Hans Frank

Dr. jur. Hans Frank
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1989-011-13 / CC-BY-SA 3.0
Rodné jméno	Hans Michael Frank
Narození	23. května 1900 Karlsruhe
Úmrtí	16. října 1946 (ve věku 46 let) Norimberská soudní věznice
Příčina úmrtí	oběšení
Alma mater	Mnichovská univerzita
Povolání	advokát a politik
Ocenění	Zlatý stranický odznak Řád krve
Politické strany	Německá dělnická strana (od 1919) Národně socialistická německá dělnická strana
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Brigitte Frank (1925–1946)
Děti	Niklas Frank
Funkce	člen Říšského sněmu Výmarské republiky člen Reichstagu Nacistického Německa
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Bundesarchiv, Bild 121-0270 / CC-BY-SA 3.0

Hans Michael Frank (23. května 1900 Karlsruhe – 16. října 1946 Norimberk) byl německý politik, válečný zločinec a právník, od roku 1939 hlava Generálního gouvernementu (okupovaného Polska).

Politickou kariéru zahájil v Německé dělnické straně (DAP), předchůdkyni Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Zúčastnil se neúspěšného pivního puče a později se stal právním poradcem Adolfa Hitlera a právníkem NSDAP. V červnu 1933 byl jmenován říšským vedoucím (Reichsleiter) strany. Od roku 1934 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Adolfa Hitlera.

Po německé invazi do Polska v roce 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaných polských území. Během svého působení v této funkci se podílel na holokaustu milionů Poláků a Židů.^[1] Mimo jiné podporoval nucené práce a dohlížel na čtyři vyhlazovací tábory. V čele Generálního gouvernementu setrval až do jeho rozpadu v roce 1945.

Po válce byl v Norimberském procesu shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byl odsouzen k trestu smrti a v říjnu 1946 popraven oběšením.

Předválečná kariéra

Narodil se v Karlsruhe právníkovi Karlu Frankovi a jeho ženě Magdaleně Buchmaierové. Měl staršího bratra Karla a mladší sestru Elisabeth. Sloužil v německé armádě za 1. světové války. Po skončení války se přidal k jednotkám Freikorps. V roce 1919 vstoupil jako jeden z prvních do Německé dělnické strany (DAP). Promoval v roce 1926 a od té doby se stal osobním Hitlerovým právním poradcem. V tomto postavení se pohyboval v těsné blízkosti Hitlera a mohl tak nahlédnout do jeho osobního života. Ve svých pamětech napsaných krátce před popravou napsal, že v roce 1930 vypátral Hitlerovu rodinu poté, co obdržel vyděračský dopis od Hitlerova synovce Williama Patrika Hitlera, který v něm údajně vyhrožoval, že zveřejní pravdu o Hitlerových předcích. Tvrdil, že má nikdy nezveřejněné důkazy o tom, že jeho otec byl nelegitimní syn Žida Leopolda Frankenbergera. Žádné důkazy to však nemohou potvrdit.

Frank byl v roce 1930 zvolen do Reichstagu a v roce 1933 se stal ministrem spravedlnosti bavorské zemské vlády. Zároveň byl předsedou nacionálněsocialistické juristické asociace a prezidentem Akademie německého práva od roku 1933. Od roku 1934 byl říšským ministrem bez portfeje.

Osobní život

Dne 2. dubna 1925 se v Mnichově Frank oženil s devětadvacetiletou sekretářkou Brigitte Herbstovou (1895–1959) z Forstu v Lužici. Měli spolu pět dětí:

• Sigrid Frank (* 13. 3. 1927)
• Norman Frank (* 3. 6. 1928)
• Brigitte Frank (* 13. 1. 1935)
• Michael Frank (* 15. 3. 1937)
• Niklas Frank (* 9. 3. 1939)

Brigitte měla v manželství dominantní postavení. Během manželství měla několik milenců. Ale ani Hans Frank dle dostupných údajů nevedl počestný manželský život. Důkazem jsou výpovědi služebných v jejich domě, sekretářek a polských obyvatelek, které výměnou za povolení k vycestování musely H. Frankovi poskytnout své tělo. Od roku 1939 si Brigitte Franková říkala Königin von Polen (královna Polska). Manželství nebylo šťastné a tak v roce 1942 oznámil Frank svůj úmysl nechat se rozvést, Brigitte však dělala všechno proto, aby mohla zůstat „první dámou Polska“. Jedna z jejích proslulých vět byla: „Raději ovdovím, než bych se měla rozvést s říšským ministrem.“ Frank jí odpověděl: „V tom případě jsi můj smrtelný nepřítel“.

V roce 1987 napsal Niklas Frank knihu o svém otci Der Vater: Eine Abrechnung. Kniha vyšla v roce 1991 v Anglii pod názvem In the Shadow of the Reich a v roce 2010 vyšla česky pod titulem Můj otec: účtování. Původně kniha vycházela v časopise Stern na pokračování a vzbudila kontroverzní přijetí v Německu, protože Frank mladší v ní vyjadřuje nenávistné opovržení k otci.

Šachy

Hans Frank se intenzívně zajímal o šachy, vlastnil rozsáhlou šachovou knihovnu a byl aktivním hráčem. Známa je jeho jediná partie ze simultánky naslepo s německým velmistrem Sämischem sehraná v březnu 1936.^[2] V době panování v Generálním gouvernementu byl v letech 1940–1944 patronem několika turnajů, v roce 1940 zorganizoval v Krakově šachový kongres, o půl roku později oznámil založení šachové školy pod vedením Jefima Bogoljubova a mistra světa A. A. Aljechina, Bogoljubova přijal ve svém sídle v krakovském Wawelu. V říjnu 1942 navštívil šachový turnaj pořádaný v Literární kavárně v Krakově.^[3]

Válečná kariéra

V roce 1939 byl Frank jmenován šéfem administrativy u Gerda von Rundstedta v Generálním gouvernementu. Dne 26. října 1939 byl jmenován generálním guvernérem okupovaného Polska (Generalgouverneur für die besetzten polnischen Gebiete) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführera. Frank dohlížel na segregaci Židů do ghett a využíval polské obyvatele na nucené práce. V roce 1942 začal ztrácet své mocenské pozice mimo Polsko, také v důsledku soupeření s Friedrichem W. Krügerem, který byl hlavou SS a gestapa v okupovaném Polsku. Byl to však nakonec Krüger, který byl odvolán ze svého místa a byl nahrazen Wilhelmem Koppem. Ve své výpovědi při norimberském procesu popíral svou účast na holokaustu – stejně jako všichni vrcholní představitelé Třetí říše. Tvrdil, že vyhlazení Židů v okupovaném Polsku řídil přímo Heinrich Himmler. Údajně zaslal Hitlerovi svou rezignaci 14krát, ale Hitler ho odmítal uvolnit z funkce. Frank opustil okupované Polsko v lednu 1945 před postupující Rudou armádou.

Zatčení a proces

Frank byl zatčen americkými jednotkami 4. května 1945 v Neuhaus am Schliersee nedaleko Tegernsee. Krátce po svém zatčení se pokusil o sebevraždu, při které si chtěl podříznout hrdlo. O dva dny později se pokusil o druhou sebevraždu, při které si pořezal paži. Po zatčení byl obviněn z válečných zločinů a souzen norimberským tribunálem. Pod hrozbou trestu smrti se navrátil ke katolické víře. Frank dobrovolně odevzdal více než 40 svazků svých osobních deníků. Záznamy z nich pak byly použity jako důkazy o jeho vině. Během procesu u něj došlo k jakémusi obrácení a před soudem prohlásil: „Vina Německa nebude smazána ani za tisíc let.“

Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a 16. října 1946 popraven oběšením. Při čekání na rozsudek napsal své paměti.

Citáty

Z rozhovoru otištěném patrně v lednu 1940 ve Völkischer Beobachter. Frank naráží na popravu sedmi českých studentů zatčených po pohřbu Jana Opletala a zastřelených 17. listopadu 1939.

Vyznamenání a ocenění

• Zlatý stranický odznak (1933)
• Řád krve^[5] (1934)
• Řád sv. Mauricia a sv. Lazara, velkokříž (1936)
• Gdaňský kříž, I. třída (1940)
• Válečný záslužný kříž, I. a II. třídy bez mečů (1940)
• | | Služební vyznamenání NSDAP,^[6] zlaté, stříbrné a bronzové

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Frank na Wikimedia Commons
• Osoba Hans Frank ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans Frank