Hans Prinzhorn
Hans Prinzhorn | |
---|---|
Narození | 8. června 1886 Hemer |
Úmrtí | 14. června 1933 (ve věku 47 let) Mnichov |
Příčina úmrtí | břišní tyfus |
Místo pohřbení | Lesní hřbitov v Mnichově |
Alma mater | Vídeňská univerzita Univerzita Heidelberg |
Povolání | kunsthistorik a psychiatr |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hans Prinzhorn (* 6. června 1886 Hemer – 14. června 1933 Mnichov) byl německý psychiatr a historik umění.
Život
Hans Prinzhorn studoval historii umění a filosofii na univerzitách v Tübingen, Mnichově a Lipsku, kde roku 1908 získal doktorát za práci o Gottfriedu Semperovi (Gottfried Sempersästhetische Grundanschauungen). V letech 1909-1913 se zdokonaloval ve zpěvu v Lipsku, Berlíně a Londýně, aby se mohl stát profesionálním zpěvákem. Od roku 1913 studoval medicínu a psychiatrii ve Freiburgu a Štrasburku a za první světové války sloužil v lazaretu jako vojenský chirurg. Roku 1919 promoval na Univerzitě v Heidelbergu prací Umělecká tvorba choromyslných (Das bildnerische Schaffen der Geisteskranken).
Po promoci nastoupil jako asistent Karla Wilmannse v psychiatrické léčebně v Heidelbergu. Jeho úkolem bylo rozšířit sbírku umění, vytvořeného mentálně nemocnými pacienty, kterou začal shromažďovat Emil Kraepelin. Když roku 1921 opouštěl kliniku, čítala sbírka více než 5 000 děl od 450 pacientů. Výsledkem Prinzhornovy práce byla kniha Bildnerei der Geisteskranken (Výtvarná tvorba duševně nemocných),[1] vydaná roku 1922 a obsahující bohaté ukázky děl pacientů. Publikace byla přijata rezervovaně ze strany psychiatrů, ale vzbudila velký zájem mezi umělci.
Autor zkoumá hranici mezi mentálním onemocněním a sebevyjádřením prostřednictvím umění a představuje jeden z prvních pokusů analyzovat práce mentálně postižených. Zásluhou Jeana Dubuffeta, který tato díla začal sbírat, protože korespondovala s jeho estetickým cítěním a preferencí autentických výtvarných projevů neovlivněných uznávanými standardy, vzniklo označení Art brut.
Po odchodu z Heidelbergu působil Prinzhorn krátce v Curychu, Drážďanech a Wiesbadenu a roku 1925 si založil soukromou psychoterapeutickou praxi ve Frankfurtu. Nebyl příliš úspěšný a nepodařilo se mu získat ani stálou pozici na Univerzitě. Roku 1929 přednášel na Sorbonně v Paříži, v USA a Kanadě.
Po třech manželstvích, která se rozpadla, odešel z veřejného života a později se odstěhoval ke své tetě do Mnichova. Během života napsal a vydal šest knih a živil se psaním esejů a pořádáním přednášek. V letech 1932–1933 pobýval v Itálii, kde se nakazil tyfem. Zemřel v Mnichově roku 1933.
Prinzhornova sbírka
Prinzhornova sbírka byla shromážděna v psychiatrických léčebnách mezi lety 1880 - 1920 převážně v zemích s německým obyvatelstvem. Obsahuje kresby, malby, koláže, sochy a řadu textů. Po Prinzhornově smrti byla sbírka uschována v podkroví Univerzity a roku 1937 její část využili nacisté pro výstavu Entartete Kunst („Zvrhlé umění“).
Roku 2001 byla přednášková síň neurologické kliniky v Heidelbergu adaptována na výstavní prostory. Kromě toho je v budově knihovna, dobře vybavená restaurátorská dílna, depozitář, stálá expozice dřevěných soch Karla Genzela a prodejna.
Odkazy
Reference
- ↑ Výtvarná tvorba duševně nemocných (Hans Prinzhorn). www.lidemezilidmi.cz [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
Literatura
- Werner Mirbach, Psychologie und Psychotherapie im Leben und Werk Hans Prinzhorns (1886-1933),Frankfurt:Europäischer Verlag der Wissenschaften 2003, ISBN 3-631-51381-X
- Beyond Reason: Art and Psychosis - Works from the Prinzhorn Collection, Busine, Laurent, Brand-Claussen, Bettina, Douglas, Caroline, Jadi, Inge, University of California Press 1996, ISBN 9780520217409
- Hans Prinzhorn, Artistry of the mentally ill: a contribution to the psychology and psychopathology of configuration, z 2. německého vydání přeložil Eric von Brockdorff, úvod James L. Foy, Springer-Verlag Wien, New York 1995, ISBN 3-211-82639-4
- Thomas Röske, Der Arzt als Künstler. Ästhetik und Psychotherapie bei Hans Prinzhorn (1886-1933), Bielefeld: Aisthesis 1995. ISBN 3-927670-90-1
- Hans Prinzhorn, Expressions de la Folie. Gallimard, Paris 1984
- Hans Prinzhorn, Arnold Eiloart: Psychotherapy; its nature - its assumptions - its limitations: a search for essentials. J. Cape, 1932
- Hans Prinzhorn: Bildnerei der Gefangenen. Studie zur bildnerischen Gestaltung Ungeübter, Axel Juncker Verlag, Berlin 1926 (UB Heidelberg, 81 B 412 ML); (Universität Heidelberg: II. Hans Prinzhorn, 1926[nedostupný zdroj])
- Hans Prinzhorn: Bildnerei der Geisteskranken. Ein Beitrag zur Psychologie und Psychopathologie der Gestaltung, Julius Springer Verlag, Berlin 1922 (UB Heidelberg, 2001 C 3153 ML); (Universität Heidelberg: II. Hans Prinzhorn, 1922[nedostupný zdroj])
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Prinzhorn na Wikimedia Commons
- Universität Heidelberg, Bedeutende Heidelberger Professoren: II. Hans Prinzhorn (1886-1933)[nedostupný zdroj]
- The Modern Art Index Project, Metropolitan Museum of Art
- Saatchi gallery: Prinzhorn Collection Archivováno 19. 2. 2015 na Wayback Machine.
- Atlas obscura: The Prinzhorn Collection
- Between Insanity and Beauty - The Art Collection of Dr. Prinzhorn, Gebruder Beetz Filmproduktion, 2007, Adolf-Grimme-Preis 2008
Média použitá na této stránce
Autor: 4028mdk09, Licence: CC BY-SA 3.0
Haupteingang zur "Sammlung Prinzhorn" im Bereich des Altklinikums der Universitätsklinik Heidelberg im Stadtteil Bergheim in Heidelberg. Benannt ist die Sammlung nach dem Kunsthistoriker und Arzt Hans Prinzhorn, der in den Jahren 1919 bis 1921 als Assistent der Heidelberger Psychiatrischen Universitätsklinik die psychiatrischen Anstalten des In- und Auslands um bildnerische Werke von Patienten bat. Die Sammlung umfasst ca. 5.000 Werke.
Hans Prinzhorn