Harpyje
| harpyje | |
|---|---|
 | |
| Rodiče | Thaumás a Élektra |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Harpyje (též harpie, nebo harpye) jsou mytické bytosti (monstra) antické mytologie, zobrazované jako napůl ženy napůl ptáci.
Slovo harpyje vzniklo z řeckého slova harpazein (ἅρπάζειν, tj. rvu, uchvacuji). Ve starověkém Řecku byly jakousi personifikací bouře a mračen. Ve středověku se z nich postupně staly zlovolné, lidem škodící bytosti.
Vzhled
Popis harpyjí je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče jsou mořský bůh Thaumás a bohyně Élektra.
Původní představa harpyjí byla velmi neurčitá a byly zosobněním bouře. Jejich původní posláním bylo unášet duše zemřelých do podsvětí. Již v antickém Řecku se jejich představa dostala do podoby žen s křídly, byly tedy podobné antickým Sirénám. Později byly vyobrazovány jako ptáci s lidskou, zpravidla ženskou nebo dívčí hlavou. Nakonec se jejich hlava změnila na hlavu staré ošklivé ženy.
Základní představu si lze učinit z Hésioda, který uvádí existenci dvou harpyjí – Alléktó (Vichřice) a Ókypeté (Rychloletá), později k nim přibyla ještě třetí harpyje Kelainó (Mrákotná-temnomraká). Homér navíc uvádí Podargu (Rychlonohou).
V jiných představách je harpyjí blíže nespecifikovaný vyšší počet, ve středověku se prakticky jednalo o druh zlovolných bytostí jejichž počet nebyl nijak omezován, např. Dante Alighieri v Božské komedii (Peklo, XIII, 102/103) uvádí Harpyjí hejno v listí se jí pase, a bol jí působí a bol jí vodí.
Podle starověkých předpokladů se harpyje oplodňují větry, jejich děti jsou pak nejrychlejší a nejlepší koně (např. Achilleovi či Aldrastův Oreión).
| „ | Široká křídla, tváře lidských tvarů, na nohou spáry, břicho opeřené | “ |
| — Dante Alighieri, Božská komedie (Peklo, XIII, 12 – 14) | ||
Harpyje v mytologii
Harpyje vystupují v několika řeckých bájích. Nejznámější je o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním, ale protože ho zneužíval, bohové ho oslepili. Jeho druhá manželka Eidothea ho přesvědčila, že za slepotu mohou synové z prvního manželství, které z duše nenáviděla. Podle jedné verze je Fíneus uvrhl do žaláře, podle druhé je nechal zakopat za živa. Proto na něj byl seslán trest neukojitelného hladu a kdykoliv se chtěl najíst, Harpyje přiletěly, vše snědly a co nestačily, to pokálely. Od Fínea byly zahnány až při výpravě Argonautů, kdy byly Harpyje nuceny slíbit, že ho již nechají být a nebudou mu dále ubližovat.
Harpyje v heraldice
Harpyje pronikla také do heraldiky, kde bývá zobrazována jako figura orla s dívčím obličejem a poprsím.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu harpyje na Wikimedia Commons
Literatura
- KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 242.
Média použitá na této stránce
Autor: Unknown, near the Tyrrhenian Group?, Licence: CC BY-SA 2.0
Attic Black-Figure Amphora, ca. 550 BCE, depicting Hermes and Athena to the far left side of Achilles fighting Hektor and Aineas while standing beside the altar of Apollo Thymbraios and over the slain body of Troilus, whose head appears suspended between Hektor and Achilles' spear points. Below this is a row with lions and harpies (aka sirens or sphinxes). Possibly by Tyrrhenian Group?, but this information is not recorded by the photographer, Carole Raddato.
The original version of this image was photographed on 31 May, 2013 at Staatliche Antikensammlungen, Munich, and uploaded to flickr with license CCASA 2.0.
This version has been digitally resized to increase dpi, edited to reduce the glare, and changed the background to solid white.
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.
Znak obce Čejov, okres Pelhřimov. Ve stříbrném štítě s modrou patou černá korunovaná harpyje s břevnem na hrudi a dvěma hvězdami na křídlech, pod ní pět hvězd do oblouku, vše zlaté.