Hanno Mořeplavec

Hanno Mořeplavec
Narození5. století př. n. l.
Kartágo
Úmrtí5. století př. n. l.
Povoláníobjevitel
DětiHimilco
RodMagonids
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hanno Mořeplavec (také Hannón Mořeplavec) byl kartaginský cestovatel, který žil v 5. století př. n. l. Do dějin se zapsal průzkumnou plavbou podél afrického pobřeží.

Expedice

V důsledku soudobé populační exploze probíhaly ještě za života Hanno Mořeplavce napříč Středozemím mezi mořskými národy rozsáhlé konkurenční boje o území a nedostatek dřeva i místa pro zemědělství začal zužovat veškerá plodná území (Kartágo samo bylo jednou z nových osad Féničanů).[1] Řekové, Etruskové i Féničané vysílali své flotily a zakládali města v nových zemích – stejně tak i výprava svěřená Hannonovi Mořeplavci byla "oficiálně" zasvěcena hledání nových území.[2]

Kolem r. 480 př. Kr. vyslalo Kartágo Hannona v čele flotily čítající 60 lodí, aby s její pomocí prozkoumal a kolonizoval západní pobřeží Afriky. Hlavním motivem této kolonizace bylo nejspíše hledání zlata.[3] Hanno proplul Gibraltarským průlivem, založil, případně znovu osídlil sedm kolonií podél marockého pobřeží a prozkoumal další podstatnou část afrického pobřeží.[4] Navštívil marocké město Mogador, kde Féničané zřídili dílnu na výrobu barviv z mořských plžů, získávaných z vod Atlantského oceánu.[5]

Hanno se na své cestě setkal s nejrůznějšími domorodými obyvateli. Na ostrově, kde jeho plavba končila, narazil navíc na hojný počet „srstnatých lidí“. Přes veškeré úsilí se mu z nich nepodařilo zajmout ani jednoho samce, pouze tři samice. Ty byly však natolik vzdorovité, že musely být nakonec zabity a zpátky do Kartága dovezla výprava jen jejich kůže. Tlumočníci při překládání z punštiny do řečtiny označili tyto živočichy jako gorillai. Tento výraz převzal v roce 1847 zoolog Thomas Staughton Savage a vzniklo tak dnešní pojmenování goril.

Podle Plinia Staršího byly jejich kůže uchovány v Kartágu až do Římského triumfu o 350 let později.[6]

Periplús

Primárním zdrojem informací o Hannonově expedici je Periplús, řecký překlad textu, který nechal Hanno po svém návratu vytesat na stély v chrámu Ba'al Hammona, boha, jehož řečtí spisovatelé ztotožňovali s Kronem. Celý název zprávy přeložený do češtiny zní: „Cesta Hannona, krále Kartáginců, do libyjských zemí za Héraklovými sloupy, kterou zasvětil v Kronově chrámu“.[3] Jedna z pozdějších písemných kopií se dnes nachází i v Britském muzeu.[7]

Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována.[8][4][9] Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.[4][10]

Rekonstrukce Hannonovy trasy, pokud uznáme doplutí až ke Kamerunské hoře

Rozbor Hannonovy trasy

K Hannonově plavbě se vyslovila řada vědců, většinou s cílem osvětlit a interpretovat původní zprávu. William Smith například uvádí, že osazenstvo lodí tvořilo 30 000 lidí a že hlavním posláním cesty bylo zakládat kartaginská (dřívější hantýrkou libyjsko-fénická) města.[11] Ani s konkrétními geografickými názvy se však nemůžeme dovtípit přesné lokace - ve spisech se totiž můžeme dočíst například o Thymiaterionu - domu kadidla, který se podle historiků nacházel asi 40 km od dnešního Rabatu. Dohady o pokračování výpravy se tak týkají i významů měst jako Karikon Teichos, Gytte, Akra, Melitta a Arambys.[12]

Podle Hardena[8] existuje všeobecný konsensus o tom, že expedice dosáhla Senegalu, a panuje také určitá shoda o tom, že doplula do Gambie. Vědci si však neví rady s tím, kam se Hanno dostal nejdále – zda to bylo Sierra Leone, Kamerun, Gabon, nebo jiná oblast. Harden poznamenává, že hora, kterou Hanno ve zprávě popisuje, by mohla odpovídat 4095 metrů vysoké Kamerunské hoře. Naproti tomu Warmington[13] dává při hledání lokality přednost cca 890 metrů vysoké guinejské hoře Kakulima, neboť považuje Kamerun za příliš vzdálený.

Odkazy

Literatura

  • HARDEN, Donald. The Phoenicians. London: Penguin, 1962. (anglicky) 
  • WARMINGTON, B. H. Carthage. London: Penguin, 1960. (anglicky) 
  • MOSCATI, Sabatino. Foiničané. Redakce A. Plavcová, V. Šalamounová, J. Pekárek; překlad Liana Veselá. Praha: Orbis, 1975. 240 s. (Stopy, fakta, svědectví). 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanno the Navigator na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sabatino Moscati (January 2001). The Phoenicians. I.B.Tauris. p. 48. ISBN 978-1-85043-533-4. Retrieved 8 August 2013.
  2. ↑ William H. Russeth's Blog - Ancient Navigator Finds Gorilla of His Dreams - November 27, 2013 12:23. www.goodreads.com [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Moscati, str. 147
  4. ↑ a b c Warmington, str. 74–76
  5. ↑ HOGAN, C. Michael. Mogador [online]. Redakce A. Burnham. The Megalithic Portal, 2007-11-02. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Jona Lendering. Hanno the Navigator [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Hanno the Navigator - Livius. www.livius.org [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Harden, str. 163–168
  9. ↑ Hanno's Periplus on the Web. www.isidore-of-seville.com [online]. [cit. 2008-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-06-03. 
  10. ↑ Moscati, str. 148
  11. ↑ SMITH, William. Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 1880. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-26. S. 346. (anglicky)  Archivováno 26. 10. 2005 na Wayback Machine.
  12. ↑ Hanno the Navigator (2) - Livius. www.livius.org [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Warmington, str. 79

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hannon map-fr.svg
Autor: Bourrichon, Licence: CC BY-SA 3.0
Map in French of Hanno the Navigator's exploration