Hans Carl Artmann

Hans Carl Artmann
H.C. Artmann 19741121.jpg
Narození12. června 1921
Vídeň
Úmrtí4. prosince 2000 (ve věku 79 let)
Vídeň
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníFeuerhalle Simmering
Povoláníjazykovědec, básník, překladatel a spisovatel
ŽánrDialektgedicht
Literární hnutíWiener Gruppe
OceněníVelká rakouská státní cena za literaturu (1974)
Cena města Vídně za literaturu (1977)
Mainzer Stadtschreiber (1986)
Cena manuskripte (1986)
Cena Franze Nabla (1989)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Rosa Pock
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob H. C. Artmanna ve Vídni (Urnenfriedhof Wien-Simmering)

Hans Carl Artmann (12. červen 1921, Vídeň-Breitensee – 4. prosinec 2000, Vídeň) byl rakouský lyrik a prozaik, autor experimentálních textů.

Biografie

Studoval srovnávací jazykovědu a po roce 1952 se stal vůdčím představitelem tzv. vídeňské skupiny (Wiener Gruppe), tedy autorů, užívajících ve svých dílech rozličné jazykové experimenty a dráždivé gagy. Artmannova lyrika je zčásti psána vídeňským dialektem a lze z ní vyčíst inspiraci surrealismem i ostatními směry evropské avantgardy, zajímavý je však též vliv rakouské barokní poezie a vídeňské lidové frašky. Ondřej Cikán porovnává Artmanna ohledně jeho přístupu k citátům a barokní literatuře s Josefem Váchalem.[1]

Svou rozsáhlou lyrickou tvorbu z 50. a 60. let shrnul Artmann do sbírky bělostný dopis z lincolnshiru (ein lilienweisser brief aus lincolnshire) z roku 1969, jeho experimentální prózy pak vyšly ve třech svazcích pod názvem Gramatika růží (Grammatik der Rosen) v roce 1979.

Hans Carl Artmann se roku 1972 oženil s rakouskou spisovatelkou Rosou Pockovou. Zemřel ve Vídni 4. prosince 2000 na srdeční selhání.

Přehled děl v originále

  • 1958 med ana schwoazzn dintn
  • 1959 hosn rosn baa (napsáno s Friedrichem Achleitnerem a Gerhardem Rühmem)
  • 1959 Von denen Husaren und anderen Seil-Tänzern (O husarech a dalších provazochodcích)
  • 1959 das suchen nach dem gestrigen tag oder schnee auf einem heißen brotwecken (hledání včerejška aneb sníh na teplé šišce chleba)
  • 1966 Grünverschlossene Botschaft (Poselství uzavřené v zelené)
  • 1955 verbarium
  • 1968 Frankenstein in Sussex, Fleiß und Industrie (Frankenstein v Sussexu, píle a průmysl)
  • 1969 Die Anfangsbuchstaben der Flagge (Počáteční písmena vlajky - povídky)
  • 1971 How much, Schatzi? (How much, miláčku?)
  • 1972 Der aeronautische Sindtbart oder Seltsame Luftreise von Niedercalifornien nach Crain (Aeronautický Sindbád aneb Podivuhodný let z dolní Kalifornie do Crainu)
  • 1972 Das im Walde verlorene Totem (V lese ztracený totem)
  • 1974 Unter der Bedeckung eines Hutes (Pod ochranou klobouku)
  • 1975 Aus meiner Botanisiertrommel (Z mého botanizujícího bubnu)
  • 1978 Nachrichten aus Nord und Süd (Zprávy ze severu i jihu)
  • 1982 Die Sonne war ein grünes Ei (Slunce bylo zelené vejce)
  • 2005 Der Herr Nordwind (Pan Severní vítr)

Přehled souborných vydání

  • 1969 ein lilienweißer brief aus lincolnshire. gedichte aus 21 jahren. (bělostný dopis z lincolnshiru. básně z rozmezí 21 let)
  • 1970 The Best of H.C. Artmann (To nejlepší z H. C. Artmanna)
  • 1970 Grammatik der Rosen. Gesammelte Prosa. 3 svazky (Gramatika růží. Sebrané prózy.)
  • 2003 Sämtliche Gedichte (Sebrané básně)

České překlady

Odkazy

Reference

  1. O. Cikán: Kommentář ke Krvavému románu Josefa Váchala, Vídeň a Praha, 2020, s. 38–39.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Grab H. C. Artmann.jpg
Autor: HeinzLW, Licence: CC BY-SA 3.0
Grab H. C. Artmann, Urnenfriedhof Wien-Simmering (Abteilung 1, Ring 1, Gruppe 2, Nummer 3).
H.C. Artmann 19741121.jpg
Autor: Wolfgang H. Wögerer, Wien, Licence: CC BY 3.0
Austrian poet H.C. Artmann on 1974-11-21, during his acceptance speech when getting en:Grand Austrian State Prize for literature. The poet however never cared very much about such things... (Nikon 85mm lens; available light [no flash], TRI-X film, Microdol).