Hans Schüchlin

Hans Schüchlin
Hans Schüchlin 001.jpg
Narození1440
Ulm
Úmrtí1505 (ve věku 64–65 let)
Ulm
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Schüchlin, též Schuchlin, Schyechlin, Schuelin, Schielin, Schühlin, Schiechlin, (* kolem 1430, Ulm – 1505, Ulm) byl pozdně gotický malíř v Ulmu.

Život

Schüchlin byl synem tesaře, který do Ulmu přišel z Nördlingenu. Počátkem 60. let pracoval krátce jako tovaryš u Hanse Pleydenwurffa v Norimberku a oženil se zde se sestrou malíře Albrechta Rebmanna.[1] Poprvé je zaznamenán roku 1469 jako autor oltáře v Kostele sv. Máří Magdalény v Tiefenbronnu. Schüchlin si zřídil dílnu (nebo převzal dílnu Mistra oltářních křídel v Sterzingu) v Ulmu a zaznamenal rychlý společenský vzestup jako představený špitálu, katedrály, člen městské rady v letech 1496-1497 a hlava cechu sv. Lukáše. Se Schüchlinovou starší dcerou se oženil Bartholomäus Zeitblom, který později převzal dílnu svého tchána a stal se nejvýznamnějším malířem Ulmské školy a hlavou cechu sv. Lukáše.

Mladší dcera se provdala za malíře Martina Schaffnera. Synové Hanse Schüchlina Daniel Schüchlin, Lucas Schüchlin a Erasmus Schüchlin byli malíři.

Dílo

Hans Schüchlin, Dvojportrét manželů

Schüchlinova technika malby a modelace byla ovlivněna Hansem Pleydenwurffem. Slohově navázal na ulmskou tradici založenou tzv. Mistrem oltářních křídel v Sterzingu (Meister des Sterzinger Altars)[2][3] ovlivněnou nizozemským realismem a užíval také např. stejný vzor při dekoraci pozadí obrazů tzv. presbrokátem. Na jeho dvojportrétu manželského páru postavy stojí vedle sebe a není zřejmé, že jsou ve vzájemném vztahu, jejich tváře jsou statické a klidné. Figury jsou vyznačeny výraznými konturami proti neutrálnímu pozadí.

Ulm Münster, Poslední soud

Schüchlinova dílna dostávala řadu zakázek a byla nejvýznamnější v Ulmu. Zřejmě provedla také velkou nástěnnou malbu se scénou Posledního soudu na triumfálním oblouku Ulmské katedrály, ale ta byla později značně přemalována a autorství není jisté. Pro své politické funkce se Schüchlin práci v dílně nevěnoval a spoléhal na své dílenské spolupracovníky. Proto existuje jen málo děl, které mu lze spolehlivě připsat. Jeho oltáře pro kostely sv. Martina v Rothenburgu (1474, s Albrechtem Rebmannem), sv. Lienharda v Ulmu a kapli kláštera v Lorchu (1495) se nezachovaly.

Pešina připsal Hansi Schüchlinovi obraz Stětí sv. Barbory (Národní galerie v Praze) a nalezl u něj shodné stylistické rysy s oltářním obrazem z Tiefenbronnu. Týká se to symetrické a uzavřené kompozice, hlubokého výhledu do krajiny a poněkud váhavých figur se strnulými rysy. Malíř si všímá dobové módy a materiál oděvů podává v široké škále jemných odstínů barev. Věnuje pozornost detailům květin v předním plánu i v krajině v pozadí.[4]

Známá díla

  • 1469 Hlavní oltář v kostele Sv. Marie Magdaleny, Tiefenbronn: Vnější křídla: čtyři scény z Radostí Panny Marie (Zvěstování, Navštívení, Narození a Klanění tří králů), vnitřní křídla: Čtyři pašijové scény (Posmívání Krista, nesení kříže, ukládání do hrobu a vzkříšení). Řezbářská část oltáře snad dílo Jörg Syrlina a Michela Erharta.[5]
  • 1479 portrét manželského páru, Mnichov, Bayerisches Nationalmuseum
  • 1480 Nesení kříže, Přibíjení na kříž, od roku 2003 Coburg, dříve Collection Schäfer, Schweinfurt
  • kolem 1470 Stětí sv. Barbory, Hans Pleydenwurff, Národní galerie v Praze (spolupráce)

Nejisté autorství

  • 1474 návrh hlavního oltáře v Ulmu [6]
  • 1488 Hausenerův retábl[7]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hans Schüchlin na německé Wikipedii a Hans Schüchlin na polské Wikipedii.

  1. ↑ Manuel Teget-Welz, 2015, s. 11-12
  2. ↑ (Meister des Sterzinger Altars), autor malovaných křídel oltářní archy Hanse Multschera (1456, Bayerischen Nationalmuseum München)
  3. ↑ Deutsches Historisches Museum: Meister des Sterzinger Altars (1450 - 1470)
  4. ↑ Pešina J, 1962, č. 5
  5. ↑ Hlavní oltář v Tiefenbronnu. 145.253.206.229 [online]. [cit. 2015-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  6. ↑ David Gropp: Der Ulmer Hochaltar, in: Michel Erhart & Jörg Syrlin d. Ä. Spätgotik in Ulm. Katalog zur Ausstellung Spätgotik in Ulm, Stuttgart 2002, S. 66-75.
  7. ↑ Daniela Gräfin von Pfeil, 2007

Literatura

  • Manuel Teget-Welz, Bartholomäus Zeitblom, Jörg Stocker und die Ulmer Kunstproduktion um 1500, in: Jerusalem in Ulm. Der Flügelaltar aus St. Michael zu den Wengen, hrsg. als Ausstellungskatalog vom Ulmer Museum, Ulm 2015, ISBN 978-3-88294-465-5
  • Pfeil, Daniela Gräfin von, "Schüchlin, Hans" in: Neue Deutsche Biographie 23 (2007), S. 628-629
  • Ramona Thiede-Seyderhelm: Der Tiefenbronner Hochaltar von Hans Schüchlin 1469. Dokumentation seiner Restaurierungsgeschichte, in: Zeitschrift für Kunsttechnologie und Konservierung 7 (1993), S. 323-342.
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
  • Alfred Stange: Deutsche Malerei der Gotik, Bd. 8, München, Berlin 1957, S. 4, 14-16
  • Friedrich Haack: Hans Schüchlin, der Schöpfer des Tiefenbronner Hochaltars, (Studien zur deutschen Kunstgeschichte, Bd. 62), Straßburg 1905
  • Wintterlin: Schüchlin, Hans. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 32, Duncker & Humblot, Leipzig 1891, S. 641–643
  • Hubert Janitschek, Die Geschichte der deutschen Malerei, als Band 3 der Geschichte der Deutschen Kunst, Berlin: Grote 1886, S. 256-, Nachdruck Paderborn: Salzwasser Verlag 2012

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ulm - Altstadt - Ulmer Münster - Mittelschiff - Jüngstes Gericht über dem Chorbogen.jpg
Autor: Roman Eisele, Licence: CC BY-SA 3.0
Ulm Minster, big fresco of the Last Judgment, probably painted by Hans Schüchlin in 1471, at the east end of the main nave over the arch to the choir, with evening light.