Moon (2) | Tamino Abé Takeiči Harada | 6–3, 2–6, 6–4, 6–3 |
1931 | Walter Dessart Eberhard Nourney | René de Buzelet Christian Boussus | 6–3, 6–3, 5–7, 4–6, 6–0 |
1932 | Jack Crawford (2) Harry Hopman | Pat Hughes Harry Lee | 7–5, 6–3, 3–6, 6–3 |
1933 | Rjósuki Nunoi Džiró Sató | — | — |
1934 | Enrique Maier Adrian Quist | Vojtěch Vodička Josef Caska | 6–2, 6–4, 6–3 |
1935 | Henner Henkel Helmut Denker | — | — |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1937 | Jack Crawford (3) Vivian McGrath | D. Butler F. Wilde | 5–7, 6–4, 2–6, 6–4, 6–3 |
1938 | Yvon Petra Jean Lesueur | — | — |
1939 | Henner Henkel (2) Roderich Menzel | O. Anderson E. Smith | 6–1, 7–5, 6–4 |
1940 | turnaj se nekonal | ||
1947 | |||
1948 | Gottfried von Cramm Jack Harper | — | 6–3, 6–3, 6–1 |
1949 | Gottfried von Cramm (2) Jack Harper (2) | Ernst Buchholz Engelbert Koch | 6–3, 7–5, 5–7, 6–4 |
1950 | Adrian Quist Bill Sidwell | Gottfried von Cramm Jack Harper | 6–4, 8–6, 6–2 |
1951 | Kurt Nielsen Torben Ulrich | Gottfried von Cramm Rolf Göpfert | 4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5 |
1952 | Jaroslav Drobný Ian Ayre | Tony Mottram Eric Sturgess | 3–6, 8–6, 6–3 |
1953 | Gottfried von Cramm (3) Budge Patty | Alfred Huber Hans Redl | 8–6, 4–6, 3–6, 6–2, 6–2 |
1954 | Gottfried von Cramm (4) Budge Patty (2) | Lennart Bergelin Sven Davidson | 9–7, 6–4, 6–2 |
1955 | Gottfried von Cramm (5) Budge Patty (3) | Adrian Quist W.R. Seymour | 6–1, 7–9, 6–4, 9–7 |
1956 | Don Candy Lew Hoad | Luis Ayala Sven Davidson | 6–4, 7–5, 6–2 |
1957 | Don Candy (2) Mervyn Rose | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 10–8, 6–3, 6–3 |
1958 | Francisco Contreras Mario Llamas | Ladislav Legenstein Vladimir Petrović | 6–3, 6–4, 6–3 |
1959 | Don Candy (3) Luis Ayala | Billy Knight Carlos Fernandes | 6–8, 6–3, 7–5, 6–2 |
1960 | Roy Emerson Neale Fraser | Peter Schell Ladislav Legenstein | 7–5, 3–6, 6–3, 9–7 |
1961 | Bob Hewitt Fred Stolle | — | — |
1962 | Bob Hewitt (2) Martin Mulligan | — | — |
1963 | Bob Hewitt (3) Fred Stolle (2) | — | — |
1964 | José Luis Arilla Manuel Santana | — | — |
1965 | Ingo Buding Christian Kuhnke | — | — |
1966 | Fred Stolle (3) Torben Ulrich (2) | — | — |
1967 | Bob Hewitt (4) Frew McMillan | — | — |
1968 | Tom Okker Marty Riessen | John Newcombe Tony Roche | 6–4, 6–4, 7–5 |
1969 | Tom Okker (2) Marty Riessen (2) | Jean-Claude Barclay Jürgen Fassbender | 6–1, 6–2, 6–4 |
1970 | Bob Hewitt (5) Frew McMillan (2) | Tom Okker Nikola Pilić | 6–3, 7–5, 6–2 |
1971 | John Alexander Andrés Gimeno | Dick Crealy Allan Stone | 6–4, 7–5, 7–9, 6–4 |
1972 | Jan Kodeš Ilie Năstase | Bob Hewitt Ion Țiriac | 4–6, 6–0, 3–6, 6–2, 6–2 |
1973 | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann | Manuel Orantes Ion Țiriac | 7–6, 7–6, 7–6 |
1974 | Jürgen Fassbender (2) Hans-Jürgen Pohmann (2) | Brian Gottfried Raúl Ramírez | 6–3, 6–4, 6–4 |
1975 | Juan Gisbert Manuel Orantes | Wojciech Fibak Jan Kodeš | 6–3, 7–6 |
1976 | Fred McNair Sherwood Stewart | Dick Crealy Kim Warwick | 7–6, 7–6, 7–6 |
1977 | Bob Hewitt (6) Karl Meiler | Phil Dent Kim Warwick | 3–6, 6–3, 6–4, 6–4 |
1978 | Wojciech Fibak Tom Okker (3) | Antonio Muñoz Víctor Pecci | 6–2, 6–4 |
1979 | Jan Kodeš (2) Tomáš Šmíd | Mark Edmondson John Marks | 6–3, 6–1, 7–6 |
1980 | Andrés Gómez Heinz Gildemeister | Reinhart Probst Max Wünschig | 6–3, 6–4 |
1981 | Hans Gildemeister Andrés Gómez (2) | Paul McNamee Peter McNamara | 6–4, 3–6, 6–4 |
1982 | Pavel Složil Tomáš Šmíd (2) | Anders Järryd Hans Simonsson | 6–4, 6–3 |
1983 | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | Mark Edmondson Brian Gottfried | 7–6, 4–6, 6–4 |
1984 | Stefan Edberg Anders Järryd | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | 6–3, 6–1 |
1985 | Hans Gildemeister (2) Andrés Gómez (4) | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | 1–6, 7–6, 6–4 |
1986 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Boris Becker Eric Jelen | 6–4, 6–1 |
1987 | Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd (3) | Claudio Mezzadri Jim Pugh | 4–6, 7–6, 6–2 |
1988 | Darren Cahill Laurie Warder | Rick Leach Jim Pugh | 6–4, 6–4 |
1989 | Emilio Sánchez (2) Javier Sánchez | Boris Becker Eric Jelen | 6–4, 6–1 |
1990 | Sergi Bruguera Jim Courier | Udo Riglewski Michael Stich | 7–6, 6–2 |
1991 | Sergio Casal (2) Emilio Sánchez (3) | Cássio Motta Danie Visser | 4–6, 6–3, 6–2 |
1992 | Sergio Casal (3) Emilio Sánchez (4) | Carl-Uwe Steeb Michael Stich | 5–7, 6–4, 6–3 |
1993 | Paul Haarhuis Mark Koevermans | Grant Connell Patrick Galbraith | 6–4, 6–7, 7–6 |
1994 | Scott Melville Piet Norval | Henrik Holm Anders Järryd | 6–3, 6–4 |
1995 | Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov | Byron Black Andrej Olchovskij | 6–1, 7–6 |
1996 | Mark Knowles Daniel Nestor | Guy Forget Jakob Hlasek | 6–2, 6–4 |
1997 | Luis Lobo Javier Sánchez (2) | Neil Broad Piet Norval | 6–3, 7–6 |
1998 | Donald Johnson Francisco Montana | David Adams Brett Steven | 6–2, 7–5 |
1999 | Wayne Arthurs Andrew Kratzmann | Paul Haarhuis Jared Palmer | 2–6, 7–6(7–5), 6–2 |
2000 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Wayne Arthurs Sandon Stolle | 6–7(4–7), 6–4, 6–3 |
2001 | Jonas Björkman Todd Woodbridge (2) | Daniel Nestor Sandon Stolle | 7–6(7–2), 3–6, 6–3 |
2002 | Maheš Bhúpatí Jan-Michael Gambill | Jonas Björkman Todd Woodbridge | 6–2, 6–4 |
2003 | Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2) | Maheš Bhúpatí Max Mirnyj | 6–4, 7–6(12–10) |
2004 | Wayne Black Kevin Ullyett | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 6–2 |
2005 | Jonas Björkman (2) Max Mirnyj | Michaël Llodra Fabrice Santoro | 4–6, 7–6(7–2), 7–6(7–3) |
2006 | Paul Hanley Kevin Ullyett (2) | Mark Knowles Daniel Nestor | 6–2, 7–6(10–8) |
2007 | Bob Bryan Mike Bryan | Paul Hanley Kevin Ullyett | 6–3, 6–4 |
2008 | Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 5–7, [10–8] |
2009 | Simon Aspelin Paul Hanley (2) | Marcelo Melo Filip Polášek | 6–3, 6–3 |
2010 | Marc López David Marrero | Jérémy Chardy Paul-Henri Mathieu | 6–3, 2–6, [10–8] |
2011 | Oliver Marach Alexander Peya | František Čermák Filip Polášek | 6–4, 6–1 |
2012 | David Marrero (2) Fernando Verdasco | Rogério Dutra da Silva Daniel Muñoz de la Nava | 6–4, 6–3 |
2013 | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski | Alexander Peya Bruno Soares | 3–6, 6–1, [10–8] |
2014 | Marin Draganja Florin Mergea | Alexander Peya Bruno Soares | 6–4, 7–5 |
2015 | Jamie Murray John Peers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 2–6, 6–3, [10–8] |
2016 | Henri Kontinen John Peers (2) | Daniel Nestor Ajsám Kúreší | 7–5, 6–3 |
2017 | Ivan Dodig Mate Pavić | Pablo Cuevas Marc López | 6–3, 6–4 |
2018 | Julio Peralta Horacio Zeballos | Oliver Marach Mate Pavić | 6–1, 4–6, [10–6] |
2019 | Oliver Marach (2) Jürgen Melzer | Robin Haase Wesley Koolhof | 6–2, 7–6(7–3) |
2020 | John Peers (3) Michael Venus | Ivan Dodig Mate Pavić | 6–3, 6–4 |
2021 | Tim Pütz Michael Venus (2) | Kevin Krawietz Horia Tecău | 6–3, 6–7(3–7), [10–8] |
2022 | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | Rohan Bopanna Matwé Middelkoop | 6–2, 6–4 |
2023 | Kevin Krawietz Tim Pütz | Sander Gillé Joran Vliegen | 7–6(7–4), 6–3 |
2024 | Kevin Krawietz (2) Tim Pütz (3) | Fabien Reboul Édouard Roger-Vasselin | 7–6(10–8), 6–2 |
Ženská čtyřhra
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamburg European Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Stefanos Tsitsipas Headlines Field in Hamburg; All You Need To Know [online]. ATP Tour, Inc, 2020-07-078 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola mezinárodní mistrovství NSR, s. 196–197.
- ↑ The day Federer snapped Nadal's 81-match clay-win streak [online]. Tennis Majors, 2021-05-20 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Tournament Tradition since 1892 [online]. Hamburg European Open [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22. (anglicky)
- ↑ a b The WTA Tour returns to Hamburg! [online]. Hamburg European Open, 2021-02-11 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-11. (anglicky)
- ↑ "MOIN LADIES." [online]. Hamburg European Open, 2021-04-22 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-28. (anglicky)
- ↑ a b Aufschlag für die ECE Ladies Hamburg Open. Tennis.de [online]. 2024-07-11 [cit. 2024-07-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Amtliches Tennis-Hand- und Jahrbuch 1927 zum Jubiläum 1902–1927 des Deutschen Tennis-Bundes. Redakce Gruber Ferdinand. Heidelberg: Verlag Hermann Meister, 1927. S. 74. (německy)
- ↑ ATP wins crucial anti-trust case. BBC [online]. 2008-08-06 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STEMPEL, Jonathan. ATP tennis tour wins antitrust ruling. Reuters [online]. 2010-06-25 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c 1993: Tennis star stabbed. On This Day 30 April 1993. BBC, 1993-04-30. Dostupné online [cit. 2011-07-17].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hamburg Open na Wikimedia Commons
- Hamburg Open (muži) – oficiální stránky
- Hamburg Open (ženy) – oficiální stránky
- Hamburg Open na ATP Tour
- Hamburg Open na WTA Tour
Média použitá na této stránce
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
Civil/merchant marine ensign of Austria-Hungary from 1869 to 1918
Flag of Hungary, from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Finská vlajka
bendera Indonesia
Flag of Germany with a 3:2 ratio, instead of 3:5. The 3:2 version was used by the German Confederation and the Weimar Republic. See Flags of the World for more information.
Autor: HSV23, Licence: CC BY-SA 3.0
The Center Court of the Am Rothenbaum tennis facilities in Hamburg
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
Autor: HSV25, Licence: CC BY-SA 3.0
Marat Safin vs Tomáš Berdych at the Hamburg Masters 2008
For current tennis event
Autor: jhnnsstnbrg from Kiel, Licence: CC BY 2.0
Tennis am Rothenbaum/Hamburg