Harold Wilson

Harold Wilson
Premiér Spojeného království 
Ve funkci:
10. října 1964 – 19. června 1970
PanovníkAlžběta II.
PředchůdceAlec Douglas-Home
NástupceEdward Heath
Ve funkci:
4. března 1974 – 5. dubna 1976
PanovníkAlžběta II.
PředchůdceEdward Heath
NástupceJames Callaghan
Vůdce Labouristické strany
Ve funkci:
14. února 1963 – 5. dubna 1976
PředchůdceHug Gaitskell
NástupceJames Callaghan
Vůdce opozice
Ve funkci:
19. června 1970 – 4. března 1974
Předseda vládyEdward Heath
PředchůdceEdward Heath
NástupceEdward Heath
Ve funkci:
14. února 1963 – 16. října 1964
Předseda vládyHarold Macmillan
PředchůdceGeorge Browm
NástupceAlec Douglas-Home
Člen sněmovny lordů
Ve funkci:
16. září 1983 – 24. května 1995
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci:
23. února 1950 – 13. května 1983
Volební obvodHuyton
Ve funkci:
5. června 1945 – 23. února 1950
Volební obvodOrmskirk
Stranická příslušnost
ČlenstvíLabouristická strana

Narození11. března 1916
Huddersfield, Spojené království
Úmrtí24. května 1995 (ve věku 79 let)
Londýn, Spojené království
Příčina úmrtíkolorektální karcinom a Alzheimerova choroba
Místo pohřbeníCornwall
ChoťMary Baldwinová
RodičeJames Herbert Wilson
DětiRobin James Wilson
Giles Wilson
Alma materJesus College, Oxford
Profeseakademik
Náboženstvíkongregacionalista
OceněníFinancial Times Person of the Year (1974)
Podvazkový řád
čestný doktor Bar-Ilanovy univerzity
důstojník Řádu britského impéria
PodpisHarold Wilson, podpis
CommonsHarold Wilson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Harold Wilson, baron Wilson of Rievaulx, KG, OBE, FRS, PC (11. března 1916 Huddersfield24. května 1995 Londýn) byl britský politik. V letech 19641970 a 19741976 zastával úřad předsedy vlády za labouristickou stranu.

Mládí a vzdělání

Wilsonův otec, povoláním chemik, byl aktivní v Labouristické straně, matka byla učitelkou. Harold Wilson začal v roce 1934 studovat moderní historii na oxfordské Jesus College a byl členem Liberální strany. Ke vstupu do Labouristické strany ho přiměl významný socialistický libertarián a člen fabiánské společnosti G. D. H. Cole. Po roce studia si Wilson změnil obor na areálové studium filosofie, politologie a ekonomie, které zakončil v roce 1937. Poté vyučoval na Oxfordské univerzitě hospodářské dějiny.

Po vypuknutí války se Wilson přihlásil do armády, jako specialista byl ale přidělen k civilní službě. Pracoval jako statistik a ekonom v oblasti uhelného průmyslu. Statistika byla jeho specializací, později byl hlavou Ústředního statistického úřadu a prezidentem Královské statistické společnosti.

Veřejná činnost

V roce 1945 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny, v roce 1947 se stal ministrem obchodu jako nejmladší člen britské vlády ve 20. století. V roce 1951 odstoupil na protest proti zavedení poplatků do britského zdravotního systému. V roce 1954, kdy byli labouristé v opozici, se stal stínovým kancléřem pokladu (ministrem financí). Během padesátých let se posunul ze stranické levice k pravicovému křídlu, což ho stálo i jeho křeslo, které vyměnil za stínové ministerstvo zahraničí. Po náhlém úmrtí předsedy strany Hugha Gaitskella byl zvolen předsedou labouristické strany a zvítězil s ní těsnou většinou ve volbách v roce 1964.

Předseda vlády

Jako premiér patřil mezi oblíbence královny Alžběty II. Během svého úřadování se potýkal se složitou hospodářskou situací – vysokou inflací i nezaměstnaností a rozpočtovými schodky. Přesto odmítal devalvaci britské libry. Když k ní byl nakonec nucen přistoupit (1967), dokázal ji mediálně prezentovat jako úspěch. Inflaci zamezoval prostřednictvím cenové kontroly. Založil několik institucí pro podporu hospodářství a ekonomického růstu. Za jeho vlády proběhlo mnoho stávek, jedna z nejvýznamnějších byla organizována dopravními odbory. V oblasti školství byla za Wilsonovy vlády zřízena Open University.

V zahraniční politice došlo za prvních Wilsonových vlád k nepokojům v mnoha bývalých britských koloniích, především v Rhodesii a Jižní Africe. Wilson byl odpůrcem rhodeského bělošského předsedy vlády Iana Smithe, který upíral černošské většině rozhodovací práva v zemi. Byl vystaven velkému tlaku ze strany Spojených států amerických, aby vyslal britské jednotky do vietnamské války. K tomuto ale nikdy nedošlo. Wilsonova vláda se omezila na slovní protesty, například po náletech na Hanoj a Haiphong.

Ve druhé polovině 60. let došlo k výraznému přílivu imigrantů do Spojeného království, kterého dokázala využít konzervativní opozice.

V opozici

Po prohraných volbách v roce 1970 nabídl svoji rezignaci na předsedu Labouristické strany, jeho možný soupeř James Callaghan však proti němu odmítl kandidovat a Wilson zůstal v čele strany. Po vítězství ve volbách v roce 1974 opět sestavil vládu.

Druhé premiérské období

Po pádu Charlese de Gaulla se mu podařilo úspěšně prosadit přistoupení Velké Británie k Evropskému společenství, které bylo potvrzeno vůbec prvním britským referendem v roce 1975. Už za své první vlády povolal armádu do Severního Irska. Jeho plány z opozičních let na postupné sjednocení Severního Irska s Irskou republikou, které z větší části převzala i konzervativní vláda Edwarda Heatha, vzaly za své, poté co byl v roce 1974 nucen uzavřít koalici se severoirskými unionisty. 16. března 1976 na svou funkci překvapivě rezignoval. Svůj krok zdůvodnil dřívějším záměrem skončit v 60 letech s politickou kariérou. Dále uvedl fyzické i duševní vyčerpání, které bylo pravděpodobně projevem nastupující Alzheimerovy choroby.

Po odchodu z premiérské funkce

Obdržel Podvazkový řád a po opuštění Dolní sněmovny byl povýšen do doživotního šlechtického stavu (tzv. life peer) a jako baron Wilson of Rievaulx zasedl ve Sněmovně lordů. Vzhledem k postupující Alzheimerově chorobě od roku 1987 nevystupoval na veřejnosti. Zemřel v roce 1995 na rakovinu.

Rodina

Manželka Mary Baldwinová byla básnířkou, měli spolu dva syny.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harold Wilson na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield.
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.
Premier Wilson gaf persconferentie na bespreking in Den Haag , Wilson (kop), Bestanddeelnr 920-1165 (cropped).jpg
Autor: Eric Koch for Anefo, Licence: CC0
Collectie / Archief : Fotocollectie Anefo

Reportage / Serie : [ onbekend ]
Beschrijving : Premier Wilson gaf persconferentie na bespreking in Den Haag , Wilson (kop)
Datum : 27 februari 1967
Locatie : Den Haag, Zuid-Holland
Trefwoorden : persconferenties, premiers
Fotograaf : Koch, Eric / Anefo
Auteursrechthebbende : Nationaal Archief
Materiaalsoort : Negatief (zwart/wit)
Nummer archiefinventaris : bekijk toegang 2.24.01.05

Bestanddeelnummer : 920-1165
Wilson Harold signature.png
Autor: Tony in Devon, P. S. Burton, Licence: CC BY-SA 3.0
Autograph of late Harold Wilson, former UK premier, in contributor's possession on title page of 1970 book 'Selected Poems' by his wife, Mary Wilson.
Royal Coat of Arms of the United Kingdom (HM Government, 1952-2022).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Coat of Arms of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the style used by the Government of Queen Elizabeth II from 1952 to 2022 (as used in all places except Scotland).
Quarterly, First and Fourth Gules three lions passant guardant in pale Or armed and langued Azure (for England), Second quarter Or a lion rampant within a double tressure flory counter-flory Gules (for Scotland), Third quarter Azure a harp Or stringed Argent (for Ireland), the whole surrounded by the Garter; for a Crest, the imperial crown Proper; for Supporters, dexter a lion rampant guardant Or crowned as the Crest, sinister a unicorn Argent armed, crined and unguled Proper, gorged with a coronet Or composed of crosses patée and fleurs de lys a chain affixed thereto passing between the forelegs and reflexed over the back also Or; Motto 'Dieu et mon Droit’ ('God and my Right') below the shield.
  • PINCHES, J.H & R.V., The Royal Heraldry of England, 1974, Heraldry Today.