Havez

Havez
	Havez česnáčková (Adenostyles alliariae)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvězdnicotvaré (Asteraceae);
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae);
Podčeleď	hvězdnicové (Asteroideae);
Tribus	Senecioneae;
Rod	havez (Adenostyles); Cass., 1816
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havez (Adenostyles) je rod rostlin z čeledi hvězdnicovité. Jsou to vytrvalé byliny se srdčitými listy a bílými nebo purpurovými úbory v latovitých květenstvích. Rostliny obsahují alkaloidy a jsou jedovaté. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen ve větších evropských pohořích. Centrum druhové diverzity je v Alpách. V některých českých pohraničních horách se vyskytuje havez česnáčková.

Popis

Haveze jsou vytrvalé byliny s přímou větvenou lodyhou a tlustým válcovitým oddenkem. Listy jsou jednoduché, střídavé, lodyžní i přízemní, dlouze až krátce řapíkaté, s trojúhelníkovitě až okrouhle srdčitou, na okraji zubatou čepelí. Květy jsou drobné, trubkovité, oboupohlavné, uspořádané po 3 až 4 v úzkých úborech skládajících bohaté laty. Koruna je čtyřčetná, bílá nebo purpurová. Plodem je vejcovitá, podélně žebernatá nažka opatřená chmýrem s mnoha paprsky.^[1]^[2]

Bohatý porost haveze česnáčkové
(c) I, Rémih, CC BY-SA 3.0
Havez bělolistá (Adenostyles leucophylla)
Detail květů haveze alpské

Rozšíření

Rod havez zahrnuje 3 druhy^[2] a je rozšířen v horských oblastech Evropy. Největší areál má havez česnáčková (Adenostyles alliariae), rozšířená ve větších pohořích kontinentální Evropy od Pyrenejského poloostrova po ukrajinské Karpaty a Balkánská pohoří. Někdy je udávána i z asijské části Turecka, výskyt je však považován za nepůvodní.^[3] Havez alpská (Adenostyles alpina, syn. A. glabra) roste v Alpách, Apeninách, Juře, Pyrenejích, Kantaberském pohoří, Sicílii a Korsice. Havez bělolistá (Adenostyles leucophylla) je svým výskytem vázána pouze na západní Alpy.^[4]^[5]^[6] V České republice roste pouze havez česnáčková. Vyskytuje se ve větších pohraničních horách, konkrétně v Krkonoších, Králickém Sněžníku, Hrubém Jeseníku a Beskydech, v nadmořských výškách nad 900 metrů. Krkonoše představují nejsevernější výskyt haveze v rámci celého areálu rodu.^[1]

Ekologické interakce

Květy havezí jsou opylovány hmyzem. Nažky jsou opatřeny chmýrem a šíří se větrem. Listy využívá jako potravu jen málokterý hmyz. Živí se na nich larvy i dospělci mandelinky havezové (Oreina cacaliae) a příbuzných druhů Oreina elongata a O. globosa. Jedovaté alkaloidy, které jsou v rostlině obsaženy, shromažďují tito brouci ve vlastních tělech a následně využívají k obraně vůči predátorům.^[7]^[8]

Mandelinka havezová (Oreina cacaliae)
Bělásek ovocný na květech haveze alpské

Obsahové látky a jedovatost

Haveze obsahují pyrrolizidinové alkaloidy (senecifyllin, senecionin, spartioidin aj.) s hepatotoxickým a karcinogenním účinkem, přesto jsou zřídka uváděny v seznamech jedovatých rostlin. Obsah alkaloidů v rostlině se pohybuje okolo 2 %, největší koncentrace je v květenství. U člověka byly zaznamenány otravy, projevující se poškozením jater, při záměně listů haveze za listy podběle nebo devětsilu lékařského při bylinném léčení.^[9]^[10]

Alkaloid senecionin

Taxonomie

Rod Adenostyles je v rámci čeledi Asteraceae řazen do podčeledi Asteroideae, tribu Senecioneae a subtribu Senecioninae. Řada lokálních populací zejména z jižních částí areálu Adenostyles alpina byla popsána jako samostatné druhy, mezi jinými A. briquetii (syn. A. alpina subsp. briquetii) z Korsiky, A. australis ze severozápadní Itálie, A. pyrenaica (syn. A. alpina subsp. pyrenaica) z Pyrenejí a Kantaberského pohoří, A. macrocephala (syn. A. alpina subsp. macrocephala) z Kalábrie, A. nebrodensis (syn. A. alpina subsp. nebrodensis) ze Sicílie.^[6]^[11]

Zástupci

havez alpská (Adenostyles alpina)
havez bělolistá (Adenostyles leucophylla)
havez česnáčková (Adenostyles alliariae)^[12]^[13]

Význam

Haveze nemají větší praktický význam a téměř se nepěstují ani jako okrasné rostliny.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7.
↑ ^a ^b KADEREIT, J.V.; JEFFREY, C. (eds.). The families and genera of vascular plants. Vol. 8. Berlin: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-31050-1. (anglicky)
↑ AKINCI, Ş.; ÖZHATAY, E. The flora of Keltepe area (Kocaeli/Turkey). İstanbul Journal of Pharmacy. 2004, čís. 37.
↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑ TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 4. [s.l.]: Cambridge University Press, 1976. ISBN 0-521-08717-1. (anglicky)
↑ ^a ^b DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. The phylogeny of the European high mountain genus Adenostyles (Asteraceae-Senecioneae) reveals that edaphic shifts coincide with dispersal events. American Journal of Botany. 2013, čís. 100(6).
↑ MARGRAF, N.; GOTTHARD, K.; RAHIER, M. The growth strategy of an alpine beetle: maximization or individual growth adjustment in relation to seasonal time horizons?. Functional Ecology. Sep. 2003, čís. 17(5). Dostupné online.
↑ SCHOONHOVEN, Louis M.; VAN LOON, Joop J.A.; DICKE, Marcel. Insect-plant biology. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-852595-8. (anglicky)
↑ Pyrrolizidine Alkaloids in Adenostyles alliariae and A. glabra from the Austrian Alps. Natural Product Communications. 2015, čís. 10(7).
↑ GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)
↑ DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. Two new combinations in Adenostyles (Asteraceae, Senecioneae), a conspectus of the genus and key to its species and subspecies. Willdenowia. 2012, čís. 42(1).
↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
↑ Biolib [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu havez na Wikimedia Commons
Taxon Adenostyles ve Wikidruzích

[kv7-1] SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7.

[kub8-2] KADEREIT, J.V.; JEFFREY, C. (eds.). The families and genera of vascular plants. Vol. 8. Berlin: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-31050-1. (anglicky)

[akinci-3] AKINCI, Ş.; ÖZHATAY, E. The flora of Keltepe area (Kocaeli/Turkey). İstanbul Journal of Pharmacy. 2004, čís. 37.

[pwo-4] Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)

[fl4eu-5] TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 4. [s.l.]: Cambridge University Press, 1976. ISBN 0-521-08717-1. (anglicky)

[dillenberger2013-6] DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. The phylogeny of the European high mountain genus Adenostyles (Asteraceae-Senecioneae) reveals that edaphic shifts coincide with dispersal events. American Journal of Botany. 2013, čís. 100(6).

[margraf-7] MARGRAF, N.; GOTTHARD, K.; RAHIER, M. The growth strategy of an alpine beetle: maximization or individual growth adjustment in relation to seasonal time horizons?. Functional Ecology. Sep. 2003, čís. 17(5). Dostupné online.

[schoonhoven-8] SCHOONHOVEN, Louis M.; VAN LOON, Joop J.A.; DICKE, Marcel. Insect-plant biology. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-852595-8. (anglicky)

[chizzola-9] Pyrrolizidine Alkaloids in Adenostyles alliariae and A. glabra from the Austrian Alps. Natural Product Communications. 2015, čís. 10(7).

[botsaf-10] GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky)

[dillenberger2012-11] DILLENBERGER, Markus S.; KADEREIT, Joachim W. Two new combinations in Adenostyles (Asteraceae, Senecioneae), a conspectus of the genus and key to its species and subspecies. Willdenowia. 2012, čís. 42(1).

[fls-12] Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

[biolib-13] Biolib [online]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Navigation

Navigace

Tématické portály