Hans von der Schulenburg

Hans hrabě von der Schulenburg
Erb rodu Schulenburgů
Velitel 11. armádního sboru ve Lvově
Ve funkci: 1895 – 1898
Předchůdce	Ludwig Joseph princ Windischgrätz
Nástupce	Ferdinand Fiedler
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1890), generálmajor (1885)
Rodné jméno	Hans Daniel Matthias Graf von der Schulenburg
Narození	27. června 1834 Lubiechowa
Úmrtí	2. května 1898 (ve věku 63 let) Lvov
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Titul	hrabě
Alma mater	Kriegsschule (1863–1865)
Profese	voják
Ocenění	Vojenský záslužný kříž (1866) rytíř Řádu Leopoldova (1879) Řád železné koruny 2. třídy (1893)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans hrabě von der Schulenburg (německy Hans Daniel Matthias Graf von der Schulenburg) (27. června 1834 Lubiechowa – 2. května 1898 Lvov) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a zúčastnil se několika válečných konfliktů. Později byl důstojníkem generálního štábu, proslul jako organizátor výcviku a vojenských manévrů. Svou kariéru završil jako velitel armádního sboru ve Lvově (1895–1898), několik dnů před smrtí byl v armádě povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.

Pocházel ze starého německého šlechtického rodu Schulenburgů,^[1][2] narodil se na zámku Lubiechowa v dnešním Polsku jako mladší syn hraběte Hanse Ludwiga Schulenburga (1798–1874), po matce Adelheid (1805–1840) byl vnukem pruského státního ministra Hanse von Bülow.^[3] Studoval na vojenské škole v Erfurtu a v roce 1853 vstoupil do pruské armády, v roce 1858 přešel do rakouské armády jako nadporučík u 49. pěšího pluku. V letech 1863–1865 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti kapitána byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Za prusko-rakouské války byl přidělen k Jižní armádě, zúčastnil se bojů v Itálii a bojoval v bitvě u Custozzy (1866). V roce 1873 byl povýšen na majora a přidělen k 15. pěšímu pluku.V roce 1876 získal hodnost podplukovníka a stal se šéfem štábu u zemského velitelství v Temešváru.^[4] Během okupace Bosny a Hercegoviny (1878) zastával funkci náčelníka štábu 4. armádního sboru generála Bienertha.^[5] Jako plukovník (1879) byl velitelem 9. pěšího pluku v Mostaru (1879–1882)^[6] a následně 3. pěšího pluku v Kroměříži (1882–1885).^[7][8]

V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 70. pěší brigády v Kluži.^[9] Od roku 1890 byl jako polní podmaršál velitelem 33. pěší divize v Komárně.^[10] V letech 1895–1898 byl velitelem 11. armádního sboru ve Lvově,^[11][12] respektive zemským velitelem pro oblast východní Haliča a Bukoviny.^[13][14] K datu 20. dubna 1898 obdržel hodnost polního zbrojmistra^[15] a zemřel o dva týdny později ve Lvově.^[16]

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy, rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile, od německého císaře obdržel Řád pruské koruny I. třídy.^[17] Jako velitel armádního sboru byl v roce 1895 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence,^[18] od roku 1897 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 30 dislokovaného ve Lvově.^[19][20]

• Hans von der Schulenburg in: Biographisches Lexikon des österreichischen Kaiserthumes