Hartvíkov

Hartvíkov
Kostel a rybník v Hartvíkově
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Dolní Hořice
Okres	Tábor
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°27′13″ s. š., 14°51′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	17 (2021)[1]
Katastrální území	Hartvíkov (1,74 km²)
PSČ	391 54 391 55
Počet domů	21 (2021)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Hartvíkov
Další údaje
Kód části obce	108588
Kód k. ú.	708585
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hartvíkov (německy Hartlikow, Hartwigshof) je malá vesnice, část obce Dolní Hořice v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Nachází se asi 2,5 kilometru severovýchodně od Dolních Hořic. Hartvíkov je také název katastrálního území o rozloze 1,74 km².^[3]

První písemná zmínka o Hartvíkovu pochází z roku 1369, kdy vesnice patřila Kunešovi z Hartvíkova. Stejný přídomek používali také jeho následovníci, jimiž byli Přibík uváděný v roce 1414, Chval (1417–1419) a Zdeslav, který okolo roku 1424 zastával funkci purkrabího v Bechyni. Vladykové sídlili na zdejší tvrzi, která zanikla nejspíše během husitských válek. Jejím posledním známým majitelem byl Ctibor z Hartvíkova. Pozůstatky tvrze se dochovaly do první čtvrtiny devatenáctého století, kdy byl při melioracích luk u rybníka zasypán příkop a nalezeny čtvercové základy jakési budovy.^[4]

Při sčítání lidu v letech 1850–1920 Hartvíkov byl osadou obce Prasetín v okrese Pelhřimov. V letech 1921–1971 byl osadou obce Oblajovice, se kterým patřil nejprve do okresu Pelhřimov, ale v roce 1950 v okrese Pacov a v letech 1961–1971 v okrese Tábor. Od 26. listopadu 1971 do 31. března 1976 byl znovu částí obce Prasetín v okrese Tábor, kdy se konaly obecní volby. Od 1. dubna 1976 je částí obce Dolní Hořice v okrese Tábor.^[7]

• Fara čp. 1^[8]
• Kostel svatých Petra a Pavla^[9] je připomínán od roku 1384. Náležel do vikariátu chýnovského jako filiální k Cetorazi. V husitských válkách farnost zanikla, poté byla pod obojí, protože z roku 1785 je zmiňována oprava, kdy byl na jižní straně zdi kostela zabílen veliký kalich. V témže roce byla obnovena duchovní zpráva a od roku 1858 existuje jako samostatná farnost. Původní románský kostel byl roku 1886 zbořen, 1886–1887 na jeho místě postaven nový kostel, větší, pseudorománský s věží na severní straně. Vnitřní výzdoba, beuronská výmalba a varhany jsou pseudogotické z konce 19. století, což je unikátní: je to nejmladší katolický kostel celého vikariátu a vnitřní výmalba je originální. Z původního kostela se zachovaly pouze dva kamenné, typicky románské sloupy, které nesou kruchtu. Roku 1886 byly pořízeny u zvonaře A. Pernera tři nové zvony, ze kterých po zrekvírování roku 1914 zbyl jen jeden, ke cti svatých Petra a Pavla (220 kilogramů). V roce 1976 byla provedena liturgická úprava presbytáře – nový obětní stůl byl zhotoven z mřížky. Roku 1988 byly rodinou Manouškovou ze Zbraslavi odlity a 14. května 1988 za přítomnosti mnoha věřících a kněží slavnostně posvěceny dva zvony: ke cti Panny Marie, Královny míru (378 kilogramů) a svatého Josefa (670 kilogramů).^[10]

• 
  Pohled zdáli
• 
  Chalupa
• 
  Hrob Kodetů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hartvíkov na Wikimedia Commons
• Hartvíkov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)