Hanuš Thein

Hanuš Thein
Základní informace
Narození17. ledna 1904
Pardubice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. prosince 1974 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, režisér, operní pěvec, hudební pedagog a operní režisér
Nástrojehlas
Hlasový oborbas
Oceněnízasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Thein (17. ledna 1904 Pardubice – 30. prosince 1974 Praha) byl český operní pěvec (bas) a režisér. Mezi lety 1927–1939 a 1945–1973 působil v pražském Národním divadle.

Život

Hanuš Thein v letech 1922–1928 vystudoval zpěv na Konzervatoři hudby v Praze[1], kde pak řadu let působil i jako pedagog (mezi lety 1950 až 1974 zde byl profesorem operního herectví a režie).[2] Zpěv studoval u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana.

Studoval též na právnické fakultě University Karlovy v Praze (od roku 1922), ale studia zanechal v roce 1927 po nabídce od Otakara Ostrčila na stálé hostování a později angažmá v Národním divadle. Zde působil jako sólista opery (od roku 1929) i jako režisér opery (od roku 1932) až do roku 1973. V sezónách 1963/1964, 1964/1965 a 1967/1968 byl šéfem opery. Dotkla se jej i nacistická perzekuce při aplikaci norimberských rasových zákonů, v Národním divadle byl ale nucen skončit v důsledku vládních rasových opatření již několik dní před okupací zbylé části českých zemích,[3] v roce 1945 pak byl internován (do té doby byl chráněn tzv. smíšeným manželstvím) v Terezíně, odkud několik dní před koncem války utekl. Zemřel v Praze 30. prosince 1974 na infarkt. Je pohřben na pražském Vyšehradě.[4]

Za svůj život hrál či režíroval mnoho představení. Mezi jeho nejvýznamnější role patřil Kecal v Prodané nevěstě, Doktor Bartolo v Lazebníku sevillském či Bartolo ve Figarově svatbě, z režijních počinů můžeme jmenovat Prodanou nevěstu, Káťu Kabanovou či Romeo, Julie a tma. Četné úspěchy slavil také v zahraničí např. v Německu, Nizozemsku a Velké Británii.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 516
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 523
  3. ↑ JR. To nejnovější v kultuře. Národní listy. Julius Grégr, 1939-03-11, roč. 79, čís. 70, s. 5. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  4. ↑ hrob operního pěvce Hanuše Theina na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11. 

Literatura

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 166, 168, 177, 180, 210, 211, 213, 214, 219
  • František Kafka: Hanuš Thein, Supraphon, 1971
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 65, 98, 103, 127–9
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 523–4
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 160, 232, 236, 280, 281, 284, 376, 384, 394–5, 398, 403
  • Hanuš Thein: Žil jsem operou Národního divadla, Melantrich, Praha, 1975

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)