Hasan Rúhání

Hasan Rúhání
حسن روحانی
7. prezident Íránu
Ve funkci:
3. srpna 2013 – 3. srpna 2021
PředchůdceMahmúd Ahmadínežád
NástupceEbráhím Raísí
29. Generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí
Ve funkci:
3. srpna 2013 – 17. září 2016
Stranická příslušnost
ČlenstvíUskupení bojujících duchovních (1987–2013)
Islámská republikánská strana (1979–1987)
Narození12. listopadu 1948 (75 let)
Írán Sorche, Írán
RodičeAsdollah Fereydoon a Sakineh Peivandi
DětiMohammad Rouhani
Maryam Rouhani
PříbuzníHossein Fereydoun (sourozenec)
Kambiz Mehdizadeh (zeť)
Náboženstvíší'itský islám
OceněníOrder of Islamic Revolution
Řád vítězství
Order of Nasr
Webová stránkarouhani.ir
CommonsHassan Rouhani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hasan Rúhání (persky حسن روحانی‎; narozen jako Hasan Ferejdún 12. listopadu 1948 Sorche)[1] je íránský politik, mudžtahid, právník, akademik, islámský duchovní a diplomat, který byl od v letech 2013–2021 7. prezidentem Íránu. Od roku 1999 je členem Shromáždění učenců.[2] V letech 1991 – 2021 byl členem Rady pro určování zájmů režimu a mezi lety 1989–2021 členem Nejvyšší rady národní bezpečnosti.[3] Rúhání byl místopředsedou čtvrtého a pátého volebního období íránského parlamentu (Madžles) a tajemníkem Nejvyšší rady národní bezpečnosti v letech 1989 až 2005.[3] Ve své druhé funkci byl nejvyšším vyjednavačem země s Trojkou EU, Velkou Británií, Francií a Německem v oblasti jaderné technologie v Íránu a působil také jako šíitský mudžtahid (vysoký duchovní)[4] a vyjednávač ekonomického obchodu.[5] Vyjádřil oficiální podporu prosazování práv etnických a náboženských menšin.[6] V roce 2013 jmenoval svým prvním viceprezidentem bývalého ministra průmyslu Ešáqa Džahángírího.[7]

Dne 7. května 2013 se Rúhání zaregistroval do prezidentských voleb, které se konaly dne 14. června 2013.[8] Řekl, že pokud bude zvolen, připraví „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší problematické vztahy se západními národy. Rúhání je často popisován jako umírněný. Byl zvolen prezidentem Íránu 15. června, když porazil teheránského starostu Mohammada Bághera Ghálibáfa a čtyři další kandidáty.[9][10][11] Do funkce nastoupil 3. srpna 2013.[12] V roce 2013 jej časopis Time uvedl na seznamu 100 nejvlivnějších lidí na světě. V domácí politice podporuje osobní svobodu a volný přístup k informacím, zlepšil práva žen jmenováním mluvčích ministerstva zahraničí a byl popsán jako centrista a reformista, který zlepšil diplomatické vztahy Íránu s ostatními zeměmi prostřednictvím výměny smířlivých dopisů.[13][14] Rúhání byl znovuzvolen ve volbách v roce 2017 s 23 636 652 hlasy (57,1%).[15]

Politická kariéra

Později v úřadu vedl íránský nukleární vyjednávací tým a byl hlavním vyjednavačem se státy Evropské unie – Spojeným královstvím, Francií a Německem – ohledně íránského jaderného programu. Byl poradcem prezidenta Muhammada Chátamího a kritizoval předchozího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda za špatnou zahraniční politiku a ekonomickou situaci v zemi.[16]

7. května 2013 se zaregistroval do prezidentských voleb. Prohlásil, že v případě zvolení vypracuje „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší divoké vztahy se Západem. Při volbách 14. června 2013 získal 50,68 % hlasů a vyhrál tak v prvním kole, kterého se zúčastnilo 72 % voličů. Už zkraje sčítání volebních hlasů získal velký náskok. Jeho soupeř, teheránský starosta Mohammad Báker Ghálibáf, získal 17 %. 15. června byl vyhlášen vítězem. Úřad prezidenta převzal 3. srpna 2013.

Ve volbách 19. května 2017 prezidentský mandát obhájil pro další čtyřleté období, když získal už v prvním kole 58 % hlasů.

Po ničivých útocích bezpilotních letadel, vyslaných v září 2019 údajně z Jemenu, na zařízení ropného průmyslu v Saúdské Arábii, prohlásil Rúhání, že Írán „chce svým sousedům podat ruku přátelství a bratrství“. Na následném Valném shromáždění OSN má Írán v úmyslu předložit plán pro regionální spolupráci, kterým by byly zajištěny vývoz ropy a bezpečnost námořních cest. Írán je také připraven, „odpustit svým sousedům jejich minulé chyby“.[17]

Rúhání potřetí kandidovat nemohl a 3. srpna 2021 do úřadu usedl jeho nástupce Ebráhím Raísí.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hassan Rouhani na anglické Wikipedii.

  1. ↑ وب سایت حسن روحانی | درباره من | زندگینامه. rouhani.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-30. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.majlesekhobregan.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-26. 
  3. ↑ a b Center For Strategic Research - Experts - Dr. Hassan Rouhani. web.archive.org [online]. 2013-05-15 [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-14. 
  4. ↑ Iran's Presidential Election Heats up as Reformist Rowhani Enters Race (Jahanpour). Informed Comment [online]. 2013-04-12 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Times of Oman | News :: Rouhani moots regional trade bloc to boost growth, stability. web.archive.org [online]. 2014-03-22 [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-22. 
  6. ↑ WESTERBERG •, Lotta. Rouhani’s Election: A Victory for the Green Movement?. Fair Observer [online]. 2013-06-27 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PressTV - Rohani appoints Jahangiri as Iran’s first vice president. web.archive.org [online]. 2013-10-23 [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-23. 
  8. ↑ Iran's former nuclear negotiator registers for presidential campaign - People's Daily Online. en.people.cn [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ FASSIHI, By Farnaz. Moderate Cleric Hassan Rohani Wins Iran Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  10. ↑ Hassan Rouhani wins Iran presidential election. BBC News. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky) 
  11. ↑ FASSIHI, Farnaz. Moderate Candidate Wins Iran's Presidential Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  12. ↑ Hassan Rouhani takes over as Iran president. BBC News. 2013-08-03. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky) 
  13. ↑ Iran opens doors to tourists as Rouhani fosters thaw in relations with the west. the Guardian [online]. 2013-10-18 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Hassan Rouhani sets out his vision for a new and free Iran. the Guardian [online]. 2013-09-19 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ وزارت کشور-پایگاه اطلاع رسانی-پایگاه اطلاع رسانی وزارت کشور/انتشار نتایج تفصیلی انتخابات ریاست جمهوری. web.archive.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-10. 
  16. ↑ BĚLKA, Michal; MÁNERT, Oldřich; ČTK. Novým prezidentem Íránu se stal proreformní Hasan Rúhání. iDNES.cz [online]. 2013-06-15 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ Selbstbewusste Angebote (Sebevědomé nabídky), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 23. září 2019, s. 5 (německy).

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

State flag of Iran 1964-1980.svg
A Vectorized version of File:Lionflag.PNG made by me
Hassan Rouhani.jpg
Autor: BotMultichillT, Licence: CC BY-SA 3.0
Hassan Rouhani, Iranian presidential candidate