Hans Baldung

Hans Baldung
Narození	1. ledna 1484 ; Schwäbisch Gmünd
Úmrtí	září 1545 ; Štrasburk
Národnost	Němci
Povolání	malíř, ilustrátor, rytec, tiskař, grafický designér, stained-glass artist, knižní umělec a projektant
Příbuzní	Caspar Baldung (sourozenec)
Významná díla	Adam a Eva; Tři věky člověka a smrt; Eva, die Schlange und der Tod
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Baldung, zvaný Grien či Grün (1484/1485, Schwäbisch Gmünd – září 1545, Štrasburk), byl německý renesanční malíř a rytec.

Život

Hans Baldung se narodil do rodiny akademicky vzdělaných intelektuálů, ale sám na univerzitu nevstoupil. Počáteční malířské školení absolvoval kolem roku 1500 u některého Hornorýnského malíře ve Štrasburku a od roku 1503 byl tovaryšem Albrechta Dürera v Norimberku. Byl jedním z Dürerových nejtalentovanějších žáků a stal se jeho osobním přítelem. Zastupoval ho jako hlava dílny během Dürerovy druhé cesty do Benátek a ke konci svého učení dohlížel na produkci malovaného skla, rytin a dřevorytů. Na cestu do Nizozemí roku 1521 vzal Dürer Baldungovy grafické listy. Po Dürerově smrti Baldung svou oddanost projevil i tím, že po zbytek života uchovával jako relikvii kadeř Dürerových vlasů (nyní vlastnictví vídeňské Akademie výtvarných umění). Svou přezdívku Grün (Grien) získal zřejmě v Dürerově dílně kvůli oblibě zeleného oděvu a také proto, že byl již několikátým tovaryšem s křestním jménem Hans (mimo něj též Hans Schäufelein, Hans Suess von Kulmbach, Dürerův mladší bratr Hans).

Z Norimberku odešel do Halle a pracoval na dvou oltářích pro místní dóm. Roku 1509 se stal občanem Štrasburku a zřídil zde vlastní dílnu. Oženil se s Margarete Herlin, dcerou bohatého občana, a těšil se rostoucí popularitě i poptávce po svých dílech. V letech 1512–1516 pobýval ve Freiburgu, kde vytvořil hlavní oltář pro tamní katedrálu. Po návratu do Štrasburku se stal váženým a bohatým měšťanem a zastával i funkci radního. Své práce podepisoval monogramem HGB. Jeho dílo má rysy určité výstřednosti, protože byl fascinován čarodějnictvím, nadpřirozenými jevy a erotickými náměty. Téma bylo charakteristické pro Štrasburg, kde tamní humanisté čarodějnictví studovali s jistým pobaveným nadhledem, zatímco štrasburský biskup Wilhelm von Hohnstein pronásledoval ženy obviněné z čarodějnictví.^[1]

Dílo

Nejranější známá díla signovaná monogramem HB jsou dva oltáře pro klášterní kapli v Lichtenthalu poblíž Badenu z roku 1496, u kterých je patrný vliv následovníků Martina Schongauera a portrét císaře Maxmiliána I. ze skicáře (1501). Pro kostel v Halle (Maria-Magdalenenkapelle) zhotovil oltář se scénami Utrpení sv. Šebestiána a světci (sv. Štěpán, Kryštof, Apollonie a Dorota) a se Zjevením Páně (1507).

Jeho nejvýznamnějším malířským dílem je hlavní oltář pro katedrálu ve Freiburgu, sestávající z jedenácti desek (Korunování Panny Marie a dvanáct apoštolů, Zvěstování, Navštívení, Narození Páně, Útěk do Egypta, Ukřižování, s portréty donátorů na predele a signaturou autora).^[2] Baldungovo pojetí figury je nekonvenční až excentrické a bývá proto řazen k evropským manýristům. Barevnost jeho obrazů je zvláštní směsí zářivých tónů, absolutní černi a míchaných pigmentů, nejčastěji bledé žluti, špinavé šedi a červeni.

Během pobytu ve Freiburgu Baldung navrhl také malovaná vitrážová okna pro chórové kaple rodin Jakoba Heimhofera, Konrada Stürzela, Nikolause Locherera a rodiny Blumenecků. Originály nyní uchovává Augustiniánské museum (Augustinermuseum) Freiburg. Byl vyhledávaným portrétistou a kromě dvora (Karel V., Maxmilián I.) u něj objednávali portréty členové bádenské markraběcí rodiny (Phillip, Kryštof I., jeho žena Otilie a potomci) nebo Ludwig, Count von Löwenstein.

Baldung byl významným kreslířem. Jeho skicář s mistrovským portréty a studiemi krajin kreslenými stříbrnou tužkou je uchováván v Staatliche Kunsthalle, Kupferstichkabinett Karlsruhe. Vedle kreseb vytvořil několik set dřevořezů a proslul jako autor šerosvitových dřevořezů. Z nich asi stovka jsou volné listy, ale většina sloužila jako ilustrace knih. Zachovalo se pouze šest Baldungových mědirytů. Jeho oblíbeným námětem byla nahota ženského těla, které zobrazil včetně detailů intimních partií (Dívka a smrt, 1517) a erotické scény s čarodějnicemi. V mnoha variantách vytvořil kult krásy, ke kterému v Německu neexistuje precedens. Námětem pro ženské akty je Eva, starověké bohyně, čarodějnice nebo svůdnice.

Známá díla (výběr)

1507 Oltář s Klaněním tří králů, sv. Jiří a sv. Mořicem, Gemäldegalerie Berlin
1507 Kamenování sv. Štěpána, Alte Pinakotek Mnichov
1507 Utrpení sv. Šebestiána, Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
1510 Klanění tří králů, Staatliche Galerie Dessau
1510 Narození Krista, Kunstmuseum Basel
1509–1511 Tři věky člověka a smrt, Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
1511 Sv. Jan Evangelista na Patmu, Metropolitan Museum of Art, New York
1512 Ukřižování, Gemäldegalerie Berlin
1518 Oplakávání Krista, Gemäldegalerie Berlin
1517 Dívka a smrt, Kunstmuseum Basel
1520 Oltář Jana Křtitele, Historisches Museum Frankfurt am Main
1520 Narození Krista, Alte Pinakotek Mnichov
1523–1533 Stvoření Adama, Evy a zvířat, Angermuseum Erfurt
1529 Vanitas, Alte Pinakothek, München
1530 Portrét dámy
1530–1531 Pyramus a Thisbe, Gemäldegalerie Berlin
1533 Madona s dítětem a papoušky, Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
1533–1536 Kalvárie, Aschaffenburg, Staatsgalerie im Schloss Johannisburg
1539 Noli me tangere, Hessisches Landesmuseum Darmstadt
1539 Tři věky muže a tři Grácie, Prado^[3]
1544 Sedm věků ženy, Museum der bildenden Künste Lipsko

Díla v českých sbírkách

Martyrium sv. Doroty (1516), Národní galerie v Praze

Lipová deska 78 × 61 cm. Obraz vznikl během Baldungova pobytu ve Freiburgu, kde pracoval na hlavním oltáři pro tamní Münster. Znázorňuje dvě scény ze života světice – v popředí její modlitbu před stětím a Theofila ve žlutém kabátci, který se vysmívá její víře a v pozadí zázrak, kde témuž Theofilovi uprostřed zimy pachole přináší růže a jablky od Dorotina nebeského ženicha. Středověký motiv znázornění dvou dějů v popředí v různém měřítku a jistou naivitu popisu vyvažují dobře pochopené prostorové vztahy mezi architekturou, skupinami osob a krajinou. Barevná škála zimní krajiny mění tón od teplého šedožlutého v popředí k chladným tónům v pozadí, bělostnému ledovci a těžkým šedivým sněhovým mračnům. Některé části kompozice jsou odvozeny ze starších Baldungových obrazů: jezdec na koni z Klanění tří králů (1507), stětí sv. Doroty z kresby ke Stětí sv. Kateřiny (1505, Berlin Kupferstichkabinett). Palác s přihlížejícími diváky umělec znovu použil ve scéně kamenování sv. Štěpána (1522).^[4]

Skupina sedmi koní v lese (Hans Baldung zv. Grien), Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze
Hlava apoštola (1519), Moravská galerie v Brně^[5]

Galerie

Hans Baldung, autoportrét (1502), Kunstmuseum Basel
Heimhoferkapelle, Freiburger Münster
Odpočinek na útěku do Egypta (1512), Gemäldegalerie der Akademie der bildenden Künste Wien
Obraz mladého muže (1515), Kunsthistorisches Museum
Čarodějnice s monstry (1515)
Dívka a smrt (1517), Kunstmuseum Basel
Dvě čarodějnice (1523), Städel, Frankfurt nad Mohanem, Google Art Project
Adam a Eva (1524), Muzeum krásného umění Budapešť
Stvoření Adama, Evy a zvířat (1523–33), Angermuseum Erfurt
Venuše a Amor (1524–1525), Kröller-Müller Museum, Google Art Project
Portrét dámy (1530), Thyssen-Bornemisza Museum, Google Art Project
Madona s dítětem a papoušky (1533), Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
Sedm věků ženy (1544), Museum der bildenden Künste, Lipsko

Reference

↑ Sullivan, Margaret A. “The Witches of Dürer and Hans Baldung Grien.” Renaissance Quarterly, vol. 53, no. 2, 2000, pp. 333–401
↑ Freiburger Münster, Hlavní oltář
↑ Wikiart: Three Ages Of Man And Three Graces
↑ Pešina J, 1962, č. 46, 47
↑ Hlava apoštola, MG Brno

Literatura

Sibylle Weber Am Bach, Hans Baldung Grien (1484/85 - 1545): Marienbilder in Der Reformation, Schnell & Steiner, Regensburg 2006, ISBN 9783795418281
Jaroslav Pešina, German Paintings of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
Carl Koch: Baldung-Grien, Hans. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 554–558
Oskar Eisenmann: Grien, Hans Baldung. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 2, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, S. 17–19

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Baldung na Wikimedia Commons
Zeno: Baldung Grien, Hans, reprezentativní výběr díla
Augustus Van Cleef, Catholic Encyclopedia (1913)/Hans Baldung
Artmuseum: Hans Baldung Grien Archivováno 25. 6. 2017 na Wayback Machine.

[1] Sullivan, Margaret A. “The Witches of Dürer and Hans Baldung Grien.” Renaissance Quarterly, vol. 53, no. 2, 2000, pp. 333–401

[2] Freiburger Münster, Hlavní oltář

[3] Wikiart: Three Ages Of Man And Three Graces

[4] Pešina J, 1962, č. 46, 47

[5] Hlava apoštola, MG Brno

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály