Harvey Mandel

Harvey Mandel
Harvey Mandel při koncertě v roce 1977
Základní informace
Přezdívka	The Snake
Narození	11. března 1945 (79 let) Detroit, Michigan, USA
Původ	Morton Grove, Illinois, USA
Žánry	blues rock, blues
Povolání	hudebník
Nástroje	kytara, zpěv
Aktivní roky	1966 – dosud
Vydavatelé	Epic, Philips, Bellaphon, Janus, Repertoire, BGO, Ovation, Western Front, Clarity, Lightyear, Orchard, Electric Snake
Členem skupiny	Canned Heat
Příbuzná témata	Pure Food & Drug Act, Canned Heat, The Rolling Stones, John Mayall, Charlie Musselwhite
Web	harveymandel.com
Významný nástroj
Gibson Les Paul
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harvey Mandel (* 11. března 1945, Detroit, Michigan, USA) je americký kytarista, který byl členem bluesové skupiny Canned Heat a vystupoval rovněž s anglickým hudebníkem Johnem Mayallem. Během své kariéry spolupracoval i s dalšími hudebníky, mezi které patří například Charlie Musselwhite či skupina The Rolling Stones. Je označován za jednoho z prvních rockových kytaristů, kteří využívali obouruční tapping na pražcích.^[1][2][3]

Přestože se narodil v Detroitu, své dětství strávil ve vesnici Morton Grove v Illinois. Svou kariéru zahájil v polovině šedesátých let a vůbec první nahrávkou, na níž se podílel, bylo album Stand Back! Here Comes Charley Musselwhite's Southside Band bluesového harmonikáře Charlieho Musselwhitea z roku 1966.^[4] Později se přestěhoval do oblasti San Francisco Bay Area, kde vystupoval s různými hudebníky. Zde také získal nahrávací smlouvu s hudebním vydavatelstvím Philips Records a roku 1968 vydal své první sólové album nazvané Cristo Redentor; též vydavatelství vydalo i jeho dvě následující nahrávky.

Když roku 1969 odešel Henry Vestine ze skupiny Canned Heat, jeho místo zaujal právě Harvey Mandel; jeho třetím vystoupením se skupinou byl koncert na hudebním festivalu Woodstock v srpnu toho roku. Se skupinou nahrál alba Future Blues (1970) a Historical Figures and Ancient Heads (1971). Brzy poté ze skupiny s baskytaristou Larrym Taylorem odešel a oba se stali členy skupiny Bluesbreakers anglického bluesového hudebníka Johna Mayalla hrál na jeho albech USA Union (1970) a Back to the Roots (1971).^[3]

Od Mayalla odešel v roce 1972, tedy po dvou letech svého angažmá, a s několika dalšími hudebníky založil skupinu Pure Food & Drug Act. Když v roce 1974 ze skupiny The Rolling Stones odešel kytarista Mick Taylor, byl Mandel osloven jako možný náhradník;^[5] se skupinou však nakonec nahrál pouze dvě písně: „Hot Stuff“ a „Memory Motel“ z alba Black and Blue.^[4][3] Paralelně s působením v těchto skupinách nadále rozvíjel i svou sólovou kariéru (během sedmdesátých let vydal dalších šest alb) a hrál s mnoha dalšími hudebníky, mezi něž patří například Barry Goldberg, Dewey Terry, Kenny Burrell či Ron Carter.

Počátkem devadesátých let opět krátce vystupoval s Canned Heat, přičemž podobně se skupinou hrál i v letech 1996 až 1999. Roku 2010 se skupinou začal opět vystupovat, ale kvůli svému zdravotnímu stavu opět odešel. V roce 2013 mu byla diagnostikována vzácná forma rakoviny, která se nachází v nosu.^[5][6] Za účelem získání financí na léčbu byla uspořádána aukce, v níž se dražily jeho kytary, ale i podepsané kytary od jeho přátel, jako například od Carlose Santany či Keitha Richardse.^[2][7]

V roce 2011 vystoupil po boku písničkáře Boba Dylana na předávání cen Grammy.^[8] Roku 1996 se představil jako herec ve filmu Chalk režiséra Roba Nilssona.

• Cristo Redentor (1968)
• Righteous (1969)
• Games Guitars Play (1970)
• Baby Batter (1971)^{[p 1]}
• The Snake (1972)
• Shangrenade (1973)
• Feel the Sound of Harvey Mandel (1974)
• Twist City (1993)
• Snakes and Stripes (1995)
• Planetary Warrior (1997)
• Emerald Triangle (1998)
• Lick This (1999)
• West Coast Killaz (2003)
• Snake Pit (2016)
• Snake Attack (2017)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Harvey Mandel na Wikimedia Commons
• Oficiální web Archivováno 17. 12. 2014 na Wayback Machine. (anglicky)