Hanácký voláč

Hanácký voláč
Základní informace
Země původu	Česko Česko
Využití	okrasný chov
Stupeň prošlechtění	ušlechtilé plemeno
Směr užitkovosti	okrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec	střední
Klasifikace a standard
Plemenná skupina	Voláči

Hanácký voláč je plemeno holuba domácího vyšlechtěné na Hané v České republice. Je to velký dlouhonohý pták s velkým voletem, vzpřímené postavy a tzv. pštrosí kresbou, základní barva peří je bílá, jen hlava, horní část krku, křídla, hřbet, ocas a rousy jsou barevné. Tělesnými tvary se podobá rousnému sedlatému voláči.^[1] či voláči bavorskému.^[2]

Patří mezi česká národní plemena holubů a v roce 2012 byl v České republice chován v počtu 708 kusů.^[3] Kromě Česka se chová především na Slovensku, dále v Německu, Rakousku, Nizozemí a v Polsku,^[4][5] ale občas se objevuje i jinde, například v USA, Kanadě, Izraeli, ve východní Evropě či v muslimských zemích.^[4] V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží do plemenné skupiny voláčů a to pod číslem 0314.

Historie

Hanácký voláč je plemeno poměrně mladé. Vznikl na Hané koncem 19. století.^[6] Cílem šlechtění bylo od počátku vytvoření plemene velkého, vysokonohého rousného voláče s pštrosí kresbou. Pravděpodobně vznikl křížením anglického voláče s voláčem pomořanským a některým plemenem s  pštrosí kresbou, pravděpodobně se jednalo o moravského pštrosa.^[4][6] První označení vznikajícího plemene bylo "moravský volatý pštros"^[5][6] a nejčastějším barevným rázem byl černý šupinatý.^[5] Na začátku 20. století se chovu hanáckých voláčů ujmuli především prostějovští chovatelé a jejich zásluhou byl v červnu roku 1925 v časopisu Zvířena publikován první standard plemene.^[5][6] První oficiální název plemene byl moravský hanácký voláč.^[4] Nejvíce rozšířenými a  také nejprošlechtěnějšími rázy byli černí a černí šupinatí.^[4]

V druhé polovině 20. století byl vzorník plemene dále upraven a upřesněn. U holubů byla vylepšena volatost, výška nohou i rousy a intenzita zbarvení peří. Na konci 20. století již hanácký voláč získal vzpřímenou postavu, vysoké nohy s bohatým talířovitým rousem a dále byla prošlechtěna volatost a to i u holubic.^[4]

Chovatele hanáckých holubů sdružuje Klub chovatelů hanáckých, anglických, pomořanských a českých voláčů sedlatých rousných, který byl založen v roce 1956.^[5]

Popis

Hanácký voláč patří mezi velké voláče. Jeho postava je velká a vysoká, avšak elegantní, a dosahuje délky 44–47 cm.^[5] Držení trupu je co nejkolmější. Hlava je výrazná, poměrně velká a dobře zakulacená, poměrně velká s širokým čelem. Barva očních duhovek je žlutá až oranžová, obočnice odpovídají barvě opeření. Zobák je středně dlouhý a poměrně silný, u černých a modrých holubů je černý, u červených a žlutých světlý. Krk široce nasedá na trup a musí být co nejdelší, je to totiž podmínka dobré volatosti; vole je skvěle vyvinuté i u holubic, je velké, hruškovitého tvaru, dobře přitažené pod zobákem a ve své dolní části, na hrudi ptáka, podvázané. Hrudní kost je dlouhá a její kýl lehce vystupuje, křídla v ramenou částečně odstávají, jinak jsou dobře složená a jejich letky se nad ocasem mírně kříží. Ocas je nesen v linii hřbetu. Nohy jsou velmi dlouhé, od kolenního kloubu po konec třetího prstu mají 16–18 cm,^[2] jsou nepodkleslé, z lýtek vyrůstají supí pera a běháky a prsty jsou silně opeřené bohatým, hustým rousem talířovitého tvaru. Pera tvořící rous mohou být až 10 cm dlouhá.^[7]

Hanácký voláč se chová pouze v pštrosí kresbě. Tato kresba, nazývaná též gazzi, je tvořena ostře ohraničenými barevnými plochami na jinak bílém zvířeti. Barevná je hlava a horní část krku, tzv. obojek, křídla, rousy, hřbet, kostřec, ocas a podocasní klín. Dlouhodobým problémem v chovu hanáckého voláče bylo zbarvení rousů: protože kresbu gazzi získal hanácký voláč od moravského pštrosa, který má barevné kalhotky, i rousy hanáckých voláčů byly barevné.^[4] Tím se hanácký voláč odlišuje od voláče bavorského, který se rovněž chová v pštrosí kresbě, ale u kterého bylo toto zbarvení docíleno křížením s českým holubem. Ten má kalhotky i křídelní letky bílé a tím pádem jsou rousy bavorského voláče také bílé.^[4] Přesto však vzorníky plemene po většinu jeho existence preferovaly bílé rousy i supí pera,^[2] což je ovšem geneticky nemožné: Kresba gazzi ve své nejtmavší podobě podmiňuje barevné nohy, barevný hřbet, kostřec a letky. Modifikací je pštrosí kresba bělohrotá, ta zapříčiňuje bílé nohy včetně kalhotek, ale také bílé letky, které jsou u hanáckého voláče nepřípustné. Další modifikací je kresba modeny, ta sice nemá barevné kalhotky a bílé letky, zato má bílý hřbet.^[5] Současný vzorník považuje za ideál barevné rousy a supí pera, ale bílé nejsou považovány za vadu.^[7]

Chová se především v rázu černém či modrém plnobarevném či jako pruhový, kapratý nebo bezpruhý, dále jako žlutý a červený včetně dominantních, v kresbě bělopruhé či běloocasé ve všech barvách a vzácně i v jiných rázech, jako je andaluzián, či ráz stříbřitý. Na výstavách se hodnotí především tělesné tvary, volatost a délka a opeření nohou, až pak barva a kresba opeření.^[7]

Hanácký voláč je nejen exteriérově impozantní plemeno, ale je také velmi temperamentní, rád a dobře předvádí volatost i na výstavách, je životaschopný, dobře plodný a vzorně pečuje o holoubata.^[4] K dalšímu zušlechťování plemene se nejvíce používá anglický voláč, dále voláč bavorský či voláč sedlatý rousný.^[5] Od přilévání krve pomořanských voláčů se ustupuje, protože po nich zůstává příliš exteriérových vad, jako jsou vikvové oči.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
• TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
• BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanácký voláč na Wikimedia Commons
• Klub chovatelů hanáckých, anglických, pomořanských a českých voláčů sedlatých rousných Archivováno 11. 6. 2020 na Wayback Machine.