Hanuš Ringhoffer

JUDr. Hanuš Ringhoffer
Hanuš Ringhoffer v roce 1934
Hanuš Ringhoffer v roce 1934
Narození3. ledna 1885
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. září 1946 (ve věku 61 let)
Mühlberg,
Sovětská okupační zóna Německa
Příčina úmrtíneznámá
Vzděláníněmecká Karlo-Ferdinandova univerzita
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolánípodnikatel
Znám jakogenerální ředitel koncernu Ringhoffer-Tatra
RodičeFrantišek Ringhoffer III.
PodpisHanuš Ringhoffer – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Ringhoffer, německy Hans Ringhoffer, plným jménem Johanes Emanuel Viktor Maria svobodný pán z Ringhofferů (3. ledna 1885, Smíchov[1] – 1946, Mühlberg, Braniborsko), byl český průmyslník z rodiny Ringhofferů, poslední ředitel stejnojmenného koncernu.

Život

Hanuš Ringhoffer se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Franzisky Klein von Wisenberg. Vystudoval práva na německé Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. V roce 1909 nastoupil do rodinné firmy jako společník. Na počátku 20. let vedl fúzi podniku Ringhoffer s Kopřivnickou vozovkou a dalšími podniky. Roku 1923 se stal generálním ředitelem nově vzniklého koncernu Ringhoffer-Tatra.[2] Kromě toho byl generálním ředitelem pivovaru ve Velkých Popovicích a členem správních rad řady dalších podniků a bank. Zastával také pozice viceguvernéra Národní banky Československé a norského honorárního konzula.[3][4]

Po obsazení českých zemí v březnu 1939 přijala celá rodina Ringhofferů (včetně Hanuše) říšskoněmecké občanství. Dne 1. dubna 1939 byl přijat za člena NSDAP (spolu s dalšími třemi členy rodiny). Mimoto byl i členem NSV. Během války také spolupracoval s vysokými nacistickými činiteli, především se spolupracovníky Alberta Speera. Tyto kroky byly pravděpodobně vedeny pragmatickou snahou o zachování nezávislosti rodinného koncernu. Hanuš Ringhoffer byl později z NSDAP vyloučen, údajně kvůli dřívějšímu působení v čs. diplomatických službách a jeho čestnému legionářství.[3]

Hanuš Ringhoffer zůstal po celý život svobodný a bezdětný. V roce 1943 však adoptoval syny své neteře Alžběty Serényi, dcery svého nejstaršího bratra Františka Ringhoffera IV.[4]

Po skončení války v květnu 1945 byl Hanuš Ringhoffer zatčen ve svém bytě na Smíchově a bylo mu uloženo domácí vězení.[4] Skupina odbojářů, kterým během války pomohl, a někteří spolupracovníci prezidenta Beneše se pokusili zajistit mu svobodný odjezd z republiky. Hanuš však tuto pomoc odmítl.[5] Z tábora v Modřanech byl přesunut do věznice v Drážďanech a odtud 15. srpna 1946 do zvláštního tábora NKVD u Mühlbergu v Braniborsku (uvnitř tehdejší Sovětské okupační zóny Německa). Zde zemřel, pravděpodobně koncem prosince 1946.[4]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ MENGES, Franz. Neue Deutsche Biographie. Svazek 21. Berlín: Duncker & Humblot, 2003. Dostupné online. ISBN 3-428-00181-8. S. 634. (německy) 
  3. ↑ a b Ringhofferovy závody (ČKD Tatra Smíchov) [online]. smichov.blog.cz, 2006-08-20 [cit. 2014-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-13. 
  4. ↑ a b c d Hans von Ringhoffer (1885-1946) [online]. lager-muehlberg.de, 2012-05-04 [cit. 2014-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Vzpomínka na krále vagónů, tramvají a golfu. Klub : kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku. 12. 2007, roč. 27, s. 77. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Hanuš Ringhoffer 1934.jpg
Hanuš Ringhoffer (1885–1946), portrét z roku 1934.
Hanuš Ringhoffer (1885-1946) signature.jpg
Podpis Hanuše Ringhoffera na protektorátní bankovce.