Haptika

Haptika je kontakt hmatem (řecky „haptein“ znamená „dotýkat se“). Termín do sociální psychologie zavedl lingvista William Austin.[1]

Je to způsob sdělení, které se tlumočí bezprostředním tělesným kontaktem s druhým člověkem (např. podáním ruky, poplácáním po ramenou či po zádech nebo nabídnutí rámě). Haptický kontakt také bývá ovlivněn kulturou či zemí, ze které dané osoby pochází. Každý člověk má také svou vlastní hranici, jaké druhy doteku pro něj jsou v té které situaci přijatelné.

Dotek, čili taktilní kontakt v sociální interakci může být adresován jako projev přátelství (např. pohlazení, objetí, políbení, ...) nebo naopak nepřátelství (např. pohlavek, facka, ...). Komunikační význam haptiky (doteku) lze více či méně snadno rozluštit. Například milenecký pár držící se za ruce dává najevo „jsme svoji“, poplácání po rameni znamená pochvalu či uznání, dotek nohou pod stolem může znamenat signál druhé osobě „přestaň“ nebo „uklidni se“, atd.

Druhy doteku

  • přímý (dotek kůží na kůži)
  • nepřímý (např. poplácání holou rukou po rameni oblečeného člověka)

Význam má i to, kterou částí těla se osoba dotkla určité části těla jiného člověka. Kontakt hmatem má velkou informační a rozlišovací schopnost, neboť hmat je po zraku druhým nejcitlivějším smyslem. Sluch je až na třetím místě.[1]

Taktilní senzorická deprivace

Tento pojem znamená nedostatek lidského doteku. Touha po něm se netýká jen dětí, nýbrž i dospělých, jak potvrzují psychoterapeutické postupy.[1]

Sebehaptika

Sebehaptika je dotýkání se vlastního těla. Může během sociální interakce také leccos prozradit. Propletené ruce v klíně mohou značit nervozitu aj.[zdroj?]

Hapestetika

Termín spojuje slova haptika a estetika a označuje hmatové vnímání plastických výtvarných děl (soch, reliéfů a dalších trojrozměrných objektů). Hapestetika je také nezávislé a nepolitické české sdružení zájemců (odborníků i laiků), které zprostředkovává zrakově postiženým lidem trojrozměrné umění pomocí hmatových výstav a vzdělávacích aktivit v muzeích a galeriích[2]. Výstavy se setkávají s ohlasem také u dětí. Z cenných originálů starého umění se pro výstavy zpravidla musí zhotovovat kopie. Princip hapestetiky se uplatňuje také při prezentaci některých materiálů v muzejních expozicích řemesel (např. textil).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. Kapitola Haptika - kouzlo podání ruky a bezprostředního dotyku, s. 55–57. 
  2. ↑ http://www.hapestetika.cz/web/cs/titulni

Literatura

  • Černý, Vojtěch: Řeč těla: neverbální komunikace pro obchodníky i běžný život. Brno Computer Press 2007; ISBN 978-80-251-1658-6
  • Gruber, David: Zlatá kniha komunikace. 4. dopl. vyd. Ostrava Gruber TDP, 2011; ISBN 978-80-85624-30-4
  • Křivohlavý, Jaro: Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda Praha 1988, kapitola Haptika - kouzlo podání ruky a bezprostředního dotyku, s. 55-57
  • Mikuláštík, Milan, Komunikační dovednosti v praxi. 2. vyd. Praha 2010; ISBN 978-80-247-2339-6
  • Pokorná, Andrea, Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 3. vy., Brno 2010, 104 stran, ISBN 978-80-7013-524-2
  • Zárubová-Pfeffermannová, Noemi, Gesta a mimika, učební texty pro studenty nonverbálního a komediálního divadla. Hudební fakulta AMU, Praha 2008, ISBN 978-80-7331-128-5

Související článek