Havran polní

Jak číst taxoboxHavran polní
alternativní popis obrázku chybí
Havran polní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrkavcovití (Corvidae)
Rodhavran (Corvus)
Binomické jméno
Corvus frugilegus
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havran polní (Corvus frugilegus) je středně velký pták z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Patří tedy do řádu pěvců. V Česku pravidelně hnízdí, protahuje či zimuje. Náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech. Na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i desetitisíce ptáků.[2]

Taxonomie

Havran polní se vyskytuje ve dvou poddruzích:

  • C. f. frugilegus – Evropa a západní Asie;
  • C. f. pastinator – zbývající část Asie.[3]

Popis

  • Délka těla: 45–47 cm
  • Hmotnost: 200–625 g
  • Rozpětí křídel: 81–94 cm.[3]

Je velký přibližně jako vrána, tělo má porostlé tmavým peřím, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech. Nápadné jsou také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, kuželovitý a špičatý, šedohnědě zbarvený zobák, jehož kořen mají dospělí ptáci od druhého roku života světlý a neopeřený (lysý), čímž je lze odlišit od jiných středoevropských krkavcovitých pěvců. Křídla má ve srovnání s vránou delší a zasahují až na konec ocasu. Samec se od samice neliší. Mladí ptáci mají zhruba do šestého měsíce života kořen zobáku opeřený.

Létá rychle a obratně, ke krouživému plachtění využívá termických proudů.[2] Let je lehký; často je užíváno plachtění.[4]

Hlas

Havran polní je poměrně hlučný druh. Ozývá se hlubokým krátkým „gag“, „ga“, protáhlým „króó“, „kráá-kráá“, někdy vysokým „kirrr“ i jinými zvuky, zejména zjara.[3][2][5]

Rozšíření

Letící havran

Havran polní má velmi rozsáhlý areál rozšíření a náleží k nejrozšířenějším a nejpočetněji zastoupeným evropským krkavcovitým ptákům. Počet párů hnízdících v Evropě se odhaduje na 8 170 000 až 14 200 000.[6] Vyskytuje se téměř v celé Evropě (kromě severní části Skandinávie a Islandu) a v širokém pásu od západní Asie až po východní pobřeží Japonska. V letech 18621874 byl introdukován na Nový Zéland, kde se však v současnosti vyskytuje vzácně.[7] Je převážně tažný, přičemž v zimě se obvykle stěhuje na kratší vzdálenosti.

Výskyt v Česku

České republice se vyskytuje po celý rok, místy v hojném počtu. Nejpočetněji je na našem území zastoupen v zimě, kdy se do střední Evropy hromadně stahují ptáci z východní a severovýchodní Evropy. Dle odhadu Jiřího Mlíkovského v Česku zimují dva až čtyři miliony jedinců[8]. Podpěra zmiňuje, že nejvzdálenější zaznamenané místo „našeho“ kroužkovaného havrana leží v Rusku, téměř u hranic Kazachstánu (3238 km, 1977).[9]

Počet hnízdících ptáků byl v letech 1985–1989 odhadován na 2600–3600 párů[2][10], v letech 2001–2003 na 3000–4000 párů[11]. Hnízdiště se nacházejí převážně v Polabské nížině, od dolního toku Ohře po Pardubice. Na některých místech jsou kolonie velmi staré. Za nejstarší kolonii v Čechách je pokládána kolonie v Pátku nad Ohří; je možné, že se k ní vztahuje zápis „urbáře z panství královské kanonie premonstrátů na Strahově“ z 15. století[12]. Na hnízdišti ve Veltrusích bylo v roce 1887 napočítáno přes 4000 hnízd, kolonie byla známa již roku 1880 a možná i dříve[13] (zápis z roku 1788[12]). Kolonie v Lovosicích je stará min. 120 let, na Pardubicku více než 80 let (od r. 1936), v Praze hnízdí havrani od 40. let 20. století (poprvé se zde usadili na Štvanici r. 1861). V jižních Čechách hnízdí v okolí Českých Budějovic, ale podle starších zpráv se četné menší kolonie stěhovaly nebo byly vypuzeny. V posledních padesáti letech se havrani rozšířili i po Slezsku včetně Ostravy a vyskytují se i na jižní Moravě.[8] Nejvýznamnější hnízdní kolonie se nacházejí ve Veltrusích, v Pátku nad Ohří, Opavě, Znojmě a v chrudimsko-pardubické aglomeraci[14].

Během 20. století prodělala populace havrana polního v  celé Evropě výrazné výkyvy početnosti, způsobené zejména používáním pesticidů, preparátů na bázi rtuti a pronásledováním ze strany člověka,[15] které v Červeném seznamu České republiky vedly až k jeho zařazení mezi zranitelné druhy.[3][16]

Hnízdění

Corvus frugilegus

Hnízdí především v nížinách a pahorkatinách (do 800 m n. m.), zejména podél větších vodních toků. Vyhledává otevřené zemědělsky obhospodařované krajiny s lesíky či skupinami stromů. Hnízdí jednou ročně[17], v koloniích[18]. V březnu staří havrani tokají před samičkami, s nimiž po léta žijí; klaní se a vydávají milostné zvuky. Mladí ptáci spolu nekrvavě zápasí. Při stavbě hnízda z větví ulamují ptáci větve ze stromů nebo je kradou z nestřežených hnízd sousedů. Hnízdo, které stavějí v korunách slabých nebo nedostupných stromů, je dosti velké a „neupravené“; zpravidla jich bývá v korunách listnáčů více pohromadě.[17][19] Během dubnakvětna do něj samička klade 3–5 (2–6) světle hnědých 39,1 × 27,9 mm[16] velkých vajec s tmavými skvrnami.[pozn. 1] Inkubační doba je 17–20 dnů; na vejcích sedí pouze samice, samec opatřuje samici potravu. Samice havranů sedí od prvního vejce, takže vylíhlá mláďata jsou různě stará. Samec krmí samičku i mláďata z volete. Později obstarávají potravu oba rodiče. Při hnízdění nocují havrani v blízkosti svých hnízd, která hlídají před predátory. Mláďata jsou opeřena po 32–33 dnech a pohlavně dospívají kolem prvního roku života.

Průměrná délka života havrana polního ve volné přírodě je více než 15 let; Podpěra uvádí, že nejvyšší zaznamenaný věk kroužkovaného havrana byl 9 let a 4 dny.[9]

Potrava

Havran je typickým všežravcem. Potravu hledá při chůzi na zemi, požírá žížaly, dospělý hmyzlarvy, plže, drobné obratlovce, semena, bobule, ovoce, příp. odpadky. V zimě hledá potravu i na skládkách a ve městech. Složení potravního spektra je ovlivněno lokalitou výskytu a ročním obdobím; poměr živočišné a rostlinné potravy je 1 : 2. Při hledání potravy se vyhýbá vysokému porostu, který nemůže přehlédnout, hustému křoví a souvislému lesu.[18][20][21] Několikrát byl již zaznamenán u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše.

Havran polní a člověk

Havrani jsou zpět – obraz od Alexeje Savrasova z roku 1871.

Podobně jako např. krkavec, kavka nebo vrána má i havran polní významné místo v lidové tvorbě. Již od dávných dob vystupuje v dobové literatuře a malířství. Obecně byl symbolem blížícího se zimního období, symbolem chudoby, smůly, zkázy. Podle jiných pověr havrani dokáží svým výrazným krákáním předpovědět déšť[22] nebo blížící se smrt.[23]

České pojmenování

  • Ve staročeštině byla užívána i podoba jména „vran“. Původní podoba slova byla zřejmě *kavo-vornъ, v němž první část souvisí s kavkou a druhá s vránou. Obě jména jsou podle některých názorů onomastického původu.
  • Etymologie českých lidových jmen ptáků havran, krkavec: Lašské kuba (kavka) je asi obměnou staročeského koba (krkavec, havran). Staročeké koba, kobčžna (havran) se do češtiny dostalo z německého dialekt. kobbe, koppe (havran), kde se objevuje i v podobě Kob (původně asi hypokoristikon jména Jakob, ale není to jisté). Kubík (krkavec) je z doby Daniela Adama z Veleslavína (Nomenclator quadrilinguis, v Praze 1598); asi má stejnou etymologii jako lašské kuba a staročeské koba, kobčina. Je zřejmé, že tato nářečná jména pro kavku, havrana a krkavce jsou si blízká; u všech se jako východisko uvádí mužské jméno Jakub nebo německá forma Jakob či jeho domácké podoby. Určitou souvislost lze hledat i v církevněslovanském kobъ (osud), od něhož je odvozeno rumunské cóbe, coábe (pták věštící neštěstí).[24]
  • Jméno havrana se stalo základovým slovem pro derivaci adjektiva označujícího černou barvu – „havraní“ (z něj pochází ustálené spojení „havraní vlasy“).[24]
  • V českém slangu „havrani“ znamená zaměstnance pohřební služby.[25]

Pozn. * znamená nedoložený lexém, morfém, foném

Odkazy

Poznámky

  1. Uvádějí se i: nazelenalá, hnědě skvrnitá (ČERNÝ, s. 246), modrá (MAČÁT), světle zelenošedá, jasně zeleně a hnědě kropenatá (https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=853)…

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b c d DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 218. ISBN 978-80-200-0927-2.
  3. a b c d Havran polní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8984/
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 382. ISBN 978-80-86858-88-3.
  5. FORMÁNEK, Jiří. Havran polní (video). In: Český rozhlas [online]. 27. prosince 2001 [cit. 6. 11. 2017]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/havran-polni-video--23288
  6. BirdLife International. 2016. Corvus frugilegus. In: The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2016-10-01 [cit. 10. 11. 2017]. ISSN 2307-8235. e.T22705983A87393108. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20171114224534/http://www.iucnredlist.org/details/22705983/0 Dostupné také z: www.iucnredlist.org/pdflink.87393108
  7. HEATHER, Barrie D. a ROBERTSON, Hugh A. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Rosedale: Viking, 2005. ISBN 9780143020400.
  8. a b PODPĚRA, Petr. Havran polní Corvus frugilegus. In: iFauna.cz [online]. ©1999–2017 [cit. 10. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/3827/havran-polni-corvus-frugilegus/
  9. a b PODPĚRA, Petr. Nocoviště havrana polního. In: iFauna.cz [online]. Publ. 2018-10-03 18:44:36 [cit. 12. 10. 2018]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/8319/nocoviste-havrana-polniho/
  10. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. Jinočany: H & H, ©1996. ISBN 80-86022-18-8.
  11. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
  12. a b KOKEŠ, Otakar. Hnízdění havrana polního (Corvus f. frugilegus) v Čechách do roku 1965. Sylvia. Roč. 19, 1971–1972, s. 158. ISSN 0231-7796. Dostupné také z: www.cso.cz/wpimages/other/sylvia19_8Kokes.pdf
  13. KLEJDUS, Julius. Havraní kolonie na jihu Moravy. Živa. 2007, č. 2, s. 83–84.
  14. LEMBERK Vladimír; STŘEDOVÁ Kateřina a KALOUSKOVÁ Naděžda. Vývoj hnízdní populace havrana polního v chrudimsko-pardubické aglomeraci. Panurus. 1998, roč. 9, s. 41–52. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: www.vcm.cz/data/files/lemberk_et_al_panurus_9_1998.pdf
  15. SCHÖPFER, Libor a Roman VACÍK. Úspěšné hnízdění havrana polního (Corvus frugilegus) v Plzni v roce 1996. Erika. 1999, č. 8. Dostupné také z: http://www.env.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154acb/9fc6203eac60e42bc1256994006f6443?OpenDocument
  16. a b [Havran polní]. In: PřírodaInfo.cz [online]. ©2007–2010 [cit. 10. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=394.00 Archivováno 26. 7. 2009 na Wayback Machine.
  17. a b ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980, s. 246, 247. Barevný průvodce Artie.
  18. a b LACK, Peter. The Atlas of Wintering Birds in Britain and Ireland. London: T. & A. D. Poyser, 1986. ISBN 0856610437.
  19. POKORNÝ, Zbyněk. Havran polní. In: ChovZvířat.cz [online]. 5. 6. 2014 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1639-havran-polni/
  20. MULLARNEY, Killian; SVENSSON, Lars; ZETTERSTRÖM, Dan a GRANT, Peter J. Collins Bird Guide. London: HarperCollins, 1999. ISBN 0-00-219728-6.
  21. MAČÁT, Zdeněk. Corvus frugilegus – havran polní. In: Natura Bohemica [online]. 17. 4. 2011 [cit. 13. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/corvus-frugilegus/
  22. GREENOAK, Francesca. All the birds of the air: the names, lore and literature of British birds. London: Deutsch, 1979. ISBN 0233970371.
  23. WILMORE, Sylvia Bruce. Crows, jays, ravens and their relatives. Newton Abbot, David & Charles, 1977. ISBN 0715374281.
  24. a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 89–90, 104. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  25. HUGO, Jan, ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 2., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, ©2006, s. 140. ISBN 80-7345-098-4.

Literatura

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980. 350 s. Edice Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • HUGO, Jan, ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. 2., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, ©2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4.
  • KOKEŠ, Otakar. Hnízdění havrana polního (Corvus f. frugilegus) v Čechách do roku 1965. Sylvia. Roč. 19, 1971–1972, s. 157–166. ISSN 0231-7796. Dostupné také z: www.cso.cz/wpimages/other/sylvia19_8Kokes.pdf
  • POKORNÝ, Zbyněk. Havran polní. In: ChovZvířat.cz [online]. 5. 6. 2014 [cit. 6. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1639-havran-polni/
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • LEMBERK, Vladimír. Hnízdění havrana polního (Corvus frugilegus) ve východních Čechách – historie a současnost. Panurus. 2011, roč. 20, s. 43–68. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: http://www.vcm.cz/data/files/Panurus_10-19/lemberk_panurus_20_2011.pdf[nedostupný zdroj]
  • LEMBERK Vladimír; STŘEDOVÁ Kateřina a KALOUSKOVÁ Naděžda. Vývoj hnízdní populace havrana polního v chrudimsko-pardubické aglomeraci. Panurus. 1998, roč. 9, s. 77–88. ISSN 1211-6424. Dostupné také z: www.vcm.cz/data/files/lemberk_et_al_panurus_9_1998.pdf
  • ŠOLTÉSOVÁ, Jana. Havran polní – Corvus frugilegus. In: Příroda.cz [online]. 7. března 2007 [cit. 10. 11. 2017]. ISSN 1801-2787. Dostupné z: http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=853/
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Corvus frugilegus MHNT.ZOO.2010.11.174.1.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Egg of rook ; collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
Corvus frugilegus 2.jpg
Autor: Rafał Komorowski, Licence: CC BY-SA 4.0
Rook (Corvus frugilegus), Wrocław, Poland, autumn 2007
Corvus frugilegus distribution.png
Autor: No machine-readable author provided. Scops~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0

Distribution of Corvus frugilegus

  1. C. f. frugilegus, breeding summer visitor
  2. C. f. frugilegus, breeding resident
  3. C. f. frugilegus, non-breeding winter visitor
  4. C. f. pastinator, breeding summer visitor
  5. C. f. pastinator, breeding resident
  6. C. f. pastinator, non-breeding winter visitor
Author is Ulrich Prokop (Scops), adapted by MPF
Rook in flight.jpg
Autor: foxypar4, Licence: CC BY 2.0
Rook (Corvus frugilegus) in flight