Happy end (film)
| Happy end | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 70 minut |
| Žánr | komedie |
| Scénář | Oldřich Lipský Miloš Macourek |
| Režie | Oldřich Lipský |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Vladimír Menšík Jaroslava Obermaierová Josef Abrhám |
| Produkce | Miloš Stejskal |
| Hudba | Vlastimil Hála |
| Kamera | Vladimír Novotný |
| Kostýmy | Theodor Pištěk |
| Střih | Miroslav Hájek |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1967 |
| Produkční společnost | Barrandov Studio |
| Distribuce | Filmové studio Barrandov |
| Happy end na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Happy End je československý komediální film Oldřicha Lipského z roku 1966 využívající experimentální postupy.[1] Film je natočen pozpátku – začíná popravou hlavního hrdiny a vypravěče Bedřicha (který ji ovšem popisuje jako svoje narození) a končí jeho porodem (pro Bedřicha smrtí).
Obsazení
| Vladimír Menšík | řezník Bedřich Frydrych |
| Jaroslava Obermaierová | Julie |
| Josef Abrhám | Ptáček |
| Bohuš Záhorský | tchán |
| Stella Zázvorková | tchyně |
Příběh
Pro Happy End není ani tak důležitý sám životní příběh řezníka Frydrycha, jako způsob, jakým je podán. Film je celý natočen pozpátku, a to včetně dialogů. Hlavní hrdina a vypravěč Bedřich Frydrych se tak tedy po narození (poprava na gilotině) a dětství stráveném v lyceu (vězení) pouští do světa a rychle se ožení - sestaví si z několika dílů vlastní manželku (rozčtvrcenou Julii).
Ve světě tohoto filmu se svět pohybuje opačným směrem než ten náš. Dialogům rozumíme, ale z našeho pohledu jdou repliky v opačném pořadí a vytvářejí tak místy čistě komediální situace, jindy pouze drobné dadaistické hříčky.
Produkce
Snímek natočil režisér Lipský po úspěchu předchozího snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera. Původním záměrem bylo natočit komedii v medzinárodní produkci na exkluzivních lokacích (Capri, Mallorca, Alpy), z té nakonec sešlo.[1] Společně s Milošem Macourkem se rozhodli připravit scénář filmu, který se odehrává – a je také natáčen – pozpátku.
Recepce
Kritické ohlasy
Kritik Jan Žalman uvádí, že „Macourkova černá hříčka mu umožnila dostat se z běžného veseloherního manýrismu, zakoketovat si s morbiditou, jarmarečností a vyjádřit se způsobem aspoň svou ‚jinakostí‘ bližším temperatuře šedesátých let. Nic víc.“[2]
Kulturní odkazy
Princip reverzibilního vyprávění byl použit mimo jiné ve filmech jako Mentolky (2000), Zvrácený (2002), 5x2 (2004) nebo Tenet (2020).
Odkazy
Reference
- ↑ a b ŠRAJER, Martin. Happy end – Revue Filmový přehled. Filmový přehled [online]. Národní filmový archiv, 2023-12-20 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, Mojmír. Groteskní Vladimír Menšík vraždí pozpátku. Happy End je vrcholem české originality. www.kinobox.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“