Hanácké muzeum v přírodě

Hanácké muzeum v přírodě
Statek čp. 54, vstup do Hanáckého skanzenu
Údaje o muzeu
Stát	Česko Česko
obec	Příkazy
Adresa	Hanácké muzeum v přírodě Příkazy 54 Příkazy 783 33
Vlastník	Ministerstvo kultury ČR
Založeno	1990 Soubor staveb lidové architektury v Příkazích 2018 Hanácké muzeum v přírodě
Zaměření	národopisné, expozice lidové kultury, života na venkově apod.
Návštěvníci	5 337 (v roce 2017)
Kód památky	29003/8-2739 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Zeměpisné souřadnice	49°38′41,71″ s. š., 17°8′21,11″ v. d.
Poznámky	Organizačně součástí Národního muzea v přírodě
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanácké muzeum v přírodě (dříve Soubor staveb lidové architektury v Příkazích) je součástí Národního muzea v přírodě v České republice.^[1] Organizuje sbírku nemovitých i movitých dokladů k dějinám lidové kultury, spravuje sbírkové předměty národopisného charakteru a ve vesnické památkové rezervaci situované objekty lidové architektury, dokumentuje lidovou kulturu z národopisné oblasti Haná.^[2] Lidově nazývaný Hanácké skanzen v Příkazích^[3] je unikátním dokladem hliněného stavitelství na Hané, pozoruhodná je míra dochování areálu jako celku, včetně zahrad s ovocnými stromy a čtyřmi unikátními špaletovými stodolami. Areál ve své zadní části obehnán hliněnými zídkami z 1. poloviny 19. století, dokumentují rozvoj lidového stavitelství v oblasti Hané.

S myšlenkou zřízení národopisného muzea v hanácké vesnici přišel v 70. letech 20. století etnograf Jan Rudolf Bečák, pracovník tehdejšího Vlastivědného ústavu v Olomouci. V roce 1986 Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody vykoupilo od tehdejších majitelů hanácký statek v Příkazích (Kameníčkův grunt), ve kterém vznikla první expozice. Hanácké skanzen byl slavnostně otevřen 15. dubna 1990 a o čtyři roky později byla zpřístupněna jeho druhá část s hospodářskými budovami (špaletové stodoly ze 40. let 19. století) doplněná novými expozicemi zemědělské techniky a nářadí.^[4]

Jádrem památkově chráněného areálu je typický hanácký statek čp. 54 s obytnou a hospodářskou částí z roku 1875, tzv. Kameníčkův grunt.^[5] Areál přístupný veřejnosti je situován ve vesnické památkové rezervaci s dalšími pozoruhodnými lidovými objekty. Vysoký stupeň dochování vykazuje venkovní areál a také interiér statku, zahrnuje tradiční kuchyni, světnice a dílny. Téměř veškeré vybavení se zachovalo v původní funkčnosti i po technické stránce. Řadu činností, dříve pro hanácký venkov naprosto běžných, představuje muzeum v přírodě v původní podobě, včetně chovu domácích hospodářských zvířat (tzv. živé muzeum).

Hanácká hospodářská usedlost je památkové chráněným objektem^[5] do roku 2018 byla v péči Národního památkového ústavu. S účinností od 11. prosince 2018 organizační složkou Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky.

V roce 2022 byla pro veřejnost otevřena unikátní roubená Vinklárkova stodola transferovaná do muzea z obce Skalička u Hranic, jejíž některé části jsou až 450 let staré.^[6]

Grunt na tomto místě je zmiňován v nejstarším urbáři kanovnické prebendy už v 16. století. Prvním prokázaným majitelem byl Jan Novák, který zemřel v roce 1648. Od roku 1684 na něm sto let hospodařila rodina Fialových. V roce 1793 grunt koupil jejich příbuzný Tomáš Květoň. Grunt vyhořel při velkém požáru, který v obci vypukl roku 1834.^[4]

V roce 1847 se novým majitelem stal František Kameníček ze sousední obce Náklo. Na základě kupní smlouvy musel poskytnout manželům Květoňovým a jejich třem dětem výměnek, který jim doživotně zaručoval ubytování. Výměnkářka Marie Květoňová jako poslední člen rodiny žila na gruntu až do své smrti v roce 1909. František Kameníček tragicky zemřel v roce 1875. Na gruntu, který byl v roce 1876 výrazně přestavěn, hospodařila jeho manželka Juliána se třemi syny. V roce 1890 grunt o výměře 17,5 ha předala nejstaršímu synovi Josefovi. Společně s ním zde bydlel bratr František s rodinou, nejmladší bratr Florián byl učitelem v obci Březolupy u Uherského Hradiště. Svobodný a bezdětný Josef Kameníček zemřel v roce 1926 a o rok později tragicky zahynul i František. Majitelem gruntu se stal v roce 1928 Florián Kameníček, který se po odchodu do penze v roce 1932 přestěhoval s manželkou do Příkaz. V roce 1941 musel z rozhodnutí německých úřadů grunt opustit. V letech 1943–1945 na něm hospodařila rodina německých přistěhovalců. Po válce se na grunt vrátil Florián Kameníček, ale v roce 1949 musel většinu polí předat nově vzniklému zemědělskému družstvu. Po dalších pozemkových úpravách bylo rodině Kameníčkových ponecháno pouze 1,45 ha. Po smrti Floriána Kameníčka v roce 1953 na gruntu bydlel syn Otakar s rodinou. V roce 1958   byla   venkovská usedlost čp. 54, tzv. Kameníčkův grunt včetně špaletové stodoly vyhlášena kulturní památkou.^[5] Otakar Kameníček zemřel v roce 1979, jeho manželka v roce 1985 a potomci prodali grunt Státnímu ústavu památkové péče a ochrany přírody.^[4]

Program muzea doplňují sezónní jarmarky, s nimi je spojena ukázka tradičního postupu výroby klasických venkovských produktů (smetana, máslo, pivo, tvarůžky atd.), řemesel (např. výroba nepálených cihel), sečení, výmlatu apod.

Součástí areálu je také galerie k pořádání příležitostných výstav. Od roku 2015 byl multifunkční sál v jedné z historických špaletových stodol, vybaven původními řadami sedaček ze zrušeného olomouckého kina Lípa (dříve Apollo), určen převážně pro filmové projekce nebo divadelní představení. Dramaturgie zaměřena na filmy z prostředí českého venkova, v programu také unikátní historické dokumenty o moravském venkovu z fondu Národního filmového archivu (NFA).

• 
  Pohled ze dvora
• 
  Hanácká kuchyně s pecí na chléb
• 
  Dochovaná kredenc se sbírkovými předměty
• 
  Lednice z 19. století
• 
  Toaleta
• 
  Přenosný záchod
• 
  Žací stroj
• 
  Žací stroj
• 
  Špaletová stodola z hlíněných cihel
• 
  Vinklárkova stodola ze Skaličky
• 
  Vinklárkova stodola, detail
• 
  Vinklárkova stodola, interiér

• Národní muzeum v přírodě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanácké muzeum v přírodě na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Videodokument
• Hanácké skanzen na webových stránkách Lidová architektura Archivováno 2. 1. 2018 na Wayback Machine.