Harry Harlow
| Harry Harlow | |
|---|---|
| Rodné jméno | Harry Frederick Harlow |
| Narození | 31. října 1905 Fairfield |
| Úmrtí | 6. prosince 1981 (ve věku 76 let) Tucson |
| Místo pohřbení | Forest Hill Cemetery |
| Povolání | psycholog a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Stanfordova univerzita (do 1930) Reed College |
| Témata | vývojová psychologie |
| Ocenění | Howard Crosby Warren Medal (1956) Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1960) Národní vyznamenání za vědu (1967) |
| Manžel(ka) | Margaret Kuenne Harlow (1948–1971) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Harry Frederick Harlow, rodným jménem Harry Israel (31. říjen 1905 – 6. prosinec 1981), byl americký psycholog, profesor University of Wisconsin–Madison, 26. nejcitovanější psycholog 20. století.[1] Proslulost mu zajistily zejména jeho pokusy s opicemi rodu makak rhesus. Roku 1967 obdržel Národní vyznamenání za vědu. Židovsky znějící příjmení Israel si změnil roku 1930 z obav před antisemitskými předsudky v akademické sféře, ačkoli nebyl Židem.
Pokusy s makaky
Harlow dlouhodobě sledoval vývoj mláďat ponechaných u opičích matek a těch, které byly vychovávány lidskými pečovatelkami. Prokázal přitom, že mláďata, jimž nebyl umožněn silný kontakt s matkami, trpěla do konce života silnými deficity, zejména sociálními. Harlowovy pokusy později inspirovaly (spolu s pracemi René Spitze) Johna Bowlbyho k jeho známému konceptu citové vazby (attachement) mezi matkou a dítětem a její nezbytnosti pro zdravý psychický vývoj.
Při svém testování závislosti mláďat na matce dělal i kontroverzní pokusy s úplnou izolací mláďat, které prokázaly totální deprivaci takto izolovaných mláďat. Za některé tyto své pokusy byl Harlow zpětně kritizován ochránci zvířat. Zejména při pokusech s totální sociální izolací byly některé opice izolovány po dlouhé měsíce, jedna dokonce celých patnáct let. Široká publikace Harlowových pokusů dokonce fungovala jaký velký impuls k rozmachu hnutí za práva zvířat v USA.
Reference
- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
