Hanuš z Kolovrat
| Hanuš I. Libštejnský z Kolovrat | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1390 |
| Úmrtí | 1450 (ve věku 59–60 let) |
| Povolání | voják |
| Choť | Alžběta Tovačovská z Cimburka |
| Děti | Hanuš II. Libštejnský z Kolovrat |
| Rodiče | Albrecht mladší z Kolowrat a Kateřina z Hedčan[1] |
| Příbuzní | Bedřich Libštejnský z Kolovrat[2] (sourozenec) Albrecht Libštejnský z Kolovrat (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hanuš I. z Kolovrat (uváděn 1390 – 1450) byl český šlechtic z libštejnské větve Kolovratů, náboženský činitel, hejtman měst pražských a jeden ze šesti dočasných správců českého království.
Kariéra
Syn Albrechta I. Libštejnského z Kolovrat zdědil spolu s bratrem Bedřichem otcův majetek. Na Hanuše připadl hrad Krašov, na kterém se usadil.
Na počátku husitských válek stáli spolu s bratrem na straně krále Zikmunda, Hanuš byl dokonce v čele katolické jednoty na Plzeňsku. To bylo oceněno opatem plaského kláštera, který mu roku 1419 zastavil doživotně do užívání vsi Dřevec, Hodyni, Buček a Lednici. Od krále za 2 061 kop grošů získali řadu dalších vsí (převážně však z majetku plaského kláštera) jako např. Výrov, Kočín, Hubenov, Bílov, Olšany, Brodeslavy, Všehrdy, Kaceřov, Dobříč, Dolní Hradiště, Oboru, Kaznějov, Řemešín, Sedlec, Bukovinu, část Potvorova a městečko Kralovice.
V roce 1421 přepadl Hanuš dvakrát město Příbram, odvedl z něj zajatce, jezdecké koně, obilí a další zásoby, naopak ve městě nechal posádku, která obyvatele i nadále odírala.
Jako nepřítel husitů neměl však Hanuš klidu: po neúspěšném husitském obléhání dalších Hanušových hradů Točník a Žebrák, přitáhli v květnu 1425 husité s 900 jezdci a 7 000 pěšáky k hradům Krašov a Libštejn a poplenili vsi v okolí.[zdroj?] Ve stejném roce byl Hanuš jedním z velitelů vojska, které dobylo husity obsazený hrad Nižbor. Během boje padlo ze 120 obránců asi dvacet mužů a zbytek byl zajat.[3] Roku 1430 oblehli husité znovu Libštejn a bratři z Kolovrat byli donuceni vyjednávat. S Prokopem Holým uzavřeli Kolovratové smír a přislíbili podporu straně podobojí. Zachránili tak hrad Libštejn, ale dostali se do nepřízně krále Zikmunda, který zrušil všechna předešlá darování. Bratři Hanuš a Bedřich však zástavu bez zaplacení zpět nevydali. Oba bratři se 14. srpna 1431 zúčastnili bitvy u Domažlic, Hanuš jako hejtman husitské jízdy.
Roku 1432 zemřel Bedřich z Kolovrat a Hanušovi zůstal hrad Krašov, půlka Kralovic a vsi Brodeslavy, Hubenov, Všehrdy, Újezd, Bukovina, Bílov, Řemešín, Sedlec, díl Potvorova a dvůr Olšany.
Dne 30. prosince 1437 zvolil zemský sněm z přívrženců krále Albrechta šest pánů jako správce českého království po dobu, než se sám král ujme vlády. Zvolenými pány byli Hanuš z Kolovrat, Oldřich II. z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Menhart z Hradce, Aleš Holický ze Šternberka, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund Děčínský z Vartenberka. Hanuš se stal později hejtmanem měst pražských a bydlel v Praze. Po jejím dobytí Jiřím z Poděbrad utekl na hrad Žebrák, kde roku 1450 zemřel.
Hanušův majetek zdědil jeho syn Hanuš II. z Kolovrat.
Odkazy
Reference
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého XIII. 1905.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Rakovnicko a Slánsko. Svazek VIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 305 s. Kapitola Nižburk hrad, s. 76.
Literatura
- Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002.
- JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia – Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 21–23.
Média použitá na této stránce
Autor: Adolf Matthias Hildebrandt , Licence: CC0
Wappen der Kolowrat (tschechisch Kolovratové, auch Krakovští z Kolovrat), eines böhmischen Uradelsgeschlechts mit gleichen Vorfahren wie die Herren und Reichsgrafen Sahrer von Sahr, auch: Schdiar von Schdiar, gelegentlich auch von Saar, tschechisch: Žďárští ze Žďáru und alttschechisch: Zdiárský ze Zdiáru, lateinisch: de Sora oder de Sara, die Herren von Janovic (deutsch von Janowitz) oder die Herren von Vimperk (deutsch von Winterberg). Verwandtschaft besteht auch mit den Rittern und Grafen Čejka von Olbramovic (deutsch Czejka von Olbramowitz) sowie mit den Rittergeschlechtern Dvořecký von Olbramovic (deutsch Dvoretzky von Olbramowitz), Podolský von Olbramowitz und Zrucký von Chřenovic. → [1]