Hamza Yerlikaya

Hamza Yerlikaya
Osobní informace
Datum narození3. června 1976 (47 let)
Místo narozeníIstanbul, TureckoTurecko Turecko
StátTurecko
RodinaMuttalip Yerlikaya (bratr)
Sportovní informace
KlubHaydarpaşa Demirspor (klub do 97)
Emlak Bankası Spor Kulübü (klub do 99)
Istanbul BB SK (klub do 07)
TrenéřiMuzaffer Aydin (klub)
Salih Bora (vrch., repr.)
Hakkı Başar (repr. OH04)
Kategoriestřední těžká váha
Zápasnický stylzápas řecko-římský
Účast na LOH1996, 2000, 2004
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2018
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
zlatoLOH 1996 Atlantař.ř. −82 kg
zlatoLOH 2000 Sydneyř.ř. −85 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
zlatoMS 1993 Stockholmstřední váha
zlatoMS 1995 Prahastřední váha
stříbroMS 1997 Vratislavstřední váha
zlatoMS 2005 Budapešťtěžká váha
bronzMS 2006 Kantontěžká váha
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
stříbroME 1993 Istanbul−82 kg
zlatoME 1996 Budapešťstřední váha
zlatoME 1997 Kouvolastřední váha
zlatoME 1998 Minskstřední váha
zlatoME 1999 Sofiestřední váha
zlatoME 2001 Istanbulstřední váha
zlatoME 2002 Seinäjokistřední váha
zlatoME 2005 Varnatěžká váha
zlatoME 2006 Moskvatěžká váha

Hamza Yerlikaya (* 3. června 1976) je bývalý turecký zápasníkklasik, olympijský vítěz z roku 1996 a 2000.

Sportovní kariéra

Narodil se do rodiny národního zápasníka původem z malé sivaské horské obce Demiryazı, který šel pár měsíci před jeho narozením s manželkou a třemi dětmi hledat lepší životní podmínky do Istanbulu. Zápasení se věnoval od svých 11 let v místním železničním klubu Haydarpaşa Demirspor. Pod vedením trenérů Saliha Bory a Muzaffera Aydina se záhy začal specializovat na zápas řecko-římský.[1] V roce 1993 pořádalo jeho rodné město Istanbul seniorské mistrovství Evropy, na kterém startoval v necelých 17 letech ve váze do 82 kg jako náhradník za zraněného Elvana Merta. Obsadil senzační druhé místo a téhož roku se na zářiovém mistrovství světa v Stockholmu stal nejmladším mistrem světa mezi dospělými.[2]

V roce 1996 startoval na olympijských hrách v Atlantě jako úřadující mistr světa a Evropy. Bez ztráty technického bodu postoupil do finále proti Němci Thomasi Zanderovi. Na začátku druhé minuty finálového zápasu poslal rozhodčí jeho pasivního soupeře do partneru, čehož využil a kladivem a zvedem se ujal uvedení 3:0 na technické body. Tento bodový náskok udržel do konce pětiminutové hrací doby a získal zlatou olympijskou medaili.

Od roku 1997 startoval ve váze do 85 kg. V roce 1999 během první fáze olympijské kvalifikace nepostoupil na mistrovství světa v Athénách ze základní skupiny přes Američana Quinceyho Clarka. V roce 2000 tak musel sbírat body v druhé fázi olympijské kvalifikace, kterou bez větších potíži zvládnul. Na olympijských hrách v Sydney postoupil z prvního místa v základní skupině přes svého tradičního soupeře Němce Thomase Zandera do vyřazovacích bojů. Ve čtvrtfinále a semifinále neztratil se svými soupeři jeden technický bod a postoupil do finále proti Maďaru Sándoru Bárdosimu. V polovině druhé minuty prvního poločasu finálového zápasu poslal rozhodčí jeho pasivního soupeře do parteru, ve kterém hrubě chyboval a Bárdosiho parádní záručí prohrával 0:3 na technické body. Koncem první minuty druhého poločasu však opět dostal příležitost v parteru a krásným zvedem vyrovnal na 3:3. Tímto výsledkem skončila regulérní šestiminutová hrací doba i tříminutové prodloužení. Na řadu přišla pomocná kritéria – počet penalizací 1:3, která rozhodla o jeho druhé zlaté olympijské medaili.

Od roku 2002 začal mít se snížením své váhové kategorie o jeden kilogram na 84 kg problémy se shazováním váhy. Na olympijské hry v Athénách v roce 2004 se kvalifikoval s předstihem sedmým místem na mistrovství světa v Créteil v září 2003. V Athénách postoupil jako vítěz čtyřčlenné základní skupiny přímo do semifinále proti Aru Abra'amjanovi ze Švédska. Po nerozhodném prvním poločase 0:0 na technické body nařídil na začátku druhého poločasu rozhodčí kontakt (klinč), který neustál a prohrával 0:3 na technické body. Tuto bodovou ztrátu do konce hrací doby nesmazal a spadnul do souboje o třetí místo proti Bělorusu Vjačeslavu Makarenkovi. Po nerozhodném prvním poločase 0:0 na technické body nařídil na začátku druhého poločasu rozhodčí kontakt (klinč), při kterém jako první rozpojil ruce a prohrával 0:1 na technické body. V závěrečné minutě kladivem vyrovnal na 1:1 a tímto výsledkem skončila regulérní šestiminutová hrací doba. Na začátku prodloužení rozhodčí nařídil druhý kontakt, při kterém opět jako první rozpojil ruce a prohrával 1:2 na technické body. Tuto bodovou ztrátu do konce prodloužení nesmazal a obsadil 4. místo.

Od roku 2005 nahradil ve vyšší váze do 96 kg Mehmeta Özala. Jeho úspěšnou sportovní kariéru však předčasně ukončily komplikace se starým zraněním krční páteře. Na doporučení lékařů ukončil v roce 2007 sportovní kariéru.[3][4]

Výsledky

Turnaj1991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006
15161718192021222324252627282930
-68-74-82-85-84-96
Olympijské hry1.1.4.
Mistrovství světa1.úč.1.2.5.úč.úč.6.7.1.3.
Mistrovství Evropy2.5.7.1.1.1.1.1.1.1.1.
MS nadějí3.
ME nadějí1.
MS juniorů2.1.
ME juniorů1.
MS dorostenců4.1.

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.hurriyet.com.tr [online]. [cit. 2019-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-26. 
  2. Tento rekord je pro současnou generaci zápasníků nedostupným. Od roku 1997 byl dorostenecký věk posunutý do 18 let a dorostenci dle pravidel Mezinárodní zápasnické federace s muži na turnajích zápasit nesmí.
  3. https://web.archive.org/web/20070930200952/http://www.todayszaman.com/tz-web/detaylar.do?load=detay&link=108402
  4. KAYA, Nurullah. Champion Yerlikaya medically neglected?. Today's Zaman [online]. 2007-04-16 [cit. 2019-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Soviet Union 1955.svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Flag of the Soviet Union (dark version).svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Flag of Bulgaria (1948–1967).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 4.0
National Flag of the People's Republic of Bulgaria (1948-1968). Tha flag has got the coat-of-arms from 1948
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
German Olympic flag (1959-1968).svg
Flag of the unified Team of Germany for the Olympic Games, 1960–1968.
Flag of Romania (1965-1989).svg

Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).

Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.

  • l = 2/3 × L
  • C = 1/3 × L
  • S = 2/5 × l
Flag of Romania (1965–1989).svg

Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).

Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.

  • l = 2/3 × L
  • C = 1/3 × L
  • S = 2/5 × l
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of SFR Yugoslavia.svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Hamza Yerlikaya.jpg
Autor: Sabri76, Licence: CC0
Hamza Yerlikaya, Turkish Graeco-Roman style wrestler and old deputy.
Flag of Bulgaria (1948-1967).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 4.0
National Flag of the People's Republic of Bulgaria (1948-1968). Tha flag has got the coat-of-arms from 1948