Havran (báseň)

Havran
Ilustrace Gustava Dorého z roku 1884
Autor	Edgar Allan Poe
Původní název	The Raven
Země	Spojené státy americké
Jazyk	angličtina
Žánr	epická poezie
Vydavatel	New-York Mirror
Datum vydání	29. ledna 1845
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Havran (v orig. The Raven, v přesném překladu Krkavec) je jedna z nejznámějších básní významného amerického básníka Edgara Allana Poea. Poprvé byla vydána 29. ledna 1845 v novinách New York Evening Mirror.

Obsah

Lyrickým subjektem (vypravěčem) je hlavní postava, osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Leonoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích. Lyrický subjekt vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých i mnoha jiných cizojazyčných překladech básně označovaný jako havran, zoologicky sice nesprávně, ale ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie),^{[1][2][p 1]} který vzápětí vletí do jeho pokoje a usadí se na bustě Pallas Athény. Postupně znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále). Zásadně odlišných překladatelských řešení tohoto refrénu není mnoho. Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

Překlady

Havran byl do češtiny přeložen mnohokrát, poprvé Vratislavem Šemberou roku 1869,^[3] následoval na dlouhou dobu nejúspěšnější překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1881^[4] a napodruhé 1890^[5] a téhož roku i v parodii^[6]. Další klasické překlady poskytli Augustin Eugen Mužík roku 1885^[7] a Karel Dostál-Lutinov roku 1918^[8]. V současné době je nejpoužívanějším^[9] překladem ten od Vítězslava Nezvala z roku 1927. Překladů básně ovšem existuje více, od O. F. Bablera 1930, Jiřího Taufera 1938 a s odstupem času přišly další ke konci století: Miroslav Macek 1992, Martin Pokorný 1997, Jan Najser 1999, Filip Krajník 2004. V roce 2008 se přidali Marek Řezanka, Tomáš Jacko a Václav Z. J. Pinkava, v roce 2018 Barbora Pastyříková^[10].

Z cizích překladů platí za nejpozoruhodnější francouzský překlad Charlese Baudelaira^[11], pořízený v roce 1853.

Báseň je považována za jeden z největších problémů translatologie^[9] a přitahuje další pokusy, dostupné na webu, např. Martin Kozák^[12].

Adaptace

Poe napsal tuto báseň jako ukázku své tvůrčí metody (a v tomto duchu ji okomentoval esejem Filozofie básnické skladby). Touto básní se rázem proslavil. Jedná se o jednu z nejznámějších kratších básní (má 108 veršů) všech dob a jedno z nejvýznamnějších děl romantismu. Báseň je velmi známá, především v anglofonních zemích, a dočkala se mnoha odkazů, ohlasů i parodií v jiných dílech (je např. v mírně zkrácené verzi „zfilmována“ v seriálu Simpsonovi a naopak značně rozvinuta ve volné, komediální adaptaci Havran Rogera Cormana).

Dílo se stalo vzorem pro francouzské prokleté básníky.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Havran na Wikimedia Commons
• Dílo Havran ve Wikicitátech
• Dílo Havran ve Wikizdrojích

• Edgar Allan Poe: Havran, Filozofie básnické skladby