Haploskupina K (mtDNA)

Haploskupina K
VznikPřed 50 000 lety
PůvodZápadní Asie
Výchozí haploskupinaU
Charakteristické mutace73, 7028, 11719, 12308, 14766, 16224, 16311

Haploskupina K je haploskupina lidské mitochondriální DNA.

Haploskupina K se vyčlenila před zhruba 50 000 lety z haploskupiny R. Sestává z několika podskupin, které osídlily různé kouty světa. Dávný vznik se odrazil na jejím značném rozšíření, které zahrnuje Evropu, Severní Afriku, Indii, Arábii, severní oblasti Kavkazu a Blízký Východ. Zatímco někteří členové zamířili severně do Skandinávie nebo jižně do Severní Afriky, většina skupiny překročila Kavkaz a usídlila se ve stepích okolo Černého moře. Haploskupinu K sdílí dle odhadů přes 3 mil. lidí.

Přibližně 32 % osob patřících do linie židů východního ritu jsou nositeli haploskupiny K. Mají 6 větví K, které se nazývají K1a1b1*, K1a1b1a, K1a4a, K1a9, K2a* a K2a2a1.[1]

Někteří etnickí Češi mají haploskupiny K1a4b, K1c, K2 a K2a.[2][3]

Haploskupiny, které byly nalezeny v dávných dobách na území České republiky zahrnují K1a1b2a1a,[4] K1a1b2a2,[5] K1a2c2a1,[6] K1a3a3,[7] K1a4a1,[8] K1a26,[9] K1c1,[10] K1c2,[11] K2a5[12] a K2a6.[13]

Analýzou mtDNA Ötziho, zmrzlé mumie z doby 3300 př. n. l., nalezené na rakousko-italské hranici, se zjistilo, že Ötzi patří k podskupině K1. Nelze jej však zařadit do žádné ze tří v současnosti známých větví této podskupiny.

Bryan Sykes použil ve své knize Sedm dcer Eviných pro zakladatelku haploskupiny K jméno Kateřina.[14]

Fylogenetický strom haploskupin lidské mitochondriální DNA (mtDNA)

 Poslední společný předek (mtDNA) (L)  
L0L1–6 
L1L2 L3  L4L5L6
MN 
CZDEGQ OASR IWXY
CZBFR0 pre-JT P U
HVJTK
HVJT

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haplogroup K (mtDNA) na anglické Wikipedii.

  1. BROOK, Kevin A. The Maternal Genetic Lineages of Ashkenazic Jews. Boston: Academic Studies Press, 2022. S. 15. 
  2. Česká mtDNA : Četnosti haploskupin a mutací. Genebáze [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  3. Homo sapiens isolate Cz_V471 haplogroup K1a4d mitochondrion, complete genome. GenBank [online]. 2016-09-02. Dostupné online. 
  4. K1a1b2a1a*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  5. K1a1b2a2. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  6. K1a2c2a1. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  7. K1a3a3*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  8. K1a4a1*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  9. K1a26*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  10. K1c1*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  11. K1c2*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  12. K2a5*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  13. K2a6*. YFull MTree [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  14. SYKES, Bryan D. Sedm dcer Eviných : pramatky Evropanů. Praha: Paseka, 2004. 

Související články

Externí odkazy