Hasičský odboj

Hasičský odboj byla protinacistická odbojová organizace působící během německé okupace v Protektorátu Čechy a Morava. Příslušníci se rekrutovali zpočátku z vedoucích hasičských funkcionářů a později se zapojovali i běžní členové jednotlivých hasičských sdružení. Vyvíjeli především zpravodajskou a sabotážní činnost. Dále se věnovali zásobování partyzánských skupin, shromažďování benzínu, zdravotnického materiálu a zbraní pro povstání proti okupantům.^[1] Skupina, která vznikla v březnu 1942 byla napojena Přípravný revoluční národní výbor a později prostřednictvím Josefa Císaře na Radu tří. Už před vznikem skupiny byla část hasičů součástí Obrany národa a dalších odbojových organizací.^[2][3][4] Na vzniku hasičského odboje se podíleli vedoucí funkcionáři Svazu českého hasičstva v čele s Františkem Procházkou.^[1]

Ihned po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava začaly organizační změny v hasičském hnutí. Na základě výnosu ministerstva vnitra z 15. května 1939 došlo k zániku tehdejších řídících orgánů a nově byl ustaven Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě, rovněž byly provedeny změny v územní organizaci. Nařízením z 29. prosince 1939 bylo hasičům zakázáno používat symboly a názvy odkazující na Československo. Dále museli být ze všech sborů vyloučeni Židé, schůze se musely ohlásit předem a často se konaly za přítomnosti četnictva. Na schůzích se smělo jednat pouze k problematice sboru. Od roku 1943 byly povoleny pouze pracovní porady. Byla zavedena povinná kontrola docházky na cvičení. Majetek sborů musel být převeden do vlastnictví měst a obcí. V obcích, kde současně s českým sborem působil německý, byly české sbory rozpuštěny. Byly prováděny časté kontroly a jakýkoliv zjištěný nedostatek byl považovaný za sabotáž.^[1][5]Němci se pomocí těchto opatření snažili dostat české hasiče pod kontrolu, protože je potřebovali k ochraně svého válečného průmyslu. Zároveň si byli vědomi odbojového potenciálu českých hasičů. Protože organizace jako celek disponovala motorovými vozidly, zásobami benzínu a disponovala velkým množstvím dobře organizovaných a vycvičených lidí. Například podle pozdějších zjištění gestapa dokázalo během "cvičení" na přelomu května a června v roce 1944 v poměrně krátkou dobu nastoupit přes šedesát tisíc hasičů.^{[1][3][5][4][6]}Hasiči se tak časem zůstali jedinou českou fungující velkou organizací v Protektorátě.^[7]

Od vzniku Protektorátu do vytvoření hasičské odbojové organizace v březnu 1942 se hasiči zapojovali do různých odbojových organizací, zejména do Obrany národa. Část hasičů také odešla do zahraničí aby se zapojila do československé zahraniční armády. V domácím odboji se věnovali hlavně převádění osob přes hranice, poskytování pomoci lidem, žijícím v ilegalitě, sabotování německých nařízení a protiněmecké propagandistické činnosti.^[4][7][8]

Od března 1942 byly vytvářeny odbojové buňky v hasičských sborech po celém území Protektorátu.^[7] Hasiči v té době spolupracovali s odbojovými skupinami Obrana národa a Kapitán Nemo. Tyto skupiny ale byly v rámci represí po atentátu na Heydricha v roce 1942 téměř zničeny. Poté byla navázána spolupráce s Přípravným revolučním výborem, později Radou tří. Spojení bylo navázáno prostřednictvím Josefa Císaře.^[9][2][4][7]Po dohodě s ním se začali hasiči připravovat na ozbrojené povstání. Začal probíhat výcvik během hasičských kurzů a byly sestaveny bojové jednotky z mužů (vojáků v záloze) do 35 let v každém soudním okrese. Tyto jednotky měly od roku 1944 podléhat přímému velení generála Vojtěcha Luži. Ze starších hasičů byly sestavovány tzv. jednotky bezpečnostní služby.^[7][9] Byly tvořeny zásoby benzínu, kdy hasiči při cvičeních oficiálně vykazovali větší spotřebu a ušetřený benzín tajně skladovali. Dále pak shromažďovali zbraně, výbušniny a zdravotnický materiál.^[1] Jako součást požární ochrany měli přístup do různých vojenských a průmyslových objektů, takže vytvářeli plány těchto objektů. Navázali styky s menšími partyzánskými oddíly a pomáhali je zásobovat.^[1][6][7]

Ve druhé polovině roku 1943 zachytilo gestapo stopu odbojové činnosti hasičů na Jičínsku a hasičská organizace se tak dostala do jeho hledáčku.^[6]Němci nechtěli ohrozit schopnost hasičů zasahovat proti požárům, protože v té době navíc rostlo riziko spojeneckého bombardování, rozhodli se nasadit konfidenty na okresní a krajské hasičské funkcionáře. V září roku 1944 pak proběhla akce "Hasiči". Mezi prvními byly 12. září zatčeni vedoucí funkcionáři Svazu českého hasičstva František Procházka, Bohdan Wágner, Josef Dědek, Emil Karpaš a Václav Dřevo. V dalších dnech proběhlo hromadné zatýkání po celých Čechách a Moravě. Celkově bylo zatčeno více než tři tisíce hasičů.^[10]

I přes velkou ztrátu hasičské organizace, nadále mezi hasiči probíhaly přípravy k závěrečným bojům i v roce 1945. Po vypuknutí pražského povstání se část hasičů zapojila do bojů v Praze, kde jich 198 padlo.^[10] Ale i v ostatních místech Čech a Moravy se hasiči aktivně zapojili do květnových událostí. Účastnili se bojů a odzbrojování Němců, vykonávali pořádkovou a strážní službu. Zasahovali proti požárům a při likvidaci výbušnin. Pomáhali raněným a zajišťovali jejich transport.^[1][4]

Během německé akce „Hasiči“ bylo v Čechách zatčeno 2088 hasičů, z toho 954 zemřelo. Na Moravě to bylo 1011 hasičů, z nichž nepřežilo 286.^[4]

• Hasiči v protinacistickém odboji

• Československý protinacistický odboj
• Rada tří
• František Procházka
• Václav Dřevo