Hanoj

Hanoj
Hà Nội
(zleva) Most Long Bien, řeka poblíž Chrám vůní Želví věž Chrám literatury, Ho Či Minovo mausoleum, Dům opery v Hanoji
(zleva) Most Long Bien, řeka poblíž Chrám vůní
Želví věž
Chrám literatury, Ho Či Minovo mausoleum, Dům opery v Hanoji
Hanoj – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátVietnamVietnam Vietnam
Hanoj
Hanoj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3 328,9 km²
Počet obyvatel7 587 800 (2015)
Hustota zalidnění2 279,4 obyv./km²
Správa
Vznik1010
Oficiální webwww.hanoi.gov.vn
Telefonní předvolba24
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nejvyšší budova Vietnamu 'Keangnam Hanoi Landmark Tower'

Hanoj (vietnamsky Hà Nội, zvuk výslovnost) je hlavní město a důležité politické, hospodářské a kulturní centrum Vietnamu. Město leží na severu země, přibližně 100 km na západ od Tonkinského zálivu. Protéká jím Rudá řeka (v. Sông Hồng). Žije zde přibližně 7,79 milionu[1] obyvatel.

Dějiny

Socha ochranného ducha Tran Vua v chrámu Quan Thanh v Hanoji

První zmínky o lokalitě pocházejí již z poloviny 10. století n. l., kdy byl severní Vietnam pod čínskou vládou. V čínských kronikách o ní nacházíme záznamy z 6. století. V roce 1010 si první král vietnamské dynastie Ly (v. Lý, 1010–1225), Ly Thai To (v. Lý Thái Tổ), zvolil toto město jako své sídelní město a přesunul se sem z dosavadního Hoa Lu (v. Hoa Lư). Nové hlavní město své říše Dai Co Viet (v. Đại Cổ Việt) nazval Thang Long (v. Thăng Long, „Město vzlétajícího draka“). Až do počátku 19. století byl Thang Long s přestávkami nejdůležitějším centrem celé říše, několikrát však bylo přejmenováno. Teprve na přelomu 18. století bylo město připraveno o svůj výsadní význam, neboť vzbouřenecká dynastie Tay Son (1778–1802) a následně královská dynastie Nguyen (1802–1945) učinily novým střediskem říše středovietnamské město Hue.

V roce 1831 dal druhý panovník dyl. Nguyen, Minh Mang (v. Minh Mạng), přejmenovat Thang Long na Ha Noi (v. Hà Nội, „Město na vnitřní straně řeky“ – „vnitřní“ stranou se rozuměl jižní břeh Rudé řeky), toto jméno bývá do češtiny tradičně přepisováno jako Hanoj. V r. 1883 se Hanoj stala hlavním městem francouzského protektorátu Tonkin, zahrnujícího dnešní severní Vietnam. V letech 1954–1976 byla Hanoj hlavním městem severního Vietnamu (tj. Vietnamské demokratické republiky), od r. 1976 je hlavním městem a politickým centrem sjednoceného Vietnamu (Vietnamské socialistické republiky).

Během dějin změnilo město mnohokrát své jméno. V dobách před založením Thang Longu bylo nazýváno mj. také Tong Binh (v. Tống Bình), Long Do (v. Long Đỗ), Long Bien (v. Long Biên), Dai La (v. Đại La), La Thanh (v. La Thành) – tato jména se ovšem vztahovala někdy jen k části pozdější metropole. Ve 2. tisíciletí n. l. se jí postupně dostalo pojmenování Dong Do (v. Đông Đô), Dong Quan (v. Đông Quan), Dong Kinh (Đông Kinh), Bac Thanh (v. Bắc Thành) a znovu pak Thang Long, posléze nakonec Hanoj.

Jádro dnešního moderního města bylo vyprojektováno za francouzské koloniální vlády mezi lety 1887 a 1946. Během americké války v Indočíně v letech 19641975, bylo město velmi silně bombardováno a velká část jeho zástavby byla poškozena či zničena.

Kulturní dědictví města

Hanoj je důležitým kulturním centrem Vietnamu s bohatou historií. V centru města probíhají od r. 2002 archeologické průzkumy, které odhalily pozůstatky staveb až ze 7.-8. století n. l. Z bývalé královské pevnosti zbyly jen skromné pozůstatky, mj. brána Doan Mon a vlajková věž. Nejznámějšími památkami města jsou Chrám literatury a Pagoda na jednom sloupu, jejichž původ sahá do 11. století. Řada chrámů a pagod (kterých je na území Hanoje údajně více než 600) má rovněž starý původ, Pagoda obrany státu byla založena již v 6. století, chrám ochranného ducha Tran Vua (zv. též Chrám Quan Thanh) byl založen na počátku 11. století.

Za střed Hanoje bývá považováno Jezero navráceného meče, jeden ze symbolů města, na jehož ostrůvcích stojí Chrám nefritové hory a Želví věž. V bezprostředním sousedství Jezera se rozkládá čtvrť starých uliček (obvykle se hovoří o 36 ulicích), jež byly původně spojeny s různými řemeslnickými cechy, a podle své původní specializace se dodnes jmenují: Vějířová ulice, Klobouková ulice, Uhelná ulice aj.

Z doby francouzské kolonizace pocházejí další pozoruhodné stavby, které dnes dotvářejí atmosféru města: Hanojská opera, katedrála sv. Josefa, most Long Bien, prezidentský palác nebo budova Historického muzea. Novější dominantu města představuje Ho Či Minovo mauzoleum na náměstí Ba Dinh, postavené v roce 1975. Z řady muzeí stojí za zmínku zejména Historické muzeum a Muzeum umění. Francouzi se též podíleli na zřízení nového Etnografického muzea (zal. 1997).

Hospodářský rozvoj města a infrastruktura

Od 90. let zaznamenává Hanoj poměrně prudký hospodářský růst, který je však také doprovázen značným nárůstem populace a naráží na dosud neřešené problémy s infrastrukturou.

V současnosti existuje v Hanoji už 9 rozsáhlých průmyslových zón, staví se další průmyslové parky. Ve městě vzniká 8,4 % HDP celého Vietnamu. Vedle výrobního (textil, cement, strojní součástky, chemikálie, v posledních letech ale stále více i elektronika, software) a zpracovatelského průmyslu je Hanoj významným centrem služeb (nárůst zejména v turistice) a obchodu.

V současnosti probíhá velké množství rozsáhlých stavebních projektů, které zahrnují i celé urbanistické zóny, jako Trung Hoa-Nhan Chinh nebo My Dinh, kde bylo mj. postaveno velkolepé moderní Konferenční centrum či Národní stadion. Investují se velké částky do budování nových komunikací (několik nových mostů přes Rudou řeku, obchvatové silnice), odkládá se však komplexnější řešení dopravní infrastruktury. Dopravní situace v Hanoji je stále více alarmující (neustálé zácpy, znečištěné ovzduší, hlučnost), existuje jen jediný veřejný dopravní prostředek, autobusy. Většina Hanojanů se proto přemisťuje na vlastním motocyklu.

Fotogalerie

Partnerská města

Odkazy

Reference

Literatura

  • VASILJEV, Ivo: Za dědictvím starých Vietů." Etnologický ústav AV ČR, Praha 1999
  • PAPIN, Philippe: Histoire de Hanoi. Librairie Arthème Fayard, 2001
  • DOÃN ĐOAN TRINH: Hà Nội - địa chỉ du lịch văn hoá. NXB Văn hoá - thông tin, Hà Nội 2003
  • Niên giám thống kê - Statistical Yearbook of Vietnam. NXB Thống kê, Hà Nội 2008
  • Dějiny Vietnamu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008. ISBN 978-80-7106-965-2.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HANOI STREET VIETNAM FEB 2012 (6941311253).jpg
Autor: calflier001, Licence: CC BY-SA 2.0
HANOI STREET VIETNAM FEB 2012
Lascar Colourful market - Pho Gia Ngu (4551027476).jpg
Autor: Jorge Láscar from Australia, Licence: CC BY 2.0
Colourful market - Pho Gia Ngu
HanoiPropagandaPoster.JPG
Autor: User: (WT-shared) Daniel6651 na projektu wts wikicesty, Licence: CC BY-SA 1.0
Propaganda poster in Hanoi, Vietnam.
Bản đồ Hà Nội.png
Autor: Lưu Ly, Licence: CC BY 3.0
Map of Hanoi at the end of 2008
Hanoi1920.jpg
Map of Hanoi printed in a book published by Japanese Department of Railways in 1920 named "An official guide to eastern Asia - vol 5".
Flag of Hanoi (proposal).svg
The form of flag of Hanoi (hiệu kỳ Hà Nội) which was proposed in 2010.
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Vietnam location map.svg
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Vietnam.

Equirectangular projection. Strechted by 104 %. Geographic limits of the map:

  • N: 24.0° N
  • S: 8.0° N
  • W: 101.8° E
  • E: 110.3° E

Paracel Islands (map between). Equirectangular projection. Stretched by 52%. Geographic limits of the map:

  • N: 17°15′ N
  • S: 15°45′ N
  • W: 111°00′ E
  • E: 113°00′ E

Spratly Islands (map below). Equirectangular projection. Stretched by 41.6%. Geographic limits of the map:

  • N: 12°00' N
  • S: 6°12' N
  • W: 111°30' E
  • E: 117°20' E
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
LANDMARK72.jpg
Autor: Soyoungah, Licence: CC BY-SA 3.0
Keamnam Honoi Landmark Tower
Bůh severu v chrámu Quan Thanh, Hanoj.jpg
(c) I, Ondřej Žváček, CC BY 2.5
Bůh severu Tran Vo v chrámu Quan Thanh (Hanoj, Vietnam).
Hanoi Montage.jpg
Autor:

Cheong. Original uploader was Cheong Kok Chun at en.wikipedia.

Later version(s) were uploaded by Gryffindor at en.wikipedia., Licence: CC BY-SA 2.0
Combined images of landmarks in Hanoi.
Hanoi Traffic Ba Dinh Dist..jpg
Autor: Dragfyre, Licence: CC BY-SA 3.0
A traffic jam during rush hour on Doi Can St., in Hanoi's Ba Dinh District.