Hantec

Hantec je místní varieta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně. Tato specifická mluva vznikla během několika staletí smíšením hanáckých nářečí češtiny (jazyk okolního venkova) s němčinou brněnských Němců (směs spisovné němčiny a rakouských a jihoněmeckých nářečí) a historickým středoevropským argotem, zejména vídeňským.^[1] Vliv také měly jidiš, romština a italština. V 19. století a na začátku 20. století byl hantec běžně používán nižšími společenskými třídami. Dnes není původní forma hantecu běžná, ale velké množství jednotlivých výrazů je v lokální mluvě obecně používáno. O do jisté míry přetvoření hantecu a rozšíření této verze do veřejného povědomí se od 60. let 20. století postarala skupina brněnských umělců (Franta Kocourek, Miroslav Donutil, Jan Hlaváček). Původ slova hantec je možno hledat ve výrazu hantýrka.

Mezi nejznámější slova soudobého hantecu patří šalina (tramvaj – z německého elektrische Linie), čurina (legrace), hokna (práce), zoncna (slunce – z německého Sonne), Prýgl (Brněnská přehrada, z německého Brückl), love (peníze – z romštiny), čórka (krádež – z romštiny), šaškec (blázinec), škopek (pivo), koc (dívka – z německého výrazu pro „kočku“ Katze v jeho hovorové rakouské výslovnosti).

Hlavní znaky

• změna ý > é (býk > bék) a často i ej > é (nejlepší > nélepší)
• změna é > ý / í (dobré > dobrý) (stejně jako v českých nářečích)
• protetické v- u slov začínajících na o- (okno > vokno) (stejně jako v českých nářečích)
• regresivní asimilace znělosti sh- na [zh-] (zhoda, zhánět)
• skupina -jd- se v předponových tvarech slovesa jít mění na -nd- (přijde > přinde)
• substantiva skloňovaná podle vzoru předseda mají v instrumentálu singuláru koncovku -em (s předsedou > s předsedem) a v akuzativu koncovku -i/y (pro taťku > pro taťky)
• instrumentál plurálu je většinou zakončen na -(a)ma (s vysokéma chlapama atd.)
• dvojhlásce ou odpovídá ó (spadnout > spadnót)
• dativ a lokativ pronomina já má tvar ně
• 3. osoba plurálu indikativu prezentu u sloves je zakončena na -(ij)ó (dělajó, mluvijó, só atd.)
• 1. osoba singuláru indikativu prézentu u sloves 3. třídy je zakončena na -u (pracuju, chcu, maluju atd.)
• sloveso chtít má infinitiv chcet a příčestí minulé chcel
• 1. osoba singuláru indikativu slovesa být má dva tvary:
  • su jako plnovýznamové sloveso (např. su hlópé)
  • sem jako pomocné sloveso pro tvoření minulého času (sem chcel)

Slovní zásoba a tvarosloví

Slovní zásoba hantecu obsahuje četné germanismy, ale také výpůjčky z italštiny, maďarštiny, jidiš nebo též z romštiny. Některé výrazy mohou být mluvčími brněnské hovorové mluvy neznalými považovány za urážlivé – například výraz cajzl označující obyvatele Čech (z německého Zeisig, tj. čížek) nebo výraz pro dívku Mařka, Havajka.

Výrazně se v Brně projevují rysy středomoravských nářečí. Známé je sloveso rožnout (a jeho imperativ rožni), které je ekvivalentem spisovného rozsvítit.^[2] V morfologii se někdy množné číslo užívá v platnosti čísla jednotného. Podstatná jména skloňovaná dle vzoru předseda mají v 7. pádě tvar zakončený na „-em“ (tj. (s) předsedem namísto (s) předsedou), a proto je v Brně možné slyšet, že „máme hodinu matematiky s Kaňkem“ (namísto spisovného „s Kaňkou“) nebo „mám za kamoša Jirky“ (namísto „mám za kamaráda Jirku“).

Místní specifické výrazy se někdy objevují i v na Brno zaměřeném marketingu – např. Dopravní podnik města Brna označuje i v oficiální komunikaci předplatní jízdenku slovem šalinkarta (odvozeno od hantecového označení šalina pro „tramvaj“ – ostatně jeho měsíčně vycházející věstník se jmenuje přímo Šalina) a v kampani za přesun hlavního nádraží bylo používáno heslo „Bócháme na tom fest – Brno staví nové město“.^[3] Pro samotné hlavní nádraží v hantecu existuje termín rola.

Roku 2018 se v anketě o název nového (přesunutého) hlavního nádraží projevil u účastníků jak smysl pro hantec, tak pro recesi, když zvítězil návrh „Brno–Šalingrad“ (parafráze na Stalingrad) (a na 3. místě „Nádraží Járy Cimrmana“).^[4]

Příklady dalších výrazů:

Místní názvy

V hantecu se vyvinulo také mnoho různě zkomolených brněnských místních názvů (čtvrtí, ulic a jiných objektů), někdy s humornou nadsázkou. Příklady jsou Šimice (Židenice, z něm. Schimitz), Blekfíld (Černá Pole), Kénik (Královo Pole, z něm. Königsfeld; častěji se ale říká Krpole), Monte Bú (Kraví hora), Majlont (Maloměřice), Bástr (Bystrc), Žabiny (Žabovřesky), Oltec (Staré Brno, z něm. Alt-Brünn), Augec (Lužánky, z něm. Augarten) nebo Hambec (někdejší Hamburk) a Vincky (Vinohrady). Velmi frekventovaný je výraz Čára pro Českou ulici, jeden z hlavních přestupních uzlů v centru města. Z novější doby je označení Bronx pro sociálně vyloučenou oblast okolo Cejlu.

Pro produkci těchto hovorových označení jsou typické zejména koncovky -ec (Stadec, Julec, Komec), -ál (Favál, Semál) nebo -as (Špilas).

Ukázka

Úryvek z jedné z brněnských pověstí O křivé věži napsané v hantecu od Aleše „Agi“ Bojanovského:^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• VESPALEC, Martin. Znalost výrazových prostředků hantecu mimo město Brno. Brno, 2016 [cit. 2017-08-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marie Krčmová. Dostupné online.
• KOPŘIVA, Pavel; JELÍNEK, Pavel Čiča; DVORNÍK, Petr. Velká kniha hantecu. 1. vyd. Brno: FT Records, 1999. 
• DVORNÍK, Petr; KOPŘIVA, Pavel. Velký slovník hantecu : hanteco-český, česko-hantecový. 4. vyd. Brno: FT Records, 2013. 
• TRACHŤA, Jura. Příběhy brněnských slov [online]. 2021 [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
• NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: autor vlastním nákladem, 1928. 74 s. Dostupné online. 
• SVĚRÁK, František. Brněnská mluva. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1971. 151 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hantec na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo hantec ve Wikislovníku
• Kategorie Brněnský hantec ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je hantec
• Stránky věnované hantecu
• Slovník hantecu
• Sajtna vo brněnským hantecu
• Hantecová sajtna
• Storky a fórky psané brněnskó řečó