Hana Gregorová (spisovatelka)

Hana Gregorová
GregorTajovsky-HanaGregorova-dceraDagmar-2.jpg
Narození30. ledna 1885
Martin Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. prosince 1958 (ve věku 73 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, editorka, redaktorka a novinářka
Národnostslovenská
TémataSlovenská literatura, překlady z maďarštiny a feminismus
Manžel(ka)Jozef Gregor-Tajovský
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Gregorová (30. ledna 1885, Martin, Rakousko-Uhersko11. prosince 1958, Praha) byla slovenská spisovatelka, redaktorka, osvětová pracovnice a obhájkyně emancipačních snah žen.

Životopis

Mládí

Hana rozená Liglová se narodila v rodině barvíře, jako druhá nejmladší ze sedmi sourozenců. Na základní školu chodila ve svém rodišti. V patnácti letech jí zemřel otec a Hana pomáhala mamince v domácnosti i s živností. Byla to nadaná dívka a ráda četla knihy. Dívky té doby viděly svoji budoucnost v „dobrém“ sňatku, a to bylo také přání matky. Ale učitelé Haně radili, aby pokračovala ve studiu na Učitelském ústavu, matka to nedovolila. Teprve po svatbě se Hana začala vzdělávat sama.[1]

Jozefem Gregorem, bankovním úředníkem se seznámila na zkoušce ochotnického divadla. Byl již známý spisovatel a Haně se líbilo, že ji doporučil zajímavou literaturu. Hana byla členkou Slovenského „zpěvokolu“ v Martině (1903–1913) a jako ochotnická herečka ztvárnila řadu divadelních rolí. Hrála i pod režijním vedením Jozefa Gregora-Tajovského. Písemně Hanu požádal o ruku. Ona mu také písemně odpověděla, souhlasila. Netajila se však tím, že si ho vezme i proto, že je spisovatel.

Rovnoprávnost v manželství

V roce 1907 se provdala a žili s manželem v rumunském Nadlaku, kde Tajovský pracoval v Lidové bance. Hana hrála divadlo, působila ve spolku Kruh, sbírala místní výšivky. Manželé se přestěhovali do Prešova, města, které bylo v té době více maďarské než slovenské. Hana se rozhodla „propagovat“ slovenskou literaturu, rozdávala slovenské knihy Ve své domácnosti pořádala literárně-kulturní besedy, kde se setkávali literáti, studenti a přátelé. Pokračovala ve shromažďování výšivek pro martinské a pražské muzeum.

V roce 1912 se manželé vrátili do Martina. Soužití introvertního Jozefa a společenské Hany způsobovalo složité situace v jejich společném životě. Hana odešla do Prahy, ale na naléhání manžela se vrátila zpět do Martina. Věnovala se přednáškové činnosti. Svými přednáškami a svou prvotinou Ženy se vyjadřovala k otázkám zrovnoprávnění a emancipace žen v Čechách i na Slovensku. Zpočátku její myšlenky nebyly intelektuálními kruhy na Slovensku přijaty, spíše pobuřovaly.[1][2] Pokračovala v přednáškách v Plzni a Praze, s mnohými osobnostmi českého kulturního a veřejného života si vytvořila celoživotní přátelství.

V roce 1915 Tajovský narukoval do rakousko-uherské armády, Hana zůstala v Martině a v roce 1916 se jí v Budapešti narodila dcera Dagmar. Prožívala válku osamělá se zdravotními a existenčními problémy. Po skončení války pracovala v redakci deníku Slovenský východ v Košicích (1918-1919), přijala práci jako referentka pro Slovensko na „Ministerstvu školství a národní osvěty“ v Praze. Po návratu Tajovského se přestěhovali v roce 1920 do Bratislavy.[1][3]

Kulturní a společenský život v Bratislavě

V 20. letech stáli s manželem u zrodu Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, Hana se stala předsedkyní. Současně byla redaktorkou Slovenského východu. Udržovala kontakty s osobnostmi českého kulturního a uměleckého života, organizovala společenský život a literární salony, kterých se účastnili významní čeští, slovenští i zahraniční spisovatelé a osobnosti veřejného a politického života (Vlado Clementis, Laco Novomeský, Otokar Fischer atd.). Podporovala mladé umělce, jejich dům byl v letech 1920-1940 centem setkávání mladé slovenské umělecké generace.[2]

Praha

Po smrti manžela se přestěhovala k dceři do Prahy. V době 2. světové války pracovala v protifašistickém odboji. Po osvobození pracovala v ženském a mírovém hnutí. Stala se čestnou předsedkyní „Svazu slovenských žen“, byla členkou „Společnosti pro hospodářství a kulturní styky se Sovětským svazem“, především díky kladnému vztahu k ruské literatuře. Pracovala na Memoárech a životopise Jozefa Gregora –Tajovského. Zemřela ve věku 73 let v Praze. Je pochována ve slovenském Tajově, společně se svým manželem.

Literární tvorba

Psala prózu pro dospělé, věnovala se i tvorbě pro děti. Její prvotinou byl překlad románu Dáždnik sv. Petra (Kálmán Mikszáth). Ve své první sbírce krátkých próz Ženy se kriticky vyjadřovala k otázkám rovnoprávnosti a postavení ženy ve společnosti; právu na rozvoj ženské osobnosti a možnost vzdělávání.

Ve sbírkách novel Môj svet, Pokorní ľudia a Zo srdca ještě kritičtěji zobrazovala dobové společenské rozpory. Maloměšťáctví, složité otázky 30. let na Slovensku, spojené s hospodářskou a politickou situací, jsou zobrazeny v románech Vlny duše a Čas nezastavíš. Hana Gregorová se zabývala osudy slovenských žen všech společenských vrstev, jejich rozčarováním v lásce i v manželství, a především nespravedlivým postavením žen v první třetině 20. století. Psala také cestopisné črty (Svet je tak krásny), v knize Slovenka pri krbe a knihe se snažila zobrazit pohnuté osudy slovenských žen, především ve štúrovském období.

Posmrtně vyšel výběr z jejích krátkých próz Trpké údely a Spomienky. Objevují se zde vzpomínky na starý Martin a Liglův dům. Vzpomínala na osobnosti, jako byli Vladimír Hurban nebo jeho otec S. H. Vajanský, malíř Milan T. Mitrovský, Anna Ivanková, Tatiana Štefanovičová atd. Také manželství s Tajovským, krize a návraty dvou velmi rozdílných osobností, je zde popsáno. Z českých osobností připomněla Františku Plamínkovou, Mílu Sísovou, Marii Majerovou, Annu Ziegloserovou, Alberta Pražáka, Otakara Březinu, F. X. Šaldu.[4][5]

Velkou pozornost věnovala dětem a jejich rozvoji. I v pohádkách neměla ráda falešnou sentimentalitu, vyzdvihovala humanitu a lásku. Byla známá jako „teta Hana“ ve vysílání československého rozhlasu.

Tvorba pro dospělé

Tvorba pro děti

  • 1922O Zorke, co každému svítila
  • 1922Kytka
  • 1926Oddané srdiečka
  • 1931Rozprávočky z rádia
  • 1933Pavko v Prahe

Vydáno v Čechách a na Moravě

  • Kapitánka – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 87; přeložil František Frýdecký. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Úvod do slovenské mluvnice; Bratom ČechomHviezdoslav. Štastie v nešťastíJanko Jesenský. OtrokIvan Krasko. RekrútiMartin Kukučín. Hoj, zem draháMartin Rázus. SvetlonosHana Gregorová; uspořádal a poznámkami opatřil Jan Konečný. Holešov: František Malota a Jan Konečný, 1919
  • O Zorke, čo každému svietila – Praha: s. n., 1922
  • Chrobáčky – pre malé i velké deti napísal Jan Karafiát; prepisala Hana Gregorová. Praha: Unie, 1924
  • Slovenka pri krbe a knihe – s obálkou Martina Benku. Praha: Leopold Mazáč, 1929
  • Zo srdca – Praha: Leopold Mazáč, 1930
  • Rozprávočky z radia – Ilustroval K. Hrubý. Praha: Státní nakladatelství, 1931
  • Pavko v Prahe – Ilustroval A. Kašpar. Praha: Unie, 1933
  • Čas nezastavíš: román – Praha: Melantrich, 1938
  • Kouzlo hraček – malovala Božena Vejrychová-Solarová; doprovázejí prosou: Albert Pražák, Hana Gregorová, Karel Chotek, veršem: Josef Hora, František Halas, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Alexandr Bezymenský; přeložil Ladislav Fikar; předmluvu napsal Karel Chotek. Praha: Václav Naňka, 1945
  • Československo: Kroje slovácké a slovenskéBedřich Beneš Buchlovan, Hana Gregorová. Praha: Ministerstvo informací a osvěty, 1947

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hana Gregorová na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Prvá slovenská feministka Hana Gregorová: Pred Tajovského ženou si odpľúvali národovci. www.zenyvmeste.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b Hana Gregorová (roz. Lilgová) – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  3. Hana Gregorová (1885 - 1958). rtvs.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. Hana Gregorová (roz. Lilgová) – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  5. Hana Gregorová. www.derivat.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
GregorTajovsky-HanaGregorova-dceraDagmar-2.jpg
Writers J. G. Tajovský, H. Gregorová a Dagmar Prášilová (their daughter)