Havlíčku, Havle

Havlíčku, Havle
Skladba od Jaroslav Hutka
Z albaPravděpodobné vzdálenosti
Napsáno1977
Vydáno1978
Žánrfolk
VydavatelstvíŠafrán
SkladatelJaroslav Hutka
TextařJaroslav Hutka
První veršMají tě v ohrádce,
za mříž tě vsadili
andělé z Brixenu,
co vzývaj' násilí
Pravděpodobné vzdálenosti chronologicky
Sobě a toběHavlíčku, HavleKat Mydlář

Havlíčku, Havle je protestní píseň Jaroslava Hutky z roku 1977. Její vznik je spojen se založením občanské iniciativy Charta 77 a následným zatčením Václava Havla. Jaroslav Hutka byl kvůli ní vyšetřován.

Dobové pozadí

Během vánočních svátků roku 1976 navštívil Jaroslav Hutka Václava Havla v jeho bytě na Nábřeží Bedřicha Engelse č. 78 (dnešní Rašínově nábřeží). Havel jej seznámil s prohlášením Charty 77 a přitom ho požádal, aby toto prohlášení nepodepisoval. Zdůvodnil to rozložením sil, kdy už dostatečné množství osobností text podepsalo a písničkáři jako Vlastimil Třešňák a Jaroslav Hutka by byli užitečnější, kdyby mohli koncertovat a oslovovat publikum. Oba se shodli, že prohlášení po nějakém čase patrně upadne v zapomnění. Vlastimil Třešňák prohlášení už dříve podepsal u Petra Uhla a jeho podpis pak u Jaroslava Hutky spálili v kamnech.[1]

Vznik písně

Já jsem na Havla při tom jeho prvním věznění hodně myslel. Že to musí být pro něj mučící nemít na své straně dveří kliku. ...někdy v březnu jsem na té věčné šňůře po republice přespal u rodičů v Olomouci. V poledne, když jsem vstal a seděl v kuchyni nad kávou, tak mě to napadlo. Během hodinky jsem měl píseň hotovou.

— Jaroslav Hutka

Prohlášení Charty 77 bylo uveřejněno 6. ledna 1977 a ve stejný den byl Václav Havel vzat na 5 měsíců do vyšetřovací vazby. Jaroslav Hutka píseň složil v únoru nebo březnu v bytě svých rodičů v Olomouci. Myslel na to, jak Václav Havel vzhledem ke své povaze špatně snáší vazbu. A pak jej napadl text se šesti slokami, ve kterém srovnával osud Karla Havlíčka Borovského a Václava Havla s použitím slovní hříčky: A podle litery "paragraf – šavle" teď dumej o právu, Havlíčku, Havle... Už dříve v reakci na Chartu 77 napsal několik písní o některých historických osobnostech, jako např. Mistře Jene, Galileo Galilei, Kat Mydlář nebo Sokrates.

Zveřejnění písně a vyšetřování Státní bezpečnosti

Poprvé píseň zazpíval právě v Olomouci. Většina lidí v publiku Václava Havla neznala.[2] Zahrál ji také na koncertu 28. dubna 1977 na Fakultě jaderné fyziky ČVUT, odkud se o tom dozvěděla i Státní bezpečnost. Ta ho v polovině května zadržela na 48 hodin ve svém sídle na Bartolomějské ulici. Policisté ho zadrželi v pět hodin ráno a v šest hodin začali výslech otázkou, o kom je text písně. Hutka během vyšetřování trval na tom, že píseň je pouze o Karlu Havlíčkovi Borovském a sám Havlíček se ve svých Epigramech v roce 1845 podepsal jako Havel. (Jehly, špičky, sochory a kůly stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli vojně s hloupostí a zlobou místo šavel Borovský Havel.)

Václava Havla 20. května 1977 propustili z vyšetřovací vazby a před jeho domem ho vítalo několik lidí včetně Jaroslava Hutky. Píseň mu zazpíval. Havel ji hodnotil kladně, ale požádal o zrušení poslední sloky (...vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli, že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli.). Byla podle něj "nepravdivě pochvalná". Způsob propuštění z vazby považoval za své selhání.[3]

Jaroslav Hutka byl v letech 1975–1977 čtyřikrát trestně stíhán, naposled za nedovolené podnikání. Státní bezpečnost mu v rámci operace Asanace hrozila nepodmíněným trestem a snažila se ho přimět k emigraci. V říjnu 1978 nakonec s manželkou Danielou emigroval do Nizozemska. Ve stejném roce vydalo exilové hudební nakladatelství Šafrán Hutkovo třetí album Pravděpodobné vzdálenosti a na tomto albu byla uvedena také píseň Havlíčku, Havle.

Soudní dohra

Kvůli zadržení Státní bezpečností na 48 hodin z důvodu výtržnictví podal Jaroslav Hutka asi v roce 2012 žádost o rehabilitaci. Sám se k události vracet nechtěl, ale advokát Lubomír Müller ho přesvědčil, že jde o princip a důležitý precedens pro další lidi perzekvované tehdejším režimem. Městský soud v Praze uznal, že šlo o nezákonné zbavení svobody. Žádost o rehabilitaci však zamítl, protože trestný čin výtržnictví není uveden v zákoně o soudní rehabilitaci. Po odvolání Ústavní soud rozhodl, že nelze formalisticky vycházet z dobové právní kvalifikace tehdejších vyšetřovatelů. Příčinou zadržení nebyl kriminální čin výtržnictví, ale Hutkův legitimní odpor proti režimu.[4] Po rehabilitaci získal Jaroslav Hutka odškodnění ve výši 4 koruny měsíčně ke svému starobnímu důchodu. Tento precedens otevřel cestu k rehabilitaci dalším lidem, kteří byli na 48 hodin zadrženi v rámci šikany Státní bezpečnosti. V roce 2013 tak byl například rehabilitován teatrolog Petr Pavlovský.[5]

Reference

  1. HRONOVÁ, Zuzana. Hutka: My budeme podepisovat, vy zpívat a obklíčíme bolševika, říkal mi Havel. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-12-12 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  2. DĚDEK, Honza. Hutkovi bylo líto Havla. Tak mu napsal píseň. Lidovky.cz [online]. 2011-06-13 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  3. HRONOVÁ, Zuzana. Neznámý Havlův deník se skrýval v diáři z Mototechny. Nabízí vše od Charty po travní semena. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-10-19 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  4. ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Hutka uspěl u Ústavního soudu a dál žádá své očištění. iDNES.cz [online]. 2012-12-18 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  5. NAVARA, Luděk. Jaroslava Hutku odškodní za zadržení kvůli písni Havlíčku, Havle. iDNES.cz [online]. 2013-08-09 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online.